Pravda o válce v Libyi
31. 3. 2011 zdroj:http://blisty.cz/art/57993.html
Kdo ozbrojil libyjské vzbouřence aneb ...hlavně když to dělá ratata
Už od roku 2004, kdy se Kaddáfí rozhodl smířit se Západem za Lockerbie a USA a EU zrušily sankce, začala proudit do Libye zahraniční "pomoc". Zatímco půl století vyzbrojovaly Libyi Rusko, Bulharsko Československo a další země "socialistického tábora", posledních dvacet let dovážejí na sever Afriky "hračky pro plukovníka" země "kapitalistického tábora". Spojené státy věnovaly ročně minimálně milion dolarů na dodávku zbraní, "protiteroristický" výcvik a školení libyjských vojenských kádrů. Obamova vláda nyní potichu žádala Kongres o 875 000 USD na finanční rok 2011 pro "pomoc" Libyi. Přitom Kaddáfí jen v Evropě za rok nakoupil zbraně za 331 milionů EUR. Ačkoli usnesení Rady bezpečnosti OSN 1973 vyzvalo k embargu na dovoz zbraní do Libye, USA a Británie v současné době ozbrojují povstalecké síly.
Humanitární činnost? Nikoliv. Potřeba dokončit, co se začalo a potřeba zachování vlastní tváře jako evropských mocností.
Už v srpnu 2007 konsorcium Evropského leteckého průmyslu a obrany EADS podepsalo smlouvu na dodávky protitankových kompletů ATGM Milan do Libye poté, co Kaddáfí svolil k návštěvě francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby vyjednával o propuštění zatčených bulharských sester. Dodavatelem byla MBDA, dceřiná společnost EADS. Cena 189 milionů EUR za 1000 zbraní. Smlouva byla pojištěna francouzská exportní úvěrovou agenturou.
Zpráva EU o kontrole zbrojení za rok v roce 2009 uvádí, že členské státy vydaly licence na prodej 331 milionů EUR zbraní do Libye. Ale ne přímo.... Například maličká Malta vydala v roce 2009 licence v hodnotě 76.7 mil. EUR a stala se tak největším evropským dodavatelem zbraní do Libye . Německo vydalo povolení k prodeji vojenské techniky za 53 milionů EUR, většinou vozidel a náhradních dílů. Francie schválila prodej zbraní za 23,3 milionů EUR a Belgie za 21,5 mil EUR.
Ale zpátky k USA. Spojené státy maskovaly většinu Kongresu oficiálně přiznaných peněz pro Libyi jako prostředky na "protiteroristický" výcvik, pohraniční kontrolu a odminování (program NADR) , "ekonomickou pomoc" (program ESF). Pouze menšinu přiznaly jako "vojenský výcvik" (program IMET) a "vojenské financování" (program FMF). Celkem to oficiálními kanály bylo ve finančním roce 2008 1 mil USD, v roce 2009 už 3,05 mil USD, v nyní probíhajícím finančním roce 2010 dosáhla americká "podpora" 780 tisíc USD. Zdá se vám to až neuvěřitelně málo? Mě také.
Kočovné kmeny v Libyi prostě nemohou mít takové zbraně a takové zařízení, jaké vidíme na fotografiích světových agentur. "Zběhlí" vojáci by měli výzbroj standardizovanou pro tu kterou jednotku. "Spontánní lidové povstání" je dnes vyzbrojeno nejen ukořistěnými kalašnikovy, ale i americkými, belgickými a britskými zbraněmi. Rebelové používají zbraně na střelivo standardu NATO (5,56x45mm nebo starší 7,62x51mm), nikoliv Kaddáfího bezedné zásoby jugoslávských, čínských, ruských či bulharských zbraní a střeliva standardu Varšavské smlouvy (7,62x39 mm) . Toto střelivo jim musí někdo dodávat a musí je distribuovat od Benghází po Syrtu, aniž by se takové nákladní auto stalo uprostřed rovné pouště na silnici obětí "přátelské palby" raket západní koalice. Uvědomme si, že se jedná o vzdálenosti stovek kilometrů mezi městy. A někdo musel tyto "demokraty" naučit s moderními západními zbraněmi zacházet. Což není otázka půl hodiny školení kdesi na pouštní silnici. Říká se, že jeden obraz vydá za tisíc slov. A tak abych nemusel psát, našel jsem pro vás několik typických fotografií z arzenálu světových agentur jako vysvětlivku. Rebel - "západní" v novém stejnokroji neurčité provenience vyzbrojen belgickou útočnou puškou Fabrique Nationale FAL 50.00 ráže 7,62x51mm v základní verzi s pevnou dřevěnou pažbou se standardním zásobníkem na 20 ran. Pušky "Fusil Automatique Léger" možná měla libyjská armáda někde v záložních skladech. Používala je v době monarchie. Jelikož se jedná o jednu z nejrozšířenějších zbraní 50.