Kníže na Majdanu, vraždy v Oděse... Toto chtěla říct Procházková, než přišla policie
9.5.2014 zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz
Spisovatelka Lenka Procházková je nejenom zarputilou bojovnicí proti církevním restitucím, ale aktivně se zajímá i o situaci na Ukrajině. Je hlavně otřesená tragédií v ukrajinské Oděse, při níž zahynuly více než čtyři desítky převážně proruských aktivistů. Ti, co tento masakr rozpoutali, jsou podle ní fašisté, dokonce zralí pro nový Norimberský proces. Míní také, že si v celé ukrajinské krizi velmi dobře počíná ruský prezident Vladimir Putin.
Dokonce i poslanci českého Parlamentu měli tento týden na svých pracovních stolech rozbor situace na Ukrajině a tragédii v Oděse. Kolem tohoto bodu se sice vedla poměrně prudká debata - nakonec ale přijali usnesení, jež odsuzuje nejen násilí v ukrajinské Oděse, kde je prý nutné vyšetřit a potrestat viníky tamního masakru v Domě odborů, při němž zemřelo přes čtyřicet lidí, ale podpořili i konání demokratických prezidentských voleb na Ukrajině. Ty se mají konat 25. května. Je prý ovšem podle dolní komory nutné, aby na volby dohlíželi pozorovatelé OBSE.
Jenže nejenom poslance zajímá osud lidí, co žijí na Ukrajině. O situaci tam se zajímá i mnoho běžných občanů České republiky. Spisovatelka Lenka Procházková ovšem míní, že převážně mladí lidé mají o tamní situaci informace špatné, přežvýkané z médií a dokonce ani prý umělci se o dění ve světě nezajímají tak, jako tomu bylo před lety, třeba před vypuknutím druhé světové války.
„To, co se děje na Ukrajině, je nejvážnější situace, která se děje od druhé světové války. A starší lidi to cítí naprosto jasně, protože mají vypěstované instinkty, ale ti mladí ne. Ono je to ani povětšinou nezajímá a když ano, tak přebírají hotové názory médií. Jenže v tom je ona hrůza. Tady dokonce ani není už situace, jako byla před druhou světovou válkou, kdy byla celá fronta umělců – například Osvobozené divadlo - která varovala lidi až do poslední chvíle. Dnes je tady na kulturní frontě klid,“ řekla ParlamentnímListům.cz Procházková.
Co se týče médií, tak je velmi rozzlobená na to, že alespoň ta veřejnoprávní nesdělují s celou pravdou to, co se na Ukrajině odehrává. A když ano, tak prý velmi povrchně.
„Naše veřejnoprávní média a hlavní deníky papouškují provládní politiku nebo propagandu a ti lidé, co nemají internet nebo nemají čas něco k tomu si dohledat, tak ani neví, o čem ta situace tam je. Nevědí ani, kde mají pravdu hledat - ale proto si platíme veřejnoprávní média, aby nám monitoring dělala a ne aby nás masírovala k nějakému názoru, který je vhodný jen pro západní politiku. Jenže ona nenávist vzbuzovaná médii proti Rusům a Rusku je neomluvitelná,“ sdělila dále Procházková.
Najatí žoldáci, násilí, znásilňování, krev a smrt
Podle ní není pochyb, že na Ukrajině jde o občanskou válku, ovšem to, co se stalo v Oděse, je neodpustitelné.
Připomeňme, že střety mezi proruskými a proukrajinskými demonstranty v Oděse, které se staly minulý pátek, si vyžádaly několik desítek mrtvých. Čtyři lidé přišli o život během pouličních srážek, dalších 46 – podle policejních zpráv – při požáru budovy odborů, ve které si proruští aktivisté zřídili své sídlo. Většina z obětí zemřela následkem udušení, někteří po pádu z okna.
„Situace tam byla vyprovokovaná od počátku, kdy tam byli pod falešnými znaky v davu provokatéři, kteří vystupovali na straně federalistů a měli na sobě červené poznávací pásky na rukávech. Jenže ve skutečnosti to byli vlastně provokatéři, co napadli dav fanoušků a dělali, že jsou proruští. Proto je policie pustila kordonem dovnitř do domu, jenže tam se stali náhle někým jiným. Sundali si stužky a už to byli jenom najatí žoldáci,“ popsala Procházková situaci v oděském Domě odborů.
Spisovatelka k tomu na serveru Britských listů dokonce přiznala, že si některé záběry o situaci tam pouštěla na videu několikrát ze sebou. To, aby si složila ucelený obrázek.
