USA už pred rokmi vedeli, že na Síriu zaútočia :-(
7 zemí do 5 let - Generál Wesley Clark
(Píše se tam, že máme zaútočit a zničit vládu v sedmi zemích během pěti let: “Začneme Irákem a pak se přesuneme do Sýrie, Libanonu, Libye, Somálska, Súdánu a Íránu”)
Syrský prezident Assad poskytnul rozhovor ruskému deníku Izvestija, ve kterém říká: Sýrie se nikdy nestane loutkovým státem západu, budeme bojovat proti terorismu a budovat vztahy, které budou sloužit zájmům Syřanů.
Otázka: Pane prezidente, nejpalčivější otázka dneška je současná situace v Sýrii. Jaká část země je pod kontrolou rebelů?
Prezident al-Assad: Z našeho pohledu se nejedná o záležitost označování oblastí, zda jsou pod kontrolou rebelů nebo vlády. Bojujeme proti teroristům pronikajících do jednotlivých regiónů, měst a do jejich okrajových části. Způsobují zmatek, demolují, kradou, ničí infrastrukturu a zabíjejí nevinné civilisty jen proto, že odsuzují jejich chování. Armáda se mobilizuje do těchto oblastí spolu s bezpečnostními silami s cílem vykořenit teroristy a ti, kteří přežijí se přesouvají do jiných oblastí. Proto je podstatou naší činnosti boj proti terorismu.
Naše úloha, která se vleče kvůli přílivu velkého množství teroristů z jiných zemí – řádově se odhadují na desítky tisíc. Dokud budou i nadále dostávat finanční a vojenskou pomoc, budeme proti nim bojovat. Mohu potvrdit, že neexistuje případ, kdy by syrská armáda, která vstoupila na určité místo, nedokázala tyto teroristy eliminovat.
Většina z nich, proti kterým bojujeme, jsou Takfiri*, které přijímá al-Kajda, mimo malého počtu psanců. Takže, jak jsem říkal, není to o tom, kdo ovládá víc území země. Tam, kde útočí teroristé, budeme útok oplácet. *Takfir je muslim, který obviňuje jiné muslimy z odpadlictví
Otázka: Ale západní mainstreamové média tvrdí, že teroristé ovládají 40-70% území Sýrie. Jaká je realita?
Prezident al-Assad: Na světě není armáda, která by mohla být přítomna se svou výzbrojí v každém koutě dané země. Teroristé toho využívají a narušují oblasti, kde není armáda. Pronikají z jedné oblasti do druhé a my budeme s velkým úspěchem pokračovat v jejich odstraňování. Proto opakuji, problémem není velikost území, do kterého se infiltrují, problémem je neustálý příliv teroristů ze zahraničí.
Více významným kritériem pro vyhodnocení úspěšnosti je – může syrská armáda vstupovat do všech infiltrovaných oblastí a porazit je? Celkem jistá odpověď je ano, armádě se to vždy podařilo a daří se i nyní. Ale nějakou dobu to trvá, protože takovéto typy válek nekončí hned a jako takové přinášejí velké oběti. A i když vykořeníme všechny teroristy, budeme muset za to zaplatit vysokou cenu.
Otázka: Hovořil jste o islámských extrémistických bojovnících Takfir, kteří vstupují do Sýrie. Jsou to roztříštěné skupiny nebo jsou to ucelená hlavní síla, která ničí stabilitu Sýrie a celého Středního východu?
Prezident al-Assad: Mají obě vlastnosti. Jsou podobní v tom, že sdílejí stejnou myšlenku jednotlivců, jako je Zawahiri(šéf al-Kajdy), ale též mají podobné nebo shodné finanční zázemí a vojenskou podporu. Liší se jen tím, že jsou nesoudržní a rozptýlení. V každé skupině mají samostatného vůdce s různými úkoly. Samozřejmě je veřejně známo, že země jako Saudská Arábie, která má hlubokou peněženku, je může financovat a manipulovat s nimi tak, aby vyhovovali jejich vlastním zájmům.
Ideologicky, tyto země je mobilizují prostřednictvím přímých nebo nepřímých prostředků, jakou jsou extrémistické nástroje. Když vyhlásí, že muslimové musí realizovat džihád v Sýrii, budou na tuto výzvu reagovat tisíce bojovníků. Finančně ti, kteří financují a vyzbrojují takové skupiny jim také vydávají pokyny na různé teroristické akce a šíření anarchie. Stát jako Saudská Arábie má na ně potom obrovský vliv díky wahábistické ideologii a finančním prostředkům.
Otázka: Syrská vláda tvrdí, že Izrael má silný vztah s teroristy v Sýrii. Jak to vysvětlíte? Většinou jde cítit, že islámským extrémistům se Izrael hnusí a jsou hysteričtí už jen, když slyší jeho jméno.
Prezident al-Assad: Pokud to tak je, proč potom, když teroristé udeří na hranici s Izraelem, Izrael udeří na naše síly, aby zmařil náš tlak na tyto teroristy? Proč, když je zablokujeme v oblasti, tak Izrael otevře svou barikádu a pustí je dovnitř, aby mohli uskutečnit útok na jinou oblast? Proč Izrael vykovává v posledních měsících přímé údery proti syrské armádě? Takže je jasné, že to vnímání je nepřesné. Je to právě Izrael, kdo veřejně vyhlásil, že s nimi spolupracuje a ošetřuje je ve svých nemocnicích. Pokud tyto teroristické skupiny jsou skutečně nepřáteli Izraele a jsou hysteričtí už jen při zmínce jeho jména, jak jste uvedl, proč bojovali proti Sovětskému svazu, Sýrii a Egyptu, zatímco nikdy nezaútočili proti Izraeli? Kdo původně vytvořil tyto teroristické skupiny? Tyto skupiny byly původně vytvořené na začátku 80-tých let ve Spojených státech a na Západě financované Saudy, aby bojovali proti Sovětskému svazu v Afghánistánu. Takže je logické, pokud byli vytvoření v USA a na Západě, nikdy přece nenapadnou Izrael.
Otázka: Tento rozhovor bude přeložený do několika světových jazyků a budou ho číst také vůdci států, které stoji proti vám. Co byste jim vzkázal?
Prezident al-Assad: V současné době existuje mnoho západních politiků, ale jen málo státníků. Někteří z těchto politiků ani nečtou historii nebo se z ní nepoučili, zatímco jiní si ani nepamatují nedávné události. Vzali si tito politici nějaké ponaučení z posledních padesáti let? Nejsou si vědomi, že všechny války, které vedli jejich předchůdci, od války ve Vietnamu, selhaly? Vědí vůbec, že z těchto válek nezískali nic jiného než zničené země a destabilizované regiony na Středním východě a v jiných částech světa? Nerozumí, že ve všech válkách to nedělali pro lidi, kteří už ani nevěří jejich politice?
Na druhé straně, tito politici vědí, že terorismus není vítězná karta, kterou vytáhnete při hře, kdykoliv se vám to hodí nebo ji držíte schovanou, pokud to tak není. Terorismus je jako štír, který vás bodne kdykoliv a kdekoliv. Proto nemůžete podporovat terorismus v Sýrii, zatímco proti němu bojujete v Mali, nemůžete ho podporovat v Čečensku, když proti němu bojujete v Afghánistánu.
Pokud budu velmi přesný, mám na mysli Západ a ne všechny světové vůdce. Pokud se tito západní vůdci snaží dosáhnout svých zájmů, je nutné naslouchat svým voličům a obyvatelům v tomto v regionu dříve než bude dosazen loutkový vůdce v naději, že on bude představovat jejich zájmy. Tak se může stát západní politika v regionu realističtější.
Naše poselství světu je jednoduché. Sýrie se nikdy nestane loutkou Západu. Jsme nezávislá země, budeme bojovat proti terorismu a budeme svobodně budovat vztahy se zeměmi, které nejlépe slouží zájmům syrského lidu.