-60 let, může být z kteréhokoliv na Západ orientovaného skladiště v regionu, během studené války byla přezdívána jako "pravá ruka Svobodného světa". Sám Kaddáfí s nimi kdysi v roce 1981 vyzbrojil Islámskou frontu za osvobození Bangsamoro (MILF) z jižních Filipín. Teoreticky by mohlo jít i o jihoafrickou útočnou pušku R1A1 nebo britskou L1A1, které jsou obě variantou legendární belgické FN FAL. L1A1 má menší počet otvorů v předpažbí a poněkud jinak tvarovanou úsťovou brzdu, R1A1 neměla dřevěnou pažbu. Ještě i v současnosti je L1A1 u britských druhosledových útvarů. Foto AP Photo / Anja Niedringhaus. Popiska: Libyjský rebel zdraví muže na kontrolním stanovišti vedoucí do Ras Lanouf, východní Libye, neděle 27. března 2011.......... - See more at: http://blisty.cz/art/57993.html#sthash.yTeImt1G.dpuf
zdroj:internet
Mediálne superklamstvo! Neuveriteľné výmysly okolo Líbyjskej vojny
V týchto dňoch svetové slobodomurárske médiá (a slovenské samozrejme s nimi) tvrdia:
Bez aliancie by líbyjskí rebeli neuspeli
Líbya je prvá vojna NATO, ktorú vyhrala Európa
NATO chce chrániť civilistov aj po páde Tripolisu
Rebeli obkľúčili Kaddáfího bunker
Plukovníkovho korunného princa chytili rebeli
Kaddáfího koniec: Zajali mu ďalšieho syna, vojaci strieľajú do detí
Pád Kaddáfího vlády na dosah, líbyjskí povstalci oslavujú víťazstvo
Povstalci v Tripolise získali kontrolu nad väčšinou mesta, teraz útočia na Kaddáfího baštu.…
Ale P O Z O R!
“Syn libyjského vůdce Muammara Kaddáfího Sajf Islám, o němž opozice v pondělí tvrdila, že ho zajala, je na svobodě. Objevil se v noci na dnešek v Tripolisu se svými stoupenci. Dle agentury Reuters přišel do hotelu, v němž jsou ubytováni zahraniční novináři. Podobně jako v minulosti podal vlastní a od opoziční zcela odlišný popis situace. Vláda prý v boji proti povstalců vítězí…
Důkaz, že záběry rebelů oslavujících na Zeleném náměstí jsou fake. ![](http://<img src="http://img42.imageshack.us/img42/6825/32053117991149874815813.jpg">)
https://www.youtube.com/watch?v=GpBHPObll68
Libyjská válka: Proč musel Kaddáfí zemřít?
Proč musel zemřít Kadáfí a Libye?
CzechNewsTV Poslední novinky (júl 2011)
Poz.:
Irak - Výroba uvedomelého diváka
Libyjské lži Bývalý americký vojak - "skutočný terorista som bol ja
nenechte se zmást: NATO v Libyi zabijí civilisty. nenechte se zmást: NATO v Libyi zabijí civilisty....Kaddáfiho syn: Pro NATO je Libye jako McDonald - rychlá válka jako fast food.....Nenechte se zmást: NATO v Libyi zabijí civilisty...Libye: Zahoďte svou televizi! Pravda o válce v Libyi...Co se stalo v Libyi ....Cynthia McKinney: Válka v Lybii je řízena ropou, Izraelem a logistikou Cynthia McKinney: Válka v Lybii je řízena ropou, Izraelem a logistikou
Výroba uvedomelého diváka
EU se připravuje na pozemní operace v Lybii EU se připravuje na pozemní operace v Lybii
Libyjská válka: Proč musel Kaddáfí zemřít?
https://www.youtube.com/watch?v=cE338BVvX0w&feature=share
Aká je pravda?
Novej Líbyi chce pomôcť aj Slovensko :-)))
zdroj:dolezite.sk
Dobytí Libye a veřejná poprava Kaddáfího je vzkazem všem dosud svobodným zemím, aby se podrobily NWO
Z pohledu diplomacie moci jsou záběry vražedných maniaků mrzačících Libyjského vůdce jasným poselstvím vyslaným těmi, kdo za invazí a okupací stojí. Není nijak těžké smysl těchto vysílaných mediálních obrazů pochopit. Ten vzkaz zní asi takto: "Takto dopadne ten, kdo nám bude vzdorovat. Nepokoušejte se proti nám bojovat. Podrobte se a vzdejte se nám. Pohleďte, zde byla nejmocnější africká země pod silným vůdcem a s velkými ambicemi, a přesto podlehla naší síle. Vláda je naše, uznejte naší svrchovanost." Dá se předpokládat, že ten vzkaz je primárně určen "rebelujícím" státům jako Venezuela, Írán, Sýrie apod.