„Z videí je zřejmé, že útočníci vraždili s vášní... Jednu sekvenci jsem si musela pustit opakovaně, abych rozeznala, co dělají ty dívky, sklánějící se nad něčím na dlažbě. Zprvu to působilo téměř jako piknik, pak jsem poznala, že plní lahve benzinem. Vypadaly pracovitě a vesele, to je málo, přidej, hecovaly se, zatímco lidé uvěznění v hořícím domě už skákali z oken,“ napsala k tomu pro Britské listy.
Pro ParlamentníListy.cz své postřehy z masakru ještě rozšířila. „Oni je vevnitř normálně zabíjeli, stříleli, upalovali napalmem, ženy byly znásilněny, což je vidět i z fotografií. Těch mrtvých tam proto bylo zřejmě víc, než se uvádí... A oni tam pak ty mrtvé tajně odstranili,“ řekla k tomu pohnutě pro ParlamentníListy.cz.
Toto dělal i Hitler
„Mne to drásá, je to něco děsivého... Tohle už přece nelze odpustit – to byl vyprovokovaný střet a tohle dělal i Hitler. Je to fašistická metoda, že se nasadí psí hlava někomu, ale udělá to přitom sám. To je podobné situaci, kdy se v Polsku zapálil vysílač, nebo Reichstag. (Budova Reichstagu, tedy Říšského sněmu, sloužila do roku 1933, kdy byla úmyslně zapálena, za což byl obviněn nizozemský komunista Marinem van der Lubbe a byl proto poté i popraven. Tato událost je známá jako Požár Říšského sněmu. Už od před války ovšem existují spekulace, označované dodnes často za „konspirační teorie", že byl Říšský sněm ve skutečnosti zapálen na popud Hitlera, a to jako propagandistický akt, který mu poté velmi usnadnil cestu k absolutní moci nad Německem – pozn. red.) To jsou všechno převzaté metody fašismu, kdy je pak obviněn někdo jiný,“ uvedla spisovatelka k tomu.
O tom, že nyní jde na Ukrajině o fašismus nežli o cokoliv jiného, a to ještě za peníze, je dokonce přesvědčená.
„Ano, jsou za to vypsané odměny, kdy třeba jeden z ukrajinských miliardářů vypsal odměnu několik tisíc dolarů za každého zadrženého a prorusky smýšlejícího. Dokonce i na Putina jsou vypsané nějaké miliardy. Je tam finanční základ, bezpochyby,“ zdůraznila k tomu Procházková. Uvedl to i ITAR-TASS...
Připomeňme, že třeba i ruská agentura ITAR-TASS před pár dny napsala, že žhářský útok na odborovou centrálu je dílem příslušníků speciálních bojových oddílů Vostok (Východ) a Štorm (Útok), které prý kromě miliardáře Ihora Kolomojského financuje i podnikatel Petro Porošenko, hlavní favorit květnových prezidentských voleb.
Podle jiné poznámky Procházkové dokonce prý ministryně zahraničí EU nedávno přiznala, že jsou ukrajinští aktivisté financováni jak ze strany USA, tak i z Evropy. „Oni jsou za to placení, dokonce tam lidé dostali i zbraně. Je to všechno manipulace se situací, která původně vznikla spontánně, spontánní nespokojeností s vládou vyjadřovanou shromážděními na Majdanu. Pak to bylo zneužito a byly do toho vmíšeny politické cíle Západu – popisuji to vše velmi zjednodušeně, ale uvědomme si, kdo tam jezdil to podněcovat, kdo tam jezdil i z českých politiků... Třeba když tam jezdil pan Schwarzenberg a podněcoval dav na Majdanu, tak to je normální?“ otázala se spisovatelka, podle níž si také musíme uvědomit, že tam vznikla Národní garda, což je část lidí z Pravého sektoru, kteří také byli na Majdanu, a i oni jsou za to placení. „Podle mne se tam ještě budou stahovat ti největší zabijáci,“ poznamenala proto k tomu.
Na dotaz ParlamentníchListů.cz, zda si ale nemyslí, že situace, či status v Rusku je nedemokratický a dokonce, že jistou míru viny okolo situace na Ukrajině má právě ruský prezident Vladimir Putin, ovšem zavrtěla hlavou. To není o režimu, či o Putinovi, je to o válce!