Otázka: Ve středu obvinili rebelové syrskou vládu z použití chemických zbraní. Někteří západní představitelé přijali taková obvinění. Jaká je na tuto situaci vaše reakce? Umožníte inspektorům OSN vyšetřit tuto událost?
Prezident al-Assad: Prohlášení americké administrativy, Západu a dalších zemí bylo vykonané s pohrdáním a neúctou k jejich vlastnímu veřejnému mínění. Neexistuje člověk nebo velmoci na světě, kteří by nejprve odsoudili a poté šli sbírat důkazy, aby podložili svá obvinění. Americká administrativa ve středu obvinila a o dva dny později oznámila, že jdou sbírat důkazy – jaké důkazy budou shromažďovat z dálky?
Tvrdí, že oblast, ve které se to stalo je pod kontrolou rebelů a že syrská armáda použila chemické zbraně. Ve skutečnosti se jedná o oblast, ve které má pozice syrská armáda. Je absurdní, aby jakákoliv země použila chemické zbraně, nebo jiné zbraně hromadného ničení, na místech, která jsou pod její kontrolou. Tato obvinění jsou zpolitizovaná, aby vrátila krok armády zpět.
Pokud jde o komisi OSN, my jsme první požádali OSN o vyšetření, když teroristé odpálili rakety na Aleppo, které nesly toxický plyn. Několik měsíců před útokem vydali americké a západní mocnosti prohlášení, které mělo připravit lidi na možné použití chemických zbraní syrskou vládou. To vyvolalo naše podezření, že si jsou vědomi záměru teroristů k použití těchto zbraní, aby následně mohli obvinit syrskou vládu. Po rozhovorech s Ruskem jsme se rozhodli požádat komisi OSN, aby vyšetřila tento incident. Vzhledem k tomu jsme žádali o vyšetření incidentu na zemi a ne na základě domněnky nebo obvinění ze strany USA, VB, nebo Francie.
Během posledních několika týdnů jsme pracovali s komisí OSN a nastavili jsme pravidla pro spolupráci. První z nich je, že naše národní suverenita je červená čára a v průběhu vyšetřování bude komise spolupracovat přímo s námi. Za druhé, problém není jen to, jak bude vyšetřování probíhat, ale jak budou výsledky interpretované. Všichni jsme si vědomi, že výsledky musí být vyložené objektivním způsobem, protože určité země si můžou výsledky vysvětlit a interpretovat svým způsobem. Samozřejmě očekáváme, že Rusko zablokuje jakýkoliv výklad, který bude sloužit cílům americké a západní politiky.
Otázka: Nedávné prohlášení americké administrativy a dalších západních vlád bylo, že USA vyloučily jakoukoliv vojenskou intervenci v Sýrii. S ohledem na nedávné okolnosti to vypadá, že USA se budou chovat stejným způsobem, jako se to stalo v případě Iráku, jinými slovy, že budou hledat záminku na vojenskou intervenci.
Prezident al-Assad: Není to poprvé, co byla vznesena možnost vojenské intervence. Od samého začátku se USA spolu s Francií a Velkou Británii o to snaží. Naneštěstí pro ně, události nabrali jiný směr a rovnováha se přesunula proti jejich zájmům v Radě bezpečnosti OSN, přes nespočetné pokusy dohodnutí se s Ruskem a Čínou, samozřejmě bezvýsledně. Negativní výsledky v Egyptě nebo Libyi také hrají v jejich neprospěch.
Situace v Libyi je odlišná od situace v Egyptě, Tunisku a situace v Sýrii, jak jsem říkal, je velmi odlišná od všech ostatních. Každá země má jedinečnou polohu, ale používá se stejný scénář, který už není věrohodný. Není pochyb o tom, že mohou vést války, ale nemůžou předpokládat, kam se konflikt rozšíří nebo jak skončí. To vede k tomu, aby si uvědomili, že všechny jejich scénáře se vymkly kontrole.
Nyní je všem jasné, že to, co se odehrává v Sýrii, není to revoluce, která usiluje o politickou reformu, ale o cílený terorismus zaměřený na zničení syrského státu. Co budou říkat svým lidem, když tak tlačí na vojenskou intervenci: vojenskou intervencí podporujeme terorismus proti státu?
Otázka: Čemu bude Amerika čelit, pokud se rozhodne pro vojenskou intervenci, nebo když povedou válku proti Sýrii?
Prezident al-Assad: Budou konfrontování s tím, s čím byli konfrontování v každé zemi od války ve Vietnamu – selháním. Amerika vedla mnoho válek, ale nikdy nebyla schopná dosáhnou svého politického cíle. Též nebude umět přesvědčit obyvatele o výhodách války, ani o své politice a svých plánech. Globální síly mohou vést války, ale mohou v nich i vyhrát?
Otázka: Jaký je váš vztah k prezidentovi Putinovi? Voláte si? Pokud ano, o čem spolu hovoříte?
Prezident al-Assad: Mám silný vztah s Putinem, který trvá už mnoho let, ještě z dob před krizí. Zavoláme si čas od času, i když o událostech kolem Sýrie po telefonu nehovoříme. Náš vztah je ulehčený pomocí ruských a syrských představitelům přes výměnné pobyty. Většina z nich je mimo pozornost médií.
Otázka: Máte v plánu navštívit Rusko nebo pozvat prezidenta Putina do Sýrie?
Prezident al-Assad: Je to možné, ale samozřejmě, aktuální priority jsou zmírnění násilí v Sýrii, kde jsou obrovské ztráty každý den.
Otázka: Rusko je proti politice USA a EU zejména s ohledem na Sýrii. Co by se stalo, kdyby Rusko udělalo kompromis? Je možný takový scénář?
Prezident al-Assad: Rusko-Americké vztahy by neměli být viděny přes samotnou syrskou krizi. Je nutné je vnímat v širším měřítku a komplexněji. USA předpokládaly, že rozpadem Sovětského svazu bylo Rusko trvale zničeno. Poté, co prezident Putin nastoupil koncem 90-tých let do úřadu, začalo Rusko postupně sílit a obnovovat znovuzískané mezinárodní postavení a proto začala nová studená válka, ale jiným a jemnějším způsobem.
USA to zkoušejí na více frontách: usilují o selhání ruských zájmů ve světě, pokoušejí se ovlivnit mentalitu Rusů blíže k Západu. Usilovně pracují, aby odstranili zásadní a důležitou úlohu Ruska v mnohých oblastech. Jedna z nich je Sýrie. Je důležité vysvětlit široké veřejnosti proč tomu tak je: Rusko nehájí prezidenta al-Assada nebo syrskou vládu. Jen syrský lid může rozhodnout o svém prezidentovi a politickém systému – to není problém. Rusko obhajuje základní principy, trvající už více jak sto let, přičemž první z nich je nezávislost a politika nezasahování do vnitřních záležitosti státu. Rusko samo trpělo a stále trpí takovým zasahováním.
Navíc, Rusko má své oprávněné zájmy v regionu. Někteří povrchní analytici zúžili tyto zájmy na přístav Tartús, ale ve skutečnosti jsou ruské zájmy mnohem významnější. Politicky vzato, pokud udeří terorismus na Sýrii, klíčovou zemi v regionu, bude to mít přímý vliv na stabilitu na Blízkém východě, která následně bude mít vliv na Rusko. Na rozdíl od západních vlád, Rusko si plně uvědomuje tuto skutečnost. Ze společensko-kulturního hlediska nesmíme zapomenout na desítky tisíc rusko-syrských rodin, které vytvářejí sociální, kulturní a lidský most mezi našimi zeměmi.
Pokud by Rusko našlo kompromis, jak jste uvedl v otázce, tak by se to stalo před rokem či dvěma, kdy byla situace nečitelná i pro ruské úředníky. Dnes je situace křišťálově čistá. Rusko neudělalo kompromis tehdy, neudělá ho ani teď.
Otázka: Existují nějaká jednání s Ruskem ohledně dodávek paliva nebo vojenského materiálu do Sýrie? S ohledem na smlouvu o dodávkách obranného systému S-300?