Další informace plynoucí z obrazu událostí je, že mezinárodní právo již neplatí. Invazní operace byla tak nelegální, neopodstatněná a naprosto očividně protiprávní, jak je jen možné. Přesto jsme viděli, kým a jak byla masivně podporována. Na kampani se podíleli politici většiny západního světa, vojenská aliance NATO za tichého souhlasu OSN, a neuvěřitelně propagandisticky pokryteckým způsobem byla podporována prakticky všemi velkými médii. To je jasný signál a každá osoba znalá práva ho vnímá. Světoví politici nyní vidí, že zde není nikdo, kdo by hájil mezinárodní právo a v případě jejich napadení by jim pomohl. Vidí, že při případném odporování diplomatickému diktátu bohatých a mocných mohou skončit podobným osudem, a budou přitom označeni za zločince.
Již předchozí invaze do Iráku ukázala, že je možné provádět neoprávněné vojenské akce porušující dosavadní právo, aniž by se zdvihl občanský protest nebo mezinárodní kritika.
Jsme zde svědky velmi nebezpečného trendu, který může skončit hrozivým nadnárodním systémem, kde svoboda a nezávislost svrchovaných států budou jen zdánlivé kulisy, za nimiž bude vládnout tvrdá diktatura moci těch, kteří v skrytu tahají za nitky a určují mezinárodní politiku. Vidíme na mnoha případech již dnes, že za kulisami demokratických institucí a orgánů se může skrývat naprosto bezohledný totalitní systém. Tak je tomu u řady států, které už jsou součástí globální světové vlády řízené neznámými mocnými. Lidé jen pomalu a postupně zjišťují, že se nepozorovaně mění obsah a účel struktur, kterým důvěřují a svěřují své životy.
Nevím, jakým způsobem se k této události bude stavět odborná veřejnost, neboť netuším, jakým způsobem by se dalo odůvodnit bestiální řádění pochybných rebelů možná spolupracujících s Al-Káidou podporovaných NATO, jak odůvodnit vojenskou invazi do země, kde prakticky všechno domácí obyvatelstvo až fanaticky zbožňovalo svého vůdce a bylo ochotno za něj bojovat až na smrt, jak jsme mohli vidět během válečných operací, přičemž Libye byla do nynějška jednou z nejbohatších a nejúspěšnějších afrických zemí.
Proč OSN nehájí mezinárodní právo? Proč mlčí mezinárodní organizace? Proč naši politici neprotestují proti postupu NATO? Naší politici, kromě Václava Klause, jak jsme sledovali, byli přívrženci invaze. Vidíme tedy alespoň, kdo je na jaké straně.
Poslední informace plynoucí ze zásahu je, že Africe nebude umožněno spojit se v regionální unii vedenou místním vůdcem, a že si světoví vládci nepřejí bezpečnou a prosperující Afriku. Znamená to, že pomoc Africe bude ponechána v podobě potravinových balíčků dovážených do uprchlických táborů, politická pomoc však ať není očekávána.
Vývoj událostí na mezinárodním poli tedy ukazuje tu horší variantu a já si říkám, kdo a jak bude tuto situaci řešit.
21.10.2011, Praha Ladislav Zelinka, student politologie
Hillary Clinton je šťastná. Mnohé veci sa už ľudia nedozvedia.
zdroj:http://nwoo.org
Zabití Kaddáfího umožní válečnému zločinci Blairovi, aby se z toho vyvlíknul
Dohadování podloudných kšeftů a tajné schůzky tak zůstanou nevyzrazeny. Zavraždění Muammara Kaddáfího kombinací bomb NATO a US podporovaných s al Kaiídou propojených rebelů posloužil k zametení mnoha řekněme ošemetných okolností. Z nichž jsou asi nejvíce usvědčující ty intimní vazby mezi Kaddáfím a jeho „dobrým přítelem“ Tonym Blairem.
Smrt bývalého Libyjského diktátora neguje všechny požadavky na Mezinárodní trestní tribunál OSN a la Saddám Hussain nebo Slobodan Miloševič. Blairovy intimní kšefty dohadované na četných tajných schůzkách s Kaddáfím v dobách, kdy býval britským ministerským předsedou, zůstanou tudíž mimo veřejnou pozornost.