„To není otázka, která by tam nyní byla k řešení. Teď jde hlavně o to, aby nebyla třetí světová válka. Pokud jí zabrání Putin, tak je mi jedno, jak jej nazývají. Vy si myslíte, že v USA je demokratický režim? Podle toho, jak se chovají, tak to slovo tam – tedy obsah toho slova – také zmizelo. To je už jen nálepka na prázdné láhvi. Proto posuzovat věci z tohoto hlediska nemá moc význam,“ uvedla k politické situaci v Rusku.
„Já osobně, i když nejsem žádná fanynka Putina, tak musím říci, že ze všech světových státníků se dnes právě on chová nejodpovědněji. Putin se eskalaci násilí snaží zabránit, ale oni ho za to kritizují. On řekl, ať to nedělní referendum tam nedělají. Že to je jen přilévání oleje do ohně. Ale oni ho za to ještě kritizují? Ovšem co má dělat? To má tam tupě vrazit, tedy udělat, co zřejmě oni chtějí: Aby tam střet nastal? Já bych ale řekla, že právě Putin cítí odpovědnost za svět, vždyť takto odvrátil – i když možná dočasně - loni v září vojenský konflikt v Sýrii. Tak kdo se tady dnes chová odpovědně? Ti, co si myslí, že za vše může Putin, tak jsou zřejmě médii zmasírovaní. V tuto chvíli aktivní komunismus v Rusku není, teď to nebezpečí se jmenuje fašismus a ne komunismus, ten jsme snad porazili. Teď se bojuje o zamezení rozpoutání světového konfliktu ve světě,“ pronesla spisovatelka na adresu ruského prezidenta.
A v tomto názoru dokonce není ani sama. V nedávném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se totiž Putina jednoznačně zastal i europoslanec Jaromír Kohlíček (KSČM).
„Já si myslím, že se Putin v krizi na Ukrajině chová velmi střídmě a že velmi mistrovsky využil chyb ať už minulého, nebo současného ukrajinského vedení a chyb, které v současné době velmi řetězí Evropská unie. Mám dojem, že tady v tomto jeho kroky mají navrch nad tím, co dělají Spojené státy a EU. Kéž by takto střízlivě reagovali státníci EU a Spojených států, jak reaguje Putin,“ řekl Kohlíček.
Procházková pak v reakci na to zopakovala, že za mylnou interpretaci ukrajinské krize stojí hlavně česká média.
„Například v MF Dnes byl o vraždě v Oděse článek, který je na trestní oznámení. Mně to připadá, že novináři a média neví, s jakou odpovědností se musí psát a vypouštět slova do světa. Například určitě neví, že v Norimberském procesu byli souzeni jako vrazi a pachatelé různých činů dokonce i novináři. Třeba byl odsouzen novinář Julius Streicher... Dostal trest smrti za to, že vydával antisemitské noviny, podněcoval nenávist, a za zločiny proti lidskosti. Jestli ale tam ta situace vygraduje do další velké války, tak se bude také soudit,“ doplnila k tomu novinářka, spisovatelka a protirestituční bojovnice Lenka Procházková, která své názory chtěla spolu se svými kolegy prezentovat tuto středu na pražském Hlavním nádraží, ovšem z nahlášeného shromáždění byli vykázáni policisty.
Veřejný prostor, jakým je toto Wilsonovo nádraží, je totiž podle policistů prý prostor soukromý, pronajal se soukromé firmě a Procházkové tak v důsledku toho sdělili, že na tomto novém soukromém prostoru smí občan provádět pouze nakupování - jakákoliv jiná činnost je zde zakázána.
„Nevím, zda chlapíkům v uniformě, případně jejich nadřízeným nevadil hlavně obsah projevu, kde byla zmínka i o situaci na Ukrajině a odsudek českých médií za neobjektivitu," dodala k tomu s pokrčením ramen pro ParlamentníListy.cz Procházková.
19.8.2014 zdroj parlamentnilisty.cz
Lenka Procházková, dcera aktéra roku '68: Západ vpádu SSSR požehnal. Média lžou, tak nekritizujte ruská. Ženou nás do války, a ta je blíž, než si myslíme
K VÝROČÍ SRPNA '68 Spisovatelka Lenka Procházková se do veřejného dění zapojuje nejen v boji proti církevním restitucím. Nedávno před ambasádou USA ostře varovala před rozpoutáním války a v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz nyní hodnotí nejen dnešní Rusko, ale i vývoj ukrajinské krize, česká média a politiky.