Prezident al-Assad: Samozřejmě, že žádná země veřejně neprohlásí, jako zbraně podle uzavřených smluv dostává. To jsou přísně utajované informace týkající se obranných sil. Můžu ale říct, že všechny dohody podepsané s Ruskem jsou akceptovatelné bez ohledu na probíhající krizi. A ani tlak ze strany USA, EU nebo zemí Perského zálivu nemá vliv na jejich realizaci. Rusko i nadále dodává Sýrii to, co potřebujeme na obranu Sýrie a Syřanů.
Otázka: Jakou formu pomoci dnes vyžaduje Sýrie od Ruska? Je to finanční pomoc nebo dodávka vojenské techniky? Například, žádá Sýrie od Ruska půjčku?
Prezident al-Assad: Při absenci bezpečnosti v zemi, není možné mít fungující a stabilní ekonomiku. Tak zaprvé, podpora, kterou Rusko poskytuje prostřednictvím dohodnutých vojenských kontraktů na pomoc Syřanům, aby se sami ubránili, povede k lepšímu zabezpečení, které zase pomůže ulehčit hospodářskou obnovu. Za druhé, ruská politická podpora pro naše právo na nezávislost a suverenitu zastává také významnou úlohu. Mnoho dalších zemí, které se obrátili proti nám si takovou politikou zavřeli dveře pro následné hospodářské vztahy a své trhy. Rusko udělalo přesný opak a nadále udržuje dobré obchodní vztahy, což pomáhá udržovat naši ekonomiku. Proto v odpovědi na vaši otázku, Rusko podporuje politický postoj a ctí dohodnuté vojenské závazky, i přes tlak Američanů, což výrazně prospívá naší ekonomice. Ekonomická embarga uložená ostatními zeměmi mají negativní vliv na život našich obyvatel.
Z čistě ekonomického hlediska existuje několik dohod mezi Sýrii a Ruskem pro různé výrobky a materiály. Co se týká půjčky od Ruska, mělo by to být považované za prospěšné pro obě strany: pro Rusko je to příležitost pro jeho národní průmysl a podniky, které budou expandovat na nový trh. Pro Sýrii bude poskytnutí finančních prostředků znamenat obnovu infrastruktury a podporu oživení ekonomiky. Znovu opakuji, že ruský postoj a podpora bude nápomocná při obnovení bezpečnosti a zabezpečení základních potřeb pro syrský lid.
Otázka: Vztahují se tyto smlouvy na pohonné hmoty nebo na základní potraviny?
Prezident al-Assad: Syřané potřebují hlavně základní potraviny, lékařské potřeby a palivo. Syrská vláda se snaží zabezpečit, aby tyto základní potřeby byly k dispozici pro všechny Syřany prostřednictvím obchodních dohod s Ruskem a dalšími spřátelenými zeměmi.
Otázka: Vraťme se k Sýrii. Jsme si vědomi toho, že postupně vydáváte amnestie. Patří do těchto amnestií také rebelové? A následně někteří z nich bojují po boku se syrskou armádou?
Prezident al-Assad: Ano, to je skutečně pravda. V poslední době došlo k výraznému posunu zejména proto, že obraz o konfliktu je nyní čistší a je jasné, že to, co se děje v Sýrii je terorismus. Mnoho z nich se vrátilo do občanského života, vzdali se zbraní a získali amnestii, která jim k tomuto rozhodnutí dopomohla. Nejvíc pozoruhodné je, že existují určité skupiny, které přešli z boje proti armádě a nyní bojují po jejím boku. Tito lidé byli obelhaní tím, co říkají média nebo je vydírali teroristé. Je to právě z toho důvodu, že syrská vláda přijala politiku otevřených dveří pro všechny, kteří mají zájem, aby se země vrátila tam, kde byla před krizí.
Otázka: Syrské vztahy s některými zeměmi, jako Katar, Saudská Arábie nebo Turecko, padly. Kdo jsou vaši přátelé a kdo nepřátelé?
Prezident al-Assad: země, které nás podporují, jsou všem dobře známé: mezinárodní – Rusko a Čína, regionální – Irán. Ale začínáme vidět pozitivní změnu na mezinárodní scéně. Některé země, které byly silně proti Sýrii, začaly s námi obnovovat vztahy. Samozřejmě, že změny v postavení těchto zemí nepředstavují přímou podporu.
I přesto existují určité země, které přímo podporují terorismus v Sýrii. Převážně Katar a Turecko v prvních dvou letech. Katar financoval, zatímco Turecko poskytovalo teroristům logistickou podporu. V poslední době Saudská Arábie nahradila ve financování Katar. Pro úplnost, Saudská Arábie nemá nic, ale financuje: ti, kteří mají jen peníze, nemohou vybudovat civilizaci nebo se o ni starat. Saudská Arábie realizuje svůj program v závislosti od toho, kolik peněz mají k dispozici.
Turecko je jiný případ. Je žalostné, že tak velká země, jako Turecko se strategickou polohou a liberální společností se nechá zmanipulovat dolarem prostřednictvím států v Perském zálivu. Je samozřejmé, že zodpovědnost za tuto situaci nese turecký premiér a ne obyvatelé, s kterými sdílíme mnoho památek a tradic.
Otázka: Co tvoří syrsko-ruské vztahy tak silné? Jsou to geopolitické zájmy? Nebo společný boj proti terorismu?
Prezident al-Assad: Existuje více důvodů. Prvním z nich je, že Rusko trpělo okupací během druhé světové války a Sýrie byla obsazená vícekrát. Druhým důvodem je, že od konce sovětské éry bylo Rusko podrobeno opakovanými pokusy o cizí zásahy do vnitřních záležitostí, což je také případ Sýrie. Třetím důvodem je terorismus. V Sýrii to dobře chápeme. Víme, co znamená, když teroristé z Čečenska zabíjejí nevinné civilisty, víme, co znamená, držet děti v obklíčení v Beslanu nebo držet nevinné obyvatele v moskevském divadle. Je to z toho důvodu, že Rusové odmítají příběhy Západu o „dobrých a zlých teroristech.“ Mimo to, jsou to také syrsko-ruské rodiny, které jsem zmínil již dříve.
Všechny tyto faktory společně utvářejí politické postoje velké země jako je Rusko. Jejich pozice není založená na jedné nebo dvou elementech, ale na komplexní historické, kulturní a intelektuální perspektivě.
Otázka: Jaké jsou vaše očekávání od konference se syrskou opozicí, tzv. Ženeva 2
Prezident al-Assad: Cílem konference Ženeva 2 je podpořit politický proces a ulehčit politické řešení krize. Avšak, toto může být uskutečněné jen v tom případě, že bude zastavena zahraniční podpora terorismu. Očekáváme, že tato konference by měla vynutit tlak na státy, které terorismus v Sýrii podporují, zastavit pašování zbraní a přesun teroristů do Sýrie.
O príčinách a širších súvislostiach súčasnej situácie v Sýrii
Sýria sa nachádza na území, ktoré patrí ku kolískam ľudstva, kde sa stretávali a bojovali viaceré civilizácie a ocitalo sa pod rôznymi vládcami a je priam posiate kultúrnymi pamätihodnosťami. Pre zaujímavosť uvedieme, že hlavné mesto Sýrie Damask sa považuje za najstaršie osídlené mesto na svete. Spájajú sa s ním aj staré tradičné výrobky ako damascénska oceľ alebo damaské sklo. Podobne k mestám s najstarším osídlením patrí aj najväčšie sýrske mesto Aleppo, ktoré bolo v minulosti tretím najväčším v Osmanskej ríši – po Konstantipolise (dnes Istanbul) a Káhire.