Jak jen před měsícem hlásil londýnský Telegraph, že Blairovy úzké vztahy s Kaddáfím byly zase jednou uvrženy do světel reflektorů s odhalením toho, jak se s tímto diktátorem od té doby, kdy v roce 2007 opustil Downing Street (sídlo britské vlády), dohromady soukromě šestkrát sešel.
Při dvou z těchto příležitostí přiletěl Blair do Libye tryskovým letadlem soukromě vyslaným Kaddáfího režimem.
Pět z těchto návštěv se odehrálo v měsících před propuštěním Abdelbaseta al-Megrahiho bombového útočníka z Lockerbie. Blair se považuje za toho brokera, co si s Kaddáfím plácnul, když sliboval, že bude tlačit na propuštění al Megrahiho ze skotského vězení.
Podle vyšetřování dokumentárního týmu British Channel 4 se Blair 20. července 2009 sešel s bývalým šéfem Kaddáfího štábu Baširem Saleh Baširem v Blairově londýnském domě jen měsíc před propuštěním al Megrahiho.
Věří se, že Kaddáfí hrozil ukončením lukrativních obchodních dohod s Británií (které Blair jako ministerský předseda podepsal) včetně minerálů, finančních služeb a dalšího zboží.
Londýnský Telegraph rovněž odhalil porobnosti schůzek mezi těmito dvěma muži z ledna 2009, kdy Blair jednal v zastoupení US investiční banky JP Morgan.
Podle těchto novin banka, která spravovala více než půl miliardy US dolarů v zastoupení Libyjského investičního úřadu (LIA), „zkoušela vyjednat dohodu mezi LIA a společností vedenou ruským oligarchou Olegem Děripaskou.“
„Tato mnohamiliardová dohoda, která se později zhroutila, by umožnila, aby LIA poskytla půjčku firmě Rusal, největšímu výrobci hliníku na světě,“ hlásil The Telegraph.
Vzhledem k Blairovým vazbám s libyjským režimem a ke skutečnosti, že mu JP Morgan platí 2 miliony liber ročně jako senior poradci, si zasvěcenci myslí, že tato banka Blaira považuje za perfektního člověka na tento job.
Místopředseda JP Morgan Lord Renwick poslal v prosinci 2008 do LIA e-mail požadující „finalizaci podmínek pro mandát týkající se Rusalu ještě před návštěvou pana Blaira v Tripolisu.“
Jeden z ředitelstva LIA, který mluvil pod podmínkou anonymity, Telegraphu řekl, že činitelé LIA byli upozorněni, že ty „myšlenky“, které jim nařídili, že mají prosazovat, pocházely přímo od Blaira.
„Návštěva Tonyho Blaira byla čirým lobbyismem pro bankéře jednající s JP Morgan,“ řekl tento činitel.
Blairův úřad popírá, že by s navrženou dohodou měl cokoliv společného, a JP Morgan popírá, že by Blair cokoliv o této dohodě věděl.
Kritici včetně skupiny vedoucí anti-korupční kampaně Global Witness, která tento e-mail dostala a vyzradila ho médiím, trvají na tom, že Blairovy aktivní role jako mírového vyslance na Středním východě, výběrčího finanční pomoci pro Afriku a zároveň obchodního poradce gigantických korporací jako JP Morgan představují přímý střet zájmů.
Robert Palmer z Global Witness poznamenává: „Je těžké si představit, jak se mírový vyslanec pro Střední východ slučuje s prováděním kšeftů s tyranem.“
Když byly nalezeny dopisy libyjskému režimu od Blairových pomocníků, kde se diskutovalo o obchodních schůzkách v roce 2008, bylo vysloveno podezření, že byly napsány na hlavičkovém papíře „Úřadu pro zastupování čtveřice“, což byl Blairův formální titul jakožto vyslance Evropské unie, Spojených národů, Ruska a Spojených států na Středním východě.
Když se jej média tázala o vysvětlení, tak mluvčí Ban Ki-moona generálního tajemníka OSN řekl: „To je na něm, aby vysvětlil, proč to dělal.“
Po další návštěvě v Libyi v únoru 2008 Blair poslal plukovníkovi Kaddáfímu velice osobní dopis, v němž libyjského vůdce oslovoval „Milý Muammare“ a radil Kaddáfímu, které z afrických projektů cítí, že stojí za investování.
Ve stejný den poslal Blair dopis libyjskému ministerskému předsedovi Baghdadi al Mahmoudimu a místopředsedovi vlády Dr. Abduhafidu al Zulaytinimu s poděkováním za „zprostředkování schůzky s Vůdcem“ a s žádostí, aby mu dali vědět, až budou příště v Londýně.