Lenka Procházková, dcera spisovatele a aktéra událostí roku 1968 Jana Procházky, se coby signatářka Charty 77 zapojila do veřejného života už v době nesvobody. Vedle své spisovatelské dráhy také působila v diplomacii jako kulturní tajemnice na českém velvyslanectví v Bratislavě, v roce 2012 kandidovala na Praze 8 do Senátu. Vedle výrazného angažování proti církevním restitucím také ostře vystupuje proti válce, násilí a dalším nebezpečím ohrožujících mír ve světě.
Blíží se výročí srpnových událostí roku 1968. Madeleine Albright v rozhovoru pro ČT řekla, že lidé hájící dnešní Rusko a prezidenta Putina zapomněli právě na to, co se u nás v roce 1968 stalo. Co byste řekla lidem, kteří by chtěli události ze srpna 1968 dávat do souvislostí s dnešním postupem Ruska a s tím, že nám sem ruské tanky mohou klidně opět vjet?
Madeleine Albright je autorkou „humanitárního bombardování“ a konce étosu našeho prezidenta Havla, kterého zneužila. V současnosti nejde o hájení Ruska a prezidenta Putina, ale o hájení práva na objektivní informace a o hájení práva na přemýšlení. Poslední části otázky moc nerozumím vzhledem k tomu, že se u nás chystá letecké cvičení NATO. Loni ve výroční den invaze spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy pořádaly občanské iniciativy, se kterými spolupracuji, mítink na Staroměstském náměstí pod heslem: „Včera tanky, dneska banky.“ Letos jsme zorganizovali na toto výročí debatu nazvanou „Rusko – včera, dnes a zítra“, která se koná v Jazzové sekci. Předpokládám, že žádní z pozvaných veřejnoprávních novinářů se nedostaví, natož s kamerami. Ale debata bude posléze ke zhlédnutí na internetu.
Jak jste spokojena s tím, jak jsou v současnosti události z osmašedesátého roku a Pražské jaro vnímány mezi lidmi, jak o tom informují média a učí se ve školách?
Pokud si vzpomínám, tak nejvýznamnějším textem z období Pražského jara byla stať Ludvíka Vaculíka „Dva tisíce slov“. Ta výzva vlastně kladla občanům Československa otázku: Pokusíme se ten socialismus ještě zachránit? A naprostá většina národa odpověděla ANO. Dopřáno nám to nebylo, nejen kvůli vojenské invazi, ale i proto, že „Západ“ jí mlčky požehnal. Dnes budu velmi vděčna všem médiím, která mají odvahu připomenout étos roku 1968 a proces, z kterého vyrostl. Zatím se to moc nedaří, informace o roku 1968 se smrskly jen na invazi, ale věřím, že pravda nakonec, tak jako vždycky, vyplave na povrch. Před několika lety jsem měla přednášku o Pražském jaru na Lomonosově univerzitě. Studenti byli uchváceni a „přetahovali“ jsme o dvě hodiny. Podobnou odezvu jsem zažila i v Praze u studentů politologie.
Na nedávné demonstraci před velvyslanectvím USA jste varovala před válkou a především před těmi, kteří manipulací otupují obyvatelstvo a řinčí zbraněmi. Skutečně máte pocit, že by naše mladá generace mohla být válečnou generací? Kam až to podle Vás může zajít?
Velká válka je blíž, než si lidé jsou zatím schopni uvědomit. Zajde to tam, kam připustíme. Mítink občanských iniciativ před budovou ambasády USA v Praze měl varovat před nebezpečím, že se naši muži a synové zase stanou kanonenfutry. Média tuto akci (až na výjimky) ignorovala. Proto chystáme petici určenou Evropskému parlamentu a snažíme se spojit s aktivisty dalších evropských zemí. Ve chvílích, kdy selhávají profesionální politici, je odpovědnost na občanech, na každém z nás.
Mnoho lidí, kteří s Vámi v názorech na řadu věcí souzní, často mluví o stále sílící rusofobii nejen v médiích, ale i mezi politiky. Je to ale opravdu tak iracionální, jak často zaznívá? Neměli bychom být ostražití?
Chcete říct něco jako „lidé bděte“? Určitě je dobré nespat. Jsou to velmocenské hry a kdo je nerozezná a nechá se do nich vtáhnout, tak ten to nakonec odskáče. Například ty sankce nepodložené důkazy. Kdo na nich vydělá a kdo prodělá?
I někteří pozorovatelé, kteří se situaci v Ruské federaci snaží hodnotit nezaujatě, přiznávají, že přece jen jsou ruská média pod kontrolou Kremlu, že stát omezuje práva homosexuálů, že Rusko podporuje tzv. separatisty na Ukrajině a že zabrání Krymu bylo porušením mezinárodního práva. Jak se s těmito věci vyrovnáváte, když Vám to názoroví oponenti připomínají?