Od vyhlásenia nezávislosti po nástup Asadovcov
Moderný sýrsky štát vznikol v roku 1920 ako Sýrske arabské kráľovstvo, ale už po niekoľkých mesiacoch existencie ho okupovali francúzske vojská a v roku 1922 sa stalo na základe rozhodnutia Ligy národov francúzskym mandátnym územím. Po vzniku vichystického kolaborantského režimu vo Francúzsku v júli 1940 prešla pod jeho kontrolu aj Sýria. Avšak už v júli 1941 získalo po bojoch moc nad Sýriou hnutie Slobodné Francúzsko na čele s Ch. de Gaulleom a v septembri toho roku jej formálne udelilo samostatnosť. Francúzske vojská zostali na teritóriu Sýrie však až do apríla 1946.
Od roku 1946 sa Sýria vyvíjala veľmi nepokojným spôsobom a došlo v nej k viacerým vojenským prevratom. Vo februári 1958 sa v podmienkach rastúcej popularity panarabského hnutia spojila s Egyptom do Zjednotenej arabskej republiky s hlavným mestom v Káhire a na čele s prezidentom G. A. Násirom. Tento štát sa však rozpadol v septembri 1961, kedy došlo v Damasku k vojenskému prevratu a Sýria znovu vyhlásila samostatnosť. V marci 1963 došlo k ďalšiemu zo série vojenských prevratov v dejinách modernej Sýrie a k moci sa dostala Socialistická strana arabskej obrody známa pod skratkou BAAS. Po ďalších mocenských bojoch sa dostal na čelo BAAS i štátu Hafíz Asad, ktorý bol od 21. novembra 1970 do 3. apríla 1971 predsedom vlády a od 12. marca 1971 až do svojej smrti 10. júna 2000 prezidentom.
Na jeho miesto nastúpil Bašár Asad, vzdelaním lekár – oftalomológ, ktorý sa pôvodne nevenoval politike a začal sa ňou zaoberať až po tragickej smrti svojho staršieho brata Bassela (pripravovaného ako nástupcu otca v mocenských pozíciách) pri autonehode 21. januára 1994. Bašar Asad potom študoval na vojenskej akadémii v Homse a už v roku 1995 sa stal veliteľom tankového práporu a neskôr Republikánskej gardy.
Republikánska (niekedy aj prezidentská) garda, ktorá predstavuje elitnú časť ozbrojených síl Sýrie, je dislokovaná v Damasku. Pozostáva z dvoch plukov bezpečnostných síl, jednej mechanizovanej, jednej delostreleckej a dvoch obrnených (tankových) brigád. Jej počet sa odhaduje na 25 000 osôb.
Pred zvolením B. Asáda 10. júla 2000 (voľby mali charakter referenda o otázke voľby hlavy štátu) sa musela upraviť sýrska ústava a znížiť minimálny vek prezidenta zo 40 na 34 rokov. V roku 2007 bol zvolený rovnakým referendovým spôsobom za prezidenta druhýkrát.
Podľa ústavy z roku 1973 je Sýrska arabská republika demokratickou socialistickou republikou s prezidentským vládnym systémom. Od 70. rokov sa Sýria ako svetský režim so socialistickou orientáciou a spojenectvom s Moskvou stala terčom zvýšeného tlaku až nevyberaných útokov zo strany USA, ktorý sa vystupňoval po rozpade bipolarity. Krátko predtým sa v regióne Blízkeho východu prestal angažovať Sovietsky zväz a USA zostali jedinou vplyvnou silou, ktorá do vývoja v ňom zasahovala.
Národnostné zloženie a z neho vyplývajúce zložitosti
Prezident USA G. Bush mladší zaradil Sýriu v roku 2003 na zoznam tzv. darebáckych štátov. Možno je iróniou osudu a narastajúcej rozpoltenosti zahraničnej a bezpečnostnej politiky Washingtonu, že 30. augusta známy „paleokonzervatívec“ P. Buchanan v článku Will Boehner Stop Our Rogue President? (Zastaví Will Boehner nášho darebáckého prezidenta?) na svojej webovej stránke upozorňuje B. Obamu, že „krídlaté strely zabíjajúce sýrskych vojakov aj civilistov, by znamenali krok, ktorý odporuje Ústave a vyžaduje impeachment darebáckeho prezidenta” a to, že „nechce stratiť tvár, mu nedáva právo zatiahnuť krajinu do ďalšej vojny na Blízkom východe”.
Aj na pomery Blízkeho východu má Sýria veľmi pestré etnické a náboženské zloženie. Okrem Arabov (okolo 90 %) v nej žijú Kurdi (okolo 2 miliónov), ktorí sú sústredení na severe krajiny pri tureckých hraniciach. V menšom počte sú v Sýrii Turci (odhady od 500 tis. do 1 milióna), Asýrčania (Chaldejci – odhady sú veľmi rozdielne od 250 tis. do 1,2 milióna), Arméni (necelých 200 tis.) a Adygejci (Čerkesovia – asi 100 – 120 tis.). V Sýrii sa nachádza značné množstvo utečencov – ide najmä o Palestínčanov (asi 400 tis.) a Iračanov, ktorých tam bolo vyše 1 milióna.
V súčasnosti po bojoch utieklo zo svojich domovov aj sýrske obyvateľstvo. Počet sýrskych utečencov sa v súčasnosti odhaduje na 2 milióny osôb. Smerujú najmä do Libanonu Jordánska a Turecka, odkiaľ sa ich menšie skupiny pokúšajú dostať aj do Európy.
Podľa náboženského hľadiska je väčšina obyvateľstva moslimská. Údaje z roku 2008 uvádzajú, že to je asi 87 % (z nich je zhruba 74 % sunnitov, asi 15 % šiítov a 11 % alavitov, ktorí predstavujú špecifickú šiítsku vetvu). Zhruba 3 % tvoria Drúzi, ktorí sú tiež moslimovia patriaci k špecifickej šiítskej vetve. Okolo 10 % obyvateľstva sa hlási ku kresťanstvu (ktoré je zastúpené rôznym cirkvami, pričom viac ako polovica z nich sú antiochijskí pravoslávni).
Hlavným vývozným artiklom Sýrie je ropa, má jej však menej ako okolité štáty
Z hospodárskeho hľadiska je Sýria štátom regulovaná ekonomika, ktorá v posledných rokoch pred vypuknutím ozbrojených zrážok rástla. V období 2004 až 2010 sa ročný prírastok HDP pohyboval od 4 do 5 %. HDP na hlavu v roku 2010 bol podľa údajov Medzinárodného menového fondu 2 803 USD, čo po prepočte na paritu kúpnej sily znamenalo 5 040 USD.
Podľa údajov Svetovej banky v roku 2012 bol HDP Sýrie na hlavu 5 436 USD (pre porovnanie uvedieme, že na Slovensku to bolo 25 305, v Alžírsku 8 515, Egypte 6 723 a Jordánsku 6 148 USD). Na Blízkom východe išlo po Iraku a Jemene o tretiu najnižšiu hodnotu a z ďalších arabských štátov bola táto suma nižšia ešte v Maroku, Mauritánii, Džibuti a Sudáne. Somálsko v prehľade Svetovej banky nie je uvedené.
Hlavným vývozným artiklom je ropa, ktorej však Sýria nemá toľko ako bohaté arabské štáty. Podľa niektorých zdrojov má však relatívne veľké zásoby zemného plynu, ktorého ťažba a export môžu vzrastať. Ďalším kľúčovým sektorom sýrskeho národného hospodárstva je poľnohospodárstvo, ktorého produkcia je však často oslabovaná suchom.
Vojna v Sýrii nie je občianska
Pomenovanie súčasnej situácie v Sýrii za občiansku vojnu je nepresné a povrchné. Ak by sme chceli hovoriť o občianskej vojne tak treba vidieť, že sa tam zložito prelínajú minimálne dve roviny ozbrojených stretnutí, v ktorých sú vzbúrenci proti štátnej moci silne podporovaní zo zahraničia. Ako viacerí predstavitelia súčasnej vládnej moci v rôznych rozhovoroch a vystúpeniach uviedli, vojna sa síce vedie v Sýrii, ale ide o vojnu o Sýriu, či kvôli nej.