Samozřejmě, že Blair s Kaddáfám rovněž jednal, když byl ještě v úřadě, a to v sériích jednáních, jejichž podrobnosti nadále zůstávají v temnotách.
V roce 2004 se Blair setkal s Kaddáfím při neblaze proslulé „Dohodě o poušti“, kdy vyhlásil, že mezi Británií a Libyí byla nastoleny nové vztahy. Hodiny po schůzce oznámil Shell, že podepsal dohodu v hodnotě až 550 milionů liber o průzkumu nalezišť plynu u libyjského pobřeží. Počátkem letošního roku bylo odhaleno, že během této schůzky Blair souhlasil s výcvikem Kaddáfího speciálních sil a s tím, že mu bude dodávat tajemství NATO týkající obranných struktur a technologií.
Na základě podmínek dohody byla Británie zavázána k „výměně informací a hledisek na obranné struktury, vojenské a bezpečnostní organizace; k výměnným pobytům expertů a výměně tištěných materiálů z oboru vojenského vzdělávání a vědy; výměně informací o současných a vyvíjených vojenských konceptech, principech a nejlepších postupech a k provádění společných cvičení.“
V souhlasu s tím bylo rovněž uvedeno, že Británie souhlasí s Kaddáfího režimem spolupracovat na „výcviku při procesu operačního plánování, výcviku štábů a ve velení a řízení; výcviku personálu při operacích na podporu míru; výcvikové spolupráci týkající se software, komunikační bezpečnosti, technologií a funkční zařízení a systémů; výměně informací a zkušeností o zákonech ozbrojených konfliktů; a o získávání zařízení a obranných systémů.“
V květnu 2007 se dva měsíce před opuštěním úřadu Blair do Libye vrátil, aby dohodl ještě více obrovských obchodních dohod včetně ropné dohody pro BP za 900 milionů liber a obranných kontraktů v hodnotě 350 milionů liber.
Kaddáfí jako součást této dohody požadoval úmluvu o předání vězňů, aby vydláždil cestu k návratu bombového útočníka z Lockerbie do Tripolisu.
Blair si byl s Kaddáfího režimem tak blízký, že když počátkem letoška začalo NATO Libyi bombardovat, tak Kaddáfího syn a spolupracovník Saif Blaira prosil, aby tomuto režimu přijel pomoci.
„Je to mírotvůrce Středního východu a měl by být schopen svého talentu využít k vytvoření míru i tady. Potřebujeme jeho diplomatickou dovednost zrovna teď, když se dáváme do drcení nepřátel,“ řekl médiím vedoucí libyjský činitel.
„Pro mezinárodní komunitu nastal čas do Libye vnést mír a Tony Blair by mohl být v první linii tohoto procesu. Tony Blair je dobrým přítelem, který by této zemi mohl poskytnout stabilní oporu,“ dodal s poukazem, že Blair se pořád ještě s „Bratrem Vůdcem“ v roce 2010 setkával.
Blair odmítl zveřejnit plný rozsah svých schůzek v Libyi od té doby, kdy odstoupil z funkce předsedy vlády. Když byl Kaddáfí zabit, tak to vypadá, že teď tyto podrobnosti zůstanou navždy neodhaleny.
Steve Watson Prisonplanet.com October 20, 2011
zdroj:reformy.cz
Pomohli jsme zavraždit Kaddáfího a poneseme za to odpovědnost
Kaddáfí byl jedním z nejúspěšnějších vládců Afriky a rozvojového světa vůbec. Jeho největší chybou bylo, že se postavil nikoli vlastnímu lidu, ale západním mocnostem, když odmítl dál nakupovat jejich zbraně a požadoval po nich plnění za odebranou a včas nezaplacenou ropu.
Za jeho vlády se z Libye stal nejúspěšnější stát Afriky, který, s ohledem na možnosti, v řadě oblastí svou sociální politikou dokonce strčil do kapsy řadu států západního světa. Na rozdíl od jiných, kteří ke svému boji využívali a využívají špinavých metod doposud, přistoupil na odškodnění za útok na letadlo nad skotským Lockerbie a vyšel západu vstříc ohledně zbraní hromadného ničení a jejich kontroly mezinárodním společenstvím. Nevzpomínám si, kdy bychom na rozdíl od ostatních mohli za dlouhé roky nazpět označit Libyi za strůjce teroristických útoků či základnu jejich aktérů.