Zákaz propagace homosexuality na školách v Rusku mi připadá normální. Co se týče médií, ta naše veřejnoprávní, která si platíme, objektivní informace neposkytují. Z jaké pozice tedy můžeme z Čech kritizovat média v Rusku, která alespoň nejdou proti národním zájmům své země? Na rozdíl od těch našich.
Zabrání Krymu. Je to ten správný pojem? Srovnejte si situaci v „okupovaném“ Krymu a ve svobodné východní Ukrajině, kde se lidé bouří roti skutečné okupaci. Ti z nás, co zažili okupaci v roce 1968 v Československu, vědí, o čem to je.
Co se týče východní Ukrajiny, nelegální vláda (junta) se snaží za každou cenu vtáhnout Rusko do války a Rusko se snaží dělat vše pro to, aby do toho vtaženo nebylo. Současně ale stojí za lidmi v tomto regionu, kteří se stali obětí geopolitické hry.
Poslední vyhlášené sankce vůči Rusku vyvolaly neméně ostrou protireakci a poškození mnoha významných českých podniků je realitou, v některých firmách hrozí i propouštění. Na druhou stranu ale někteří politici, jako třeba Karel Schwarzenberg, upozorňují, že bychom se měli uskromnit a brát v úvahu, že tady jde o něco mnohem důležitějšího než jen o byznys. Co si o tom myslíte? Není na tom něco?
Pan Schwarzenberg zřejmě mluví o vyšších hodnotách, jako je například svědomí, mravnost a pravda. Právě pro tyto hodnoty jsem byla ochotna pracovat až do roku 1989 jako uklízečka. Abych mohla svobodně psát a nepodléhala diktátu. Pravda je drahá a já jsem tu plnou cenu zaplatila. Ovšem musíme rozlišovat. Cena za sankce proti Rusku je cena za lež. Nikoliv za pravdu. A tuto cenu za lež budeme platit my. Naši zemědělci, dělníci, zaměstnanci firem.
Přijde snad někdo z těch eurolhářů o práci (nebo jak oni „vznešeně“ říkají o byznys)? Zchudne některý z těch europapalášů? Ne. Oni rozhodují o nás bez nás. U pana Schwarzenberga mě tento přístup nepřekvapuje. Když knížepán o morálce káže, koho to dojme? Ten, kdo mě ale velmi překvapil a velmi zklamal, je pan Zaorálek. Tak dlouho si budoval image, že se ztotožňuje s běžným občanem, že dnes je pro jeho jednání slovo podraz slabé vyjádření.
Co Vám vývoj kolem Ruska, Ukrajiny a politiky Západu či EU za posledního půlroku řekl o českém národě, médiích a politicích?
Média jedou svůj normalizační program, nic nového pod sluncem. Psát stížnosti Radě ČT nikam nevede, takže chystáme hromadnou žalobu koncesionářů na Českou televizi, která neplní veřejnou službu určenou zákonem. Novináři a politici, kteří se domnívají, že jsou beztrestní, když podle předepsaných not podporují nelegální vládu v Kyjevě, jež vede válku proti lidu Ukrajiny, by si měli přečíst Norimberskou chartu. Pak by zjistili, že až pan Porošenko skončí v Haagu, oni usednou po jeho boku na lavici obžalovaných. Odpovědnost novináře, který utváří společenské vědomí a je převodovou pákou mezi politiky, generály atd. a veřejností, je nepochybná.
Co se týče českého národa, podle mě si zaslouží uznání. Běžný občan se naučil, právě i vývojem během Pražského jara, používat kritické myšlení, což mu umožňuje i dnes rozeznat propagandu od reality. Od informovanosti k činu však vede ještě dlouhá cesta. Vykročit po ní vyžaduje dnes, tak jako vždy, jistou dávku odvahy.
Jak jste i s ohledem na ukrajinskou krizi spokojena s vládou Bohuslava Sobotky a prezidentem Milošem Zemanem?
Sobotkova vláda se „v tom plácá“. O ministrovi zahraničí Zaorálkovi už jsem mluvila, největší zklamání. Babiš samozřejmě dobře ví, proč nechává „černého Petra“ na sociální demokracii. A prezident Zeman, se kterým už jsem nepočítala, najednou trochu pochopil, že tady má svou zodpovědnost. No, dobré znamení. Ale uvidíme, co kdo na něho má a jak dlouho mu toto pozdní prozření vydrží.