Prvá rovina zrážok je medzi sýrskou vládou a vzbúrencami – akýmsi opozičným „zlepencom“, v ktorom sú veľmi protichodné sily – od ojedinelých stúpencov západného neoliberalizmu cez rôzne politické hnutia občianskeho i náboženského zamerania až po extrémistov otvorene sa hlásiacich k islamskému fundamentalistickému terorizmu. Druhú rovinu tvoria zrážky medzi sýrskym ľudom a islamskými fundamentalistickými teroristami.
V prvom prípade možno základnú požiadavku vzbúrencov zhrnúť do odstúpenia prezidenta B. Asada a vlády BAAS. V druhom prípade tlak smeruje k zásadnej zmene politického zriadenia Sýrie, ktorá zostáva jedným z posledných arabských štátov (okrem Alžírska) so svetským režimom, kde sú aj určité prvky – vymoženosti sociálneho charakteru. V oboch prípadoch sa však objavuje veľké nebezpečenstvo vytvorenia situácie podobnej aká nastala po vojnových útokoch USA a ich spojencov na Irak a Líbyu, pričom nie je vylúčený ani scenár rozpadu Sýrie na menšie časti.
V každom prípade ide o ozbrojený konflikt, ktorý však postupne zo strany sýrskej vlády nadobudol charakter protiteroristickej operácie. Vzhľadom na tieto okolnosti je vhodnejšie hovoriť o sýrskej kríze, ktorá vyústila do ozbrojeného konfliktu, kde medzi sebou bojuje viacero strán.
Súčasná situácia v Sýrii je na prvý pohľad súčasťou i výsledkom tzv. arabskej jari. V tejto súvislosti sa v Sýrii prelínajú tri roviny procesov – vnútrosýrske, regionálne (blízkovýchodné, arabské, moslimské ale aj pôsobenie Izraela) a globálne. Tie sú spojené s úsilím USA o zasahovanie do vnútorných záležitostí jednotlivých štátov a ovplyvňovať aj dianie v celom regióne, resp. na jeho kľúčových miestach. Špecifickým momentom je groteskné úsilie Francúzska po vzniku tzv. arabskej jari o vyvolanie ducha obnovy jeho koloniálnej moci v tejto časti sveta, čiastočne aj britská nostalgia po moci na Blízkom východe, ktorá je však viac-menej symbolická. V neposlednom rade v podmienkach krízy sa začali znovu rozvíjať priateľské vzťahy RF so Sýriou, ktoré majú korene ešte v časoch existencie ZSSR.
Význam Golanských výšin
Treba však vidieť aj zložité a protirečivé pôsobenie starších a hlbších príčin, ktoré viedli k sýrskej kríze. Odvíjajú sa ešte od 60. rokov minulého storočia a sú spojené s politickým vývojom v štáte po príchode k moci BAAS ako aj s dôsledkami Šesťdňovej vojny (5. – 10. júna 1967), odkedy je Izraelom okupovaná časť sýrskeho územia Golanské výšiny.
Golany (niekedy aj Sýrske výšiny) majú rozlohu asi 1 800 km2, z ktorých zhruba dve tretiny sú okupované Izraelom. Z pôvodného obyvateľstva, ktorého počet sa odhadoval na 130 – 145 tisíc (vrátane palestínskych utečencov) väčšina utiekla. Zakrátko po okupovaní Golan sa na území začali budovať židovské osady. Dnes ich je viac ako 30 a žije v nich takmer 20 000 židovských prisťahovalcov. Okrem toho tam žije asi 20 tisíc Sýrčanov, prevažne Drúzov.
V rokoch 1967 – 1981 bola v tejto oblasti nastolená izraelská vojenská správa. 14. decembra 1981 izraelský parlament Kneset prijal zákon o Golanských výšinách, ktorým sa ich územie anektovalo a pričlenilo sa k Izraelu. Anexiu označila rezolúcia Rady bezpečnosti č. 497 zo 17. decembra 1981 za neplatnú, ale Izrael na ňu ako na drvivú väčšinu týchto dokumentov nereagoval. Platnosť rezolúcie č. 497 bola znovu potvrdená na Valnom zhromaždení OSN 8. decembra 2008, kde za ňu hlasovalo 171 štátov, jeden (Izrael) bol proti a 7 (Kamerun, Marshallove ostrovy, Mikronézia, Nauru, Palau, Pobrežie Slonoviny a USA) sa zdržalo.
Na Golanských výšinách je rozmiestnená misia UNDOF (United Nations Disengagement Observer Force – Pozorovateľská misia OSN pre uvoľňovanie napätia), ktorá bola vytvorená rezolúciou Rady bezpečnosti OSN č. 350 z 31. mája 1974 ako výsledok rokovaní po štvrtej izraelsko-arabskej vojne v roku 1973 (označovanej Arabmi za októbrovú, Izraelom za jom-kippurskú). Odvtedy sa mandát misie obnovuje každých 6 mesiacov – v súčasnosti je predĺžená do 31. 12. 2013. K 31. júlu tohto roku (po odchode rakúskeho kontingentu) v nej bolo 1 165 vojakov z Filipín, Fidži, Indie a Nepálu, 68 policajtov, 36 osôb v medzinárodnom štábe a 108 osôb v miestnom civilnom štábe.
Okrem toho v regióne pôsobí aj misia UNTSO (United Nations Truce Supervision Organisation – Mierová pozorovateľská misia Spojených národov), ktorá je najstaršou misiou OSN, vytvorenou v roku 1948. Odvtedy je jej hlavnou úlohou aj v nadväznosti na vojny v rokoch 1956, 1967 a 1973 a uzavreté dohody monitorovanie prímeria a dohliadanie nad plnením dohôd o prímerí v regióne. Misia vykonáva pozorovateľskú činnosť na hraniciach Izraela s Libanonom, Egyptom, Sýriou a Jordánskom. Pôsobí tam 149 vojenských pozorovateľov z 25 štátov. Sú medzi nimi aj dvaja dôstojníci zo Slovenska. Prvý je na jednom zo styčných úradov misie v Ismailiji (Egypt). Druhý sa nachádza priamo v teréne, ale o jeho stiahnutí sa zatiaľ neuvažovalo.
V súvislosti so stupňujúcou sa sýrskou krízou, ktorá sa dotýka aj okupovaných Golanských výšin, v júni tohto roku izraelský premiér B. Netanjahu vyhlásil pri svojom vystúpení v zahraničnom výbore Knesetu, že je pripravený brániť občanov Izraela voči komukoľvek, kto sa bude snažiť ohroziť ich. Okupovaná časť Golan má totiž pre Izrael viacnásobný hospodársky aj vojenský význam a považuje sa za strategické územie.
Význam Golanských výšin je najmä vo vodných zdrojoch, ktoré sú na Blízkom východe vzácne. Dažďová voda z výšin steká do rieky Jordán a celá oblasť podľa niektorých mediálnych zdrojov poskytuje asi tretinu vody pre Izrael. Vojensky územie predstavuje prirodzený pozemný nárazník proti útoku zo Sýrie (preto tam je aj redšie osídlenie ako pred vojnou v roku 1967) ale umožňuje do značnej miery aj kontrolovať dianie na priľahlom teritóriu.
Z regionálnych faktorov treba vidieť ešte aj zložité prelínanie politických a bezpečnostných procesov v Sýrii a Libanone. Vstupujú do nich však aj vzťahy s palestínskym hnutím Hamas a libanonským Hizballáhom, ktorý sa často charakterizuje ako sila úzko spojená s Iránom.
Ak si predstavíme, že Sýria (či už režim B. Asada alebo akýkoľvek iný) by sa spojila do jedného šíku s palestínskymi požiadavkami, tlačili by spolu na navrátenie Izraelom okupovaných území a boli by podporovaní Egyptom a ďalšími arabskými, popr. aj moslimskými krajinami, židovský štát sa dostane do mimoriadne zlej situácie. Už desaťročia preto Tel Aviv vyvíja aktivity, ktoré majú len jeden jediný cieľ – rozbíjať jednotu arabských, popr. moslimských síl na Blízkom východe. V tomto duchu pôsobí aj izraelská loby vo Washingtone.