Vaz mu nezlomili sami Libyjci, ale dva miliony přistěhovalců ze subsaharské Afriky a k tomu pár těch, kteří chtěli moc nad Libyí místo něj ve spolupráci s lidmi, jako je Sarkozy. O žádné touze po demokracii nemůže být na straně rebelů ani řeč. Zatímco před „Arabským jarem“ měly všechny konflikty a nepokoje ryze národní charakter a nepřesahovali hranice, budou mít problémy po tom, co západní státy aktivně podporovaly a podporují změny v dotčených státech, celosvětový charakter. Během konfliktu zmizely ze skladů v Libyi desítky tisíc zbraní, mezi nimi dokonce ruční protiletadlové střely. Stejně jako stály USA na počátku vzniku a síly Usámy bin Ládina, zavinily nyní především evropské státy podporou rebelů a účastí na smrti takových, jako byl Kaddáfí, budoucí terorismus, kvůli kterému budou v Evropě dál utahovat šrouby a omezovat své vlastní občany, aby je před terorismem „ochránily“.
Jsme členy NATO, která dle mého přesvědčení bezprecedentně porušila mandát Rady bezpečnosti OSN a aniž by tento byl jakkoli změněn, v rámci ochrany bezletové zóny začala v průběhu doby aktivně válčit na straně rebelů. Jedním z posledních cílů byl konvoj vozidel, ve kterých byl i Kaddáfí, jehož následně zavraždili povstalci při zatýkání. Vůdcové západních mocností si nyní bláhově myslí, že si rozdělí Libyi a její bohatství, protože jim ti, co vládnou po Kaddáfím, jdou na ruku za pomoc při jeho svržení a dodávky zbraní dostali na dluh. Bude to však trvat přesně tak dlouho, než povstalci získají skutečnou moc. Dopadne to nakonec stejně, jako v Afghánistánu s Talibanem a Al-kajdou. Ta ostatně ve svých prohlášeních změny v Africe podporuje, neboť zjevně ví, že islamisté v těchto zemích mohou jen výrazně posílit.
Jako členové NATO, kteří nevyužili práva veta a nikdy se neozvali proti zásahu nad územím cizího suverénního státu, který před vojenským zásahem neohrožoval a ani to neměl v úmyslu žádný jeho členský stát, poneseme bezpochyby následky. V kombinaci se současnou otevřeností Evropy přistěhovalcům a multikulturalismu můžeme očekávat jediné – terorismus se jako odplata stane v budoucích letech součástí našich životů. Takový bude důsledek zásahu evropských států v Libyi a jejich podíl na zavraždění Muammara Kaddáfího. Nechť si na to vzpomenou všichni rádoby humanisté, kteří se rozhodli vyvážet „ideály svobody, míru a lásky“ do světa pomocí letadel, bomb a řízených střel s plochou dráhou letu, až budou na území Evropy umírat nevinní lidé stejně, jako před časem při teroristických útocích v příměstských vlacích v Madridu nebo v metru v Londýně. Zavraždění Muammara Kaddáfího a podpora Arabského jara evropskými státy jsou v důsledku jen dalším sebevražedným hřebíkem do rakve západní civilizace.
Poz:
zdroj:http://911blog.yweb.sk
Další ilegální válka mírového nobelisty 21.3.2011 21:00 poslal(a) tumetuestumefai...
Palcové titulky na titulních stranách našich novin ohlašují "válku proti šílenému Kaddáfímu". Kdo je zde ale šílený a jedná jasně ilegálně jsou armády a představitelé USA, Francie a Spojeného království.
Proč je rezoluce 1973 (2011) RB OSN ilegální:
Při schválení rezoluce se RB OSN odvolává na čl. 2 odst. 7 Charty OSN:
Žádné ustanovení této Charty nedává Organizaci spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci kteréhokoli státu, ani nezavazuje členy, aby takové věci podrobovali řešení podle této Charty; tato zásada však nebrání, aby se použilo donucovacích opatření podle kapitoly VII.
Možná opatření jsou nicméně omezena čl. 2 odst. 4 Charty OSN:
Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.
Vojenská intervence členskými státy OSN je tedy vyloučena právě Chartou OSN a pokud by k ní došlo bez legálního mandátu OSN, pak se jedná o ilegální válku ve smyslu mezinárodního práva, a ti co ji vedou, mohou být souzeni jako váleční zločinci -a to zvláště ti, jejichž země ratifikovaly Římský status Mezinárodního trestního soudu, mezi něž už patří i Česká republika. Samozřejmě bohužel jen zcela teoreticky.
Rovněž a především kapitola VII Charty OSN čl. 39 dává RB OSN mandát zasahovat pouze do mezinárodních konfliktů:
Rada bezpečnosti určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna podle článku 41 a 42, aby byl udržen nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.