Rola USA a Izraelu
Existujú rôzne indície, že USA a Izrael a ich tajné služby od 70. rokov podporovali vznik radikálnych náboženských hnutí, ktoré mali oslabiť moc svetských arabských popr. aj širšie moslimských režimov predovšetkým v severnej Afrike a na Blízkom východe. Situáciu na Blízkom východe náhle a dramaticky zmenil pád šachovho režimu v Iráne, ktorý je odvtedy traumou pre USA ale aj Izrael. Zamiešal aj ich pôvodné predstavy o využívaní sporov v islamskom svete proti nemu samotnému.
Nie náhodu sa preto po úvahách, že proti Sýrii sa použije podobný scenár ako proti Líbyi, objavili aj špekulácie, že cieľom útoku bude predovšetkým Irán, kvôli jeho jadrovému programu, ktorý má vraj vojenské zameranie, čo sa zatiaľ nedokázalo. Najaktívnejšie proti jadrovému programu Iránu vystupuje Izrael, o ktorom je známe, že sám má jadrové zbrane. Podľa najnovšej ročenky SIPRI ide o 80 bojových hlavíc, ale mediálne zdroje uvádzajú aj počet 150 až 200 týchto prostriedkov. Izrael sa však k ich vlastníctvu oficiálne nikdy nepriznal.
Vývoj v Sýrii za obdobie zhruba posledného dva a pol roka nie je náhodným ale nie je ani nikým jednoznačne režírovaný. V podmienkach, ktoré sa vytvorili v dôsledku pôsobenia protichodných síl, je ovplyvnený viacerými činiteľmi vonkajšieho, medzinárodného charakteru.
Zrejmé je, že najmä Washington ale aj Tel Aviv a arabské štáty (predovšetkým Saudská Arábia a Katar), ktorým je svetský a nezávislý režim v Sýrii tŕňom v oku, využili nepokoje, ktoré sa v štáte odohrávali, na to aby začali podporovať protiasadovské sily. Tzv. arabská jar sa v Sýrii začala pomerne neskoro – jej začiatok sa často najčastejšie uvádza 15. marca 2011.
Situácia sa dostala do prelomového obdobia a v letných mesiacoch tohto roku sa už zdalo, že víťazstvo vládnych síl je blízko. Do tohto stavu prišla dramatická zmena mediálne-politicky forsírovaná USA a ich spojencami na základe správ od povstalcov, že vraj vládne vojská použili chemické zbrane a útok na Sýriu vyzeral už takmer neodvratným. Pevný postoj Moskvy a jej principiálne pridržiavanie sa medzinárodného práva však za necelé dva týždne priniesli novú zmenu a priestor pre vyjasnenie mnohých otázok o Sýrii a sýrskej kríze, ktoré sú v západných médiách skresľované.
PREČO USA, VEĽKÁ BRITÁNIA, EÚ A IZRAEL NENÁVIDIA SÝRIU
AFP Photo / Achilleas Zavallis
Adrian Salbuchi (pozn. autor kometnára) je politický analytik, spisovateľ, rečník a rozhlasový/televízny komentátor v Argentíne.
Mladé, tiché dievča prežívajúce sýrsku tragédiu to vysvetľuje s ďaleko väčšou dávkou rozumu, pravdy a poctivosti, než mocné západné vlády a ich peniazmi ovládané mediálne bábky.
O sebe samej hovorí ako o “Sýrčanke, Patriotke, anti-neokonzervatívnej, anti-NWO, anti-sionistickej”, začiatkom minulého roka založila svoj vlastný YouTube kanál (YouTube / Užívateľ / SyrianGirlpartisan).
V krátkom (deväť minútovom) videu vysvetľuje “osem dôvodov, prečo NWO (New World Order) nenávidí Sýriu.” Všetci by sme mali veľmi dobre počúvať …
Jej “Osem dôvodov, prečo nás nenávidia” je vynikajúce zhrnutie, vzťahujúce sa na všetky seba si vážiace krajiny na svete: žiadna Rothschildovcami ovládaná centrálna banka, žiadny dlh MMF, žiadne geneticky modifikované potraviny, olej a plynovody, anti-tajné spoločnosti, anti-sionizmus, sekularizmus a nacionalizmus.
Jej krátka správa objasňuje, ako akási rozumná príručky, ktorá vysvetľuje, prečo Spojené štáty americké, Spojené kráľovstvo, Európska únia (najmä Francúzsko) a Izrael majú taký záujem na zničení Sýrie, krajiny, ktorej vedenie sa jednoducho odmieta klaňať elitám nového svetového poriadku, infiltrovaným hlboko vo vnútri mocenských štruktúr západných mocností, ako verejných (vlády) tak súkromných (korporácie / banky).
Popisuje týchto osem dôvodov stručne a presvedčivo, dáva svetu veľa podnetov na zamyslenie a malo by ho snáď inšpirovať k hlbokému sebaspytovaniu. Najmä medzi ľuďmi v USA, Veľkej Británii, EÚ a Izraeli, ktorí sú jedinými populáciami, ktoré môžu veľmi priamym tlakom na ich volených politikov vo Washingtone, Londýne, Paríži, Tel Avivu a ďalších západných metropolách, nútiť ich, aby sa prestali správať ako globálny zločinci, upustili od zbesilosti a začali dbať na slová My ľudia, zodpovedne a demokratickým spôsobom.
8 dôvodov, prečo New World Order nenávidí Sýriu
1) Sýrska centrálna banka je štátom vlastnená a riadená
Inými slovami, spravuje svoje národnú menu, aby slúžila sýrskemu ľudu a nie Rothschildovcami riadeným globálnym bankárom pôsobiacich zo svojich úkrytov v New Yorku, Londýne, Frankfurte, Tel Avive, Baseli a Paríži.
To znamená, že objem peňazí je v správnej synchronizáciu so skutočnými potrebami reálnej ekonomiky, práce, výroby a všetkého, čo je užitočné pre ľudí v Sýrii, namiesto toho, aby to bol v synchronizácii s parazitickými, podvodníckymi, špekulatívnymi zahraničnými finančníkmi. Ti sa snažia ovládať miestne centrálne banky, aby mohli umelo obmedziť objem peňazí k dispozícii pre skutočných ekonomické potreby, najmä bezúročné úverové prostriedky potrebné na financovanie užitočných vecí v reálnej ekonomike: elektrární, ciest, plynární, bývania, súkromného podnikania a iniciatív. To prinúti produktívnych hráčov – verejných aj súkromných - uchýliť sa k so smrtiacim záujmami a na báze úžery založeným pôžičkám privátneho bankovníctva, následkom čoho dlh začne rásť a rásť až do takzvanej “dlhovej krízy” , ktorá postihuje krajinu za krajinou, čo desaťročia výrečne ukazujú.
Umelým narušovaním objemu “verejných peňazí” vydaných zvrchovanými centrálnymi bankami, ktoré nesledujú niekoho záujem, sa krajiny teda nútene uchyľujú k vysoko úročený “súkromným” peniazom (úverom), ktoré sú ovládané monopolnými súkromnými banksterskými pákami v rukách Rothschildovcov, Rockefellerovcov, Warburgovcov, Goldman Sachs, HSBC, Citicorp, JP Morgan Chase a ich záujmov.
Je zrejmé, že toto je veľmi dobrý dôvod pre tieto banksterské parazity chcieť zneškodniť Sýriu.
2) Sýria nemá dlh v MMF (Medzinárodný menový fond)
To znamená, že vedenie Sýrie si uvedomuje, že MMF – verejná multilaterálna agentúra tvorená vládami členských štátov – je riadené globálnymi mega-bankármi, a pôsobí ako ich audítor a vymáhač pohľadávok vždy, keď sa jeden z jeho slabších členských štátov dostane do dlhových problémov, ktoré sú ďalší spôsob, ako povedať, keď tieto krajiny dosiahnu bod, keď nemôžu prečerpať dosť peňazí z ich reálnych ekonomík – práce, driny a námahy ich ľudí – aby ju odovzdal parazitickým súkromným globálnym bankárom.
V istom zmysle, skutočnou prácou MMF je pôsobiť ako globálny mocenský elitársky daňový úrad – dá sa povedať, že je to ich “IRS/pozn. americký daňový úrad/” – akurát že nevyberá dane priamo od ľudí, ale prostredníctvom zástupcov vlád a národných daňových úradov. Začínate už chápať skutočné korene „dlhovej krízy” v Grécku, na Cypre, v Írsku, Argentíne, Španielsku, Taliansku, Veľkej Británii, USA, Portugalsku, Francúzsku?
Globálne otroctvo nemohlo byť lepšie premyslené a plánované!
V skutočnosti, skutočné islamské národy právom odmietajú bankové úverové pôžičky a úrokové praktiky ako nemorálne. To je to, čo robil líbyjský Kaddáfí, a čo Sýria a Irán robia v súčasnosti.
Je zrejmé, že je to veľmi dobrý dôvod pre parazitických bankstrov chcieť zneškodniť Sýriu, rovnako ako sa zneškodnili Líbyu a teraz sa zameriavajú na Irán.
Bashar Assad zakázal GMO s cieľom “zachovania ľudského zdravia”, pretože veľmi dobre vedel, že politikou Monsanto je ovládnúť kompletné svetové zásobovanie potravinami, pretože prichádzajúca globálna kríza nebude len o rope, ale aj o tom, koľko jedla budú krajiny schopné dať na stôl svojho ľudu.
To je dôvod, prečo po invázii do Iraku, USA nariadili, že iba semená spoločnosti Monsanto by mali byť použité. To je dôvod, prečo submisívne klientske štáty ako Argentína majú otrávenú vlastnú pôdu a ľudí tým, že sa sklonili pred požiadavkami Monsanto.
Je zrejmé, že toto je veľmi dobrý dôvod pre Monsanto chcieť zneškodniť Sýrii.
4) Sýrska populácia je dobre informovaná o New World Order
Jeho médiá a univerzíty otvorene diskutujú o vplyve globálnej mocenskej elity. To znamená, že plne chápe skutočnosť, že skutočná moc na Západe nespočíva v Bielom dome, 10 Downing Street, Kongrese alebo Parlamente, ale v komplexnej a vplyvnej sieti elitných think-tankov v čele s Radou pre zahraničné vzťahy v New Yorku, Bilderberg konferenciou, Trilaterálnou komisiou, Americas Society, Svetovým ekonomickým fórom a Londýnskym Kráľovským inštitútom pre medzinárodné záležitosti, ktoré interagujú s mega bankármi, médiami, vysokými školami, armádami, nadnárodnými spoločnosťami a korporáciami po celom svete.
Ako naša mladá priateľka výstižne vysvetľuje, Sýrčania sa odvažujú hovoriť o tajných spoločnostiach, ako Slobodomurárstvo alebo Yale University Skull & Bone Lodge, ktorého členmi sú veľké zvieratá ako bývalý prezident Georgea W. Busha a súčasný minister zahraničných vecí John Kerry.
Je zrejmé, že toto je veľmi dobrý dôvod pre tieto veľké zvieratá objednať si u ich poslíčka Obamu, aby zneškodnil Sýriu.
5) Sýria má obrovské zásoby ropy a plynu
Je to tu zase! Zakaždým, keď Západ ide do vojny chrániť “Slobodu, ľudské práva a demokraciu,” je tu vždy zápach ropy, či už v Iraku, Líbyi, Kuvajte, Falklandoch, Afganistane … Sýria má offshore a onshore zásoby ropy a plynu, a pomáha budovať masívne potrubia spoločne s Iránom, ale bez kontroly západných ropných gigantov. Je zrejmé, že plná militarizácia celej produkcie ropy a rezervných zón a militarizácia transportných trás pre “privezenie ropy domova” odkiaľkoľvek na svete, je kľúčom prebiehajúce spoločnej stratégie USA a Veľkej Británie.
Je zrejmé, že je to veľmi dobrý dôvod pre BP, Exxon, Royal Dutch Shell, Texaco, Total, Repsol a Chevron chcieť zneškodniť Sýriu
6) Sýria jasne a jednoznačne stavia proti sionizmu a Izraelu
Izrael praktizuje trestný rasistický apartheid proti okupovaným Palestínčanom. Sýrske vedenie nemá žiadne zábrany obviniť Izrael z toho, že to je: rasistický, imperialistický, genocídný objekt, ako jasne ukazujú múry nenávisti Izraela postavená okolo Palestíny. Izrael spravuje niečo, čo sa dá popísať len ako Auschwitz-ako mega-koncentračný tábor v Palestíne s miliónmi väzňov s ktorými je zle zaobchádzané, častokrát sú zavraždení a ponížení.
Takúto geopolitickú jasnosť mysle zdieľal v Líbyi Kaddáfi a Saddám v Iraku, a dnes tiež Irán, Čína, Rusko a India.
Je zrejmé, že je to veľmi dobrý dôvod pre politických velikánov ako AIPAC (Americko-izraelský výbor pre verejné záležitosti), Svetový židovský kongres, ADL (Anti-Defamation League), Likude Kadima a Netanjahuom / Lieberman prečo chcieť zneškodniť Sýriu.
7) Sýria je jedným z posledných sekulárnych moslimských štátov na Blízkom východe,
zatiaľ čo sionistickí Židia rasisti – in line with born-again-Israel-First-Bushite ‘Christian’ kooks in the West – vyžadujú od každého vysporiadať sa s vôľou ich temného stvoriteľa boha, ktorý má svojich vlastných “vyvolených ľudí”.
Nevyslovené uznesenie globálne mocenskej elity je jasné: všetci musia veriť v nadvládu Izraela, zatiaľ čo náša mladá sýrska priateľka výstižne poukazuje na to, že Sýria, rovnako ako Saddámov Irak, Kaddáfiho Líby a Irán, nemôže byť o tom presvedčená.
Dodáva, že v Sýrii, “pýtať sa na náboženstvo nie je zdvorilé,” pretože v Sýrii sa vyznáva mnoho hlavných náboženstiev ľudstva po tisíce rokov, a tieto tisícročia naučili Sýrčanov ako byť citlivý, tolerantný a rešpektujúci všetky vyznania. Niečo čo jasne nevidíme v prozápadných Arabských šejchátoch, ani v USA, Veľkej Británii a EÚ s ich anti-islamskou paranojou, a tam, kde zákony sú prijímané zavádzaním najvýznamnejších kultúrnych, politických a historických klamstviev požadovaných náboženskými fanatikmi, ktorí trvajú na tom, že ich boh bude prijímať len ich vlastné obete holkokaustu.
Je zrejmé, že ďalší veľmi dobrý dôvod pre neokonzervatívnych fanatikov a ich orwellovskú ideovú políciu chcieť zneškodniť Sýriu.
8) Sýria hrdo udržuje a chráni svoju politickú a kultúrnu národnú identitu
– zdôrazňuje, že Sýria “trvá na svojej jedinečnosti,” ale zároveň rešpektuje jedinečnosť druhých. Štandardizovanú prichádzajúcu svetovú vládu jednoducho desí niekto stojaci proti ňou vnucovanej štandardizácii myslenia, správania a “hodnotám”, kde západné globálne megaznačky, nákupné centrá, a módna a štýlová diktatúra “robí každé miesto, vyzerajú skoro rovnaké, čo vedie k veľmi nudnému svetu. “
Dnes sa revolučná myšlienka na Západe aj medzi mladými scvrkáva na výber medzi Coca – Colou a Pepsi .
Je zrejmé, že je to veľmi dobrý dôvod pre Coke, Pepsi, McDonalds, Levis, Lauder, Planet Hollywood a Burger King, že chcú, aby sa Sýria zneškodnila.
Náša mladá sýrska priateľka končí jej pripomenutím, že “pokiaľ Sýria padne, môže to byť zlomový bod končiaci víťazstvom Nového svetového poriadku” a dodáva, že dnes “je Sýria prvou líniou boja proti New World Order”.