Schválená rezoluce, vzhledem k tomu, že Libyjská občanská válka nezasahuje mimo území Libye, je tedy jasně zcela ilegální, dle mezinárodního práva nulitní a skutečně se divím, že zase podvodníkům s mírotvorbou naletěli a některý z těch 5ti států, které se v RB OSN zdrželi hlasování, rezoluci nevetoval. Silně se totiž zdá, že již nyní jen po pár dnech toho litují a vystupují proti intervenci. (Rusko, Čína, Indie, Brazílie, Německo)
Proč je intervence do Libye, za pomoci stovek řízených střel proti pozemním cílům, na níž se podílí i "pan Nobelova cena míru" Obama ilegální? A proč jde proti tomu snad jedinému alespoň morálnímu ospravednění oné rezoluce RB OSN - ochraně civilistů?
Protože právě ti byli už téměř okamžitě po jejím začátku zabiti a zraněni.
A vzhledem k tomu, že rezoluce ospravedlňující tuto intervenci je ilegální, což musely ti, kteří ji schválili, odpočátku vědět, jedná se o válečné zločiny.
Nehledě na to, že Kaddáfího režim po schválení rezoluce vyhlásil příměří a tím pádem k vojenské intervenci už nebyl zjevný důvod, naopak, vedla k dalšímu závažnému ohrožení civilistů v Libyi.
Protokol II Čtvrté Ženevské Konvence o ochraně obětí vnitřních ozbrojených konfliktů, kterou ratifikovala Francie i Spojené království (a rovněž Česká republika) článek 3 o nevměšování stanoví:
1. Žádné ustanovení tohoto Protokolu nebude uplatňováno s cílem zasáhnout do suverenity státu nebo povinnosti vlády udržovat a znovu zavádět všemi zákonnými prostředky právo a pořádek ve státě nebo bránit národní jednotu a územní celistvost státu.
2. Žádné ustanovení tohoto Protokolu nebude vykládáno jako oprávnění k přímému nebo nepřímému vměšování z jakéhokoli důvodu do ozbrojeného konfliktu nebo do vnitřních nebo zahraničních záležitostí Vysoké smluvní strany, na jejímž území k tomuto konfliktu došlo.
Protokol se právně vztahuje i na USA, přestože tam nikdy nebyl ratifikován, a to podle rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ve věci Nicaragua (1986), který označil zásadu nevměšování za mezinárodní obyčejové právo právě ve sporu proti USA.
Našim představitelům, zejména pak p. Schwarzenbergovi a p. Vondrovi, lze tedy jen doporučit, aby se zcela zdrželi jakékoliv politické nebo materiální podpory probíhající ilegální intervence do Libye, natožpak se do ní pokoušeli zatahovat NATO, protože to by jednoznačně znamenalo jejich spoluvinictví na válečných zločinech, za které by mohli být odsouzeni i k doživotí a každopádně se možná nikdy už nepodívat do států, které ratifikovaly Římský status, tak jako se G. Bush ten bývalý "nejmocnější muž světa" už možná nikdy nepodívá do Švýcarska.
Nemám rád Muammara Kaddáfího, a vůbec by mi nevadilo, kdyby ho rebelové sesadili, neboť mám za to, že svoboda je o tom, že si lidé vezmou své věci do vlastních rukou, a také proto, že se jasně jedná o krutovládce. Nicméně jeho kroky k znovudobytí země lze celkem ještě chápat, protože si jasně snaží zachránit vlastní kůži. Avšak to, co převádí oficiálové z Francie, Spojeného Království a USA - zcela nepokrytě bažící ne po ochraně civilistů, ale po zabití Muammara Kaddáfího (zřejmě proto, aby o určitých věcech, týkajících se příkladně p. Sarkozyho nepromluvil), opět ohrožujíc samé základy stability mezinárodního řádu - to skutečně zavání naprostou ztrátou zdravého rozumu a respektu k mezinárodnímu právu a jako takové by mělo být tvrdě ztrestáno. Zda se to ale stane je v tomto stále hnusnějším světě, kde vládnou větší a ještě větší psychopati, spíše málo pravděpodné.
Švédské Královské Akademii každopádně narhuji okamžité zahájení řízení pro odejmutí Nobelovy ceny za mír panu Obamovi za účast na válečných zločinech, které se s nositelstvím této ceny neslučuje. Ostatně nejsem sám, kdo vidí, že ji tehdy stejně dostal spíše za sliby, než za skutečně vykonanou práci pro mír mezi národy. Jsem zvědav, zda se ke mě někdo připojí.
Zákonodárci zažalovali Obamu kvůli operacím v Libyi
Usáma bin Ládin pracoval pro USA až do 11. září
NATO končí v Libyi
zdroj: http://blisty.cz/art/57993.html
Kdo jsou libyjští bojovníci za svobodu a jejich mecenáši?