Múdre slová od mladej dámy, ktorá chápe katastrofické zlyhanie západných mocenských politických tried, ktoré teraz úplne obrátil svet hore nohami, v ktorom tí najhorší a najviac nenávisní zločinci nakazili vlády a súkromné mocenské štruktúry, či už vo Washingtone, New Yorku, Londýne, Paríži, alebo Berlíne, Ríme, Bogote, Madride, Tokiu, Soule, Amsterdame, Buenos Aires alebo Rijáde.
Ak niekedy Hollywood slúži ako výkladná skriňa, ktorá odhaľuje tie najtemnejšia zákutia psychicky chorej západnej mocenskej elity, mohli by sme dokonca povedať, že hrajú našu ságu tzv. “Planétu opíc”, kde čudné a pekelné genetické inverzie uvádzajú strašné deštruktívne zvieratá v úlohách svetových veľmocí, kým vznešení porazení ľudia sú zotročení a hodení do klietok.
Je táto dnešná metafora najlepšie vystihujúca drámu USA proti Sýrii?
Osem bodov uvedených vyššie, sú rovnako dobré vodítko na to, ako vrátiť všetky naše krajiny späť na ihrisko, ako sa môžeme zhromaždiť v dnešnom nepokojnom svete, ktorý je mimo kontroly.
Či už americkí, európski, arabskí, moslimskí, kresťanskí, židovskí, budhistickí, hinduistickí alebo šintoistickí, nastal čas pre “My ľudia”, aby bolo naše hlasy počuť na uliciach, so susedmi, rodinou a priateľmi, v práci a spolužiakmi v škole, prostredníctvom sociálnych sietí a požadujúce, aby západné tzv “demokraticky zvolené vlády” – z ktorých všetky sú priamym dôsledkom vôle peňazí elít, ktoré financujú ich výstup na vysoké vládne miesta prostredníctvom svojej obľúbenej lži, ktorej hovoria “demokracia” – nech prestanú robiť to, čo robia, a začnú robiť to, čo požadujeme aby robia. Teraz, ihneď: musíme si vziať naše krajiny späť.
Naša mladá sýrska priateľka je určite príkladom pre nás všetkých hodným k nasledovaniu.
Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz
Izrael poskytuje povstalcům lékařskou péči a další neidentifikované zabezpečení…
V posledních třech měsících bojem zocelení syrští rebelové převezli spousty zraněných Syřanů přes hranici zastavení palby, která od roku 1974 odděluje Izrael od Sýrie, uvádí 15 stránková zpráva generálního tajemníka OSN Ban Ki-moona o práci Oddělujících pozorovatelských sil OSN (UNDOF). V Izraeli se jim dostane lékařského ošetření v polní klinice, než je pošlou zpět do Sýrie, kde se údajně někteří z nich vrací do vedení bojů.
Modré přilby OSN odpovídající za monitorování desítky let se táhnoucího zastavení palby hlásí pozorování „transportu 89 zraněných osob“ ozbrojenými opozičními skupinami ze syrského území do Izraele, kde si je přebírají příslušníci Izraelských obranných sil (IDF), tvrdí tato zpráva. IDF vrátily 21 příslušníků syrské ozbrojené opozice zpět do Sýrie včetně těl dvou zemřelých.
„Za období zprávy UNDOF často pozorovaly příslušníky ozbrojené opozice v interakcích s IDF přes hranicí zastavení palby,“ tvrdí tato zpráva. „UNDOF při jedné příležitosti pozorovaly IDF na Alfa straně (uvnitř Izraele), jak předávají dvě krabice ozbrojené opozici na Bravo straně (uvnitř Sýrie).“
***
Izraelská vláda poskytuje zdravotní pomoc zraněným ze Sýrie už déle než rok. V únoru navštívil vojenskou polní nemocnici na Golandských výšinách i ministerský předseda Benjamin Netanyahu.
Velitel Svobodné syrské armády zajatý minulý měsíc islamistickou milicí Frontou Al-Nusra řekl na videu uvolněném minulý týden svým věznitelům, že spolupracoval s Izraelem výměnou za zdravotní a vojenskou podporu.
Na videu nahraném na YouTube v pondělí Sharif As-Safouri velitel batalionu Al-Haramein Svobodné syrské armády přiznal, že pětkrát vstoupil do Izraele, aby se sešel s izraelskými důstojníky, kteří mu později poskytli sovětské protitankové zbraně a lehké zbraně. Soufouriho unesla 22. července k al-Kaiídě přidružená Fronta Al-Nusra v oblasti Quneitra u izraelské hranice.
„Opoziční frakce budou z Izraele dostávat podporu a posílat tam raněné pod podmínkou, že bude izraelská oblast kolem plotu zabezpečená. Do blízkosti plotu nesmí přijít žádný člověk bez předchozí součinnosti s izraelskými činiteli,“ řekl na videu Safouri.
Na tomto editovaném videu s přiznáním, na kterém se Safouri jeví jako fyzicky nezraněný, říká, že poprvé se na hranici setkal s izraelským důstojníkem jménem Ashraf a dostal izraelský mobilní telefon. Později se setkal s dalším důstojníkem jménem Younis a se dvěma muži velitele Abu Daouda. Dohromady řekl Safouri, že do Izraele vstoupil pětkrát na schůzky, které probíhaly v Tiberias.
Po těchto schůzkách začal Izrael Safourimu a jeho mužům poskytovat „základní lékařské zabezpečení a oděvy“ stejně jako zbraně, k čemuž patřilo 30 ruských pušek, 10 bazuk RPG se 47 raketami a 48 000 nábojů ráže 5,56 milimetru.
Syrská opozice je ochotná vzdát se nároků na Golandské výšiny výměnou za peníze a izraelskou vojenskou pomoc proti presidentu Bashar Assadovi, řekl její vrcholný činitel novinám Al Arab, jak uvádí zpráva v Al Alam.
***
Západem podporované vojenské skupiny chtějí, aby Izrael nad částmi jižní Sýrie vynutil bezletovou zónu, k ochraně základen rebelů před nálety Assadových sil, tvrdí tato zpráva.
Ako odhalil server The Washington Free Beacon, nepriamy dôkaz ochrannej ruky Washingtonu nad ISIS a Islamským štátom už nemôže byť zreteľnejší. Na 60 výcvikových táborov ISIS americké bomby akosi nedopadajú…
Výcvikové tábory ISIS
Pritom ich polohu USA pozná a nepretržite existujúce tábory, ktoré cvičia tisícky stále nových teroristov a sú kľúčovým prvkom úspechu Islamskému štátu (IS), výsmešne dokazujú, že slová o “urputnom” boji USA proti IS sú len fraška.
Ich úspešnosť a efektivta je tak vysoká, že IS plánuje (žeby opäť za asistencie USA?) ich rozšírenie do Jemenu a Líbye. Naviac pri správach, že množstvo európskych bojovníkov, vytrénovaných v týchto táboroch nepokračuje na front, ale vracia sa na miesta pôvodu, t.j. do Nemecka, Švédska, či Francúzska, krv tuhne v žilách.
Ospravedlňovanie nečinnosti na pozadí útokov dronmi v Pakistane a Afganistane, kde US Army bez problémov likviduje svadby a pohreby s desiatkami nevinných ľudí, aby dostala jedného pohlavára Talibanu či Al-Kajdy znejú skutočne ako zo zlého sna
Človek potom cíti oprávnenie sa pýtať, aký je zámer Ameriky, ktorá zo 6419 náletov v Sýrii a Iraku viedla len 0,3% proti týmto táborom. Potom vyzerá v inom svetle aj reportáž stanice Fox News, ktorej správa o tom, že Amerika útoky na ciele islamistov len predstiera bola v čase svojho zverejnenia len ťažko uveriteľná.
Žeby bolo niečo pravdy na tom, proti komu sú títo teroristi určení? Že cieľom nie je len Assad, ale aj – Európa?