Úvod Svět čelí velmi nepředvídatelné a potenciálně nebezpečné situaci v severní Africe a na Středním východě. To, co začalo jako pamětihodný a relativně nenásilný úspěch Nové politiky – revoluce v Tunisu a Egyptě – se přeměnilo velmi rychle na opakování starých zvyků: Amerika, již zatažená do dvacet let trvajících válek v Iráku a Afghánistánu, a sporadických náletů v Jemenu a Somálsku, nyní bombarduje další rozvojovou zemi, v tomto případě Libyi.
Původně uvedeným účelem tohoto bombardování bylo zmenšení počtu libyjských civilních obětí. Ale mnoho vysoce postavených lidí ve Washingtonu, včetně prezidenta Obamy, naznačilo, že USA se spěšně blíží k docela jiné válce, s cílem změnit režim, válce, která může být vleklá a může se také snadno rozšířit mimo Libyi (1). Pokud se rozšíří, naděje na nenásilný přechod k civilní vládě v Tunisu a Egyptě a v dalších zemích Středního východu, které zažily politické nepokoje, mohou být ztraceny a přijde tvrdá militaristická vláda, obzvláště v Egyptě. My všichni, nejen Egypťané, máme velký zájem na tom, aby se tak nestalo.
Tento článek se nepokouší navrhnout řešení nebo směr pro jednání Spojených států a jejich spojenců, či lidí na Středním východě. Pokouší se spíše prozkoumat povahu sil, které se objevily v Libyi v posledních čtyřiceti letech, a které jsou nyní napadány.
Zde jsem začal dávat dohromady to, co nazývám Libyjským poznámkovým blokem, sbírku relevantních fakt, která jsou základem současné krize. Tento Blok bude posuzovat, protože mám zaujetí pro sběr fakt, která mají americká média tendenci ignorovat, fakt, která jsou v mnoha případech produktem investigativního informování, které zachází k jádru mocenských vztahů, hlubokých struktur a ekonomických zájmů v tomto regionu, včetně těch týkajících se USA, Izraele a arabských států, protože ty zde hrály v posledních dvaceti nebo více letech roli. Ale doufám, že budu potřebně objektivní a otevřený, aby to ostatním umožnilo dojít na základě stejné sady fakt k jiným závěrům (2). Rád bych začal se dvěma špatně chápanými záležitostmi: I. Kdo jsou lidé z libyjské opozice, a II. Odkud pochází zbraně libyjských rebelů.
I. Kdo je libyjská opozice 1) Historicky:
„Pokud se Muammar Kaddáfí choval paranoidně, bylo to z dobrého důvodu. Nedlouho po dosažení 27 let a provedení nekrvavého státního puče proti libyjskému králi Idrisovi 1. září 1969, ve kterém vedl malou skupinu mladších vojenských důstojníků, se objevily hrozby vůči jeho moci a životu – od monarchistů, izraelského Mossadu, palestinských odpadlíků, saudské bezpečností služby, Národní fronty za spásu Libye (NFSL), Národní konference libyjské opozice (NCLO), britské tajné služby, antagonismu Spojených států a v r. 1995, největší ze všech, do Al-Kaidě podobné libyjské islámské bojové skupiny, známé jako Al-Jama’a al-Islamiyyah al-Muqatilah bi-Libya. Plukovní reagoval brutálně, kdy buď vyhnal nebo zabil ty, u kterých se obával, že jsou proti němu.“ (3)
2) Národní fronta za spásu Libye (NFSL)
„S cílem svrhnout libyjského šéfa Kaddáfího vycvičily Izrael a USA proti-libyjské rebely v řadě západoafrických a středoafrických zemích. V Paříži sídlící African Confidential Newsletter 5. ledna 1989 informoval, že USA a Izrael vytvořily řadu základen v Čadu a dalších sousedních zemích, aby tam cvičily 2000 libyjských rebelů zajatých čadskou armádou. Tato skupina, nazvaná Národní fronta za spásu Libye, měla základnu v Čadu.“ (4)
„Oficiální americké záznamy uvádějí, že financování z Čadu vedené tajné války proti Libyi bylo prováděno také Saudskou Arábií, Egyptem, Marokem, Izraelem a Irákem. Saudové například darovali opoziční skupině Národní fronta za spásu Libye (podporované také francouzskou rozvědkou a CIA) 7 milionů dolarů. Ale plán na zavraždění Kaddáfího a převzetí vlády 8. května 1984 byl zlikvidován. V následujícím roce USA požádaly Egypt, aby provedl do Libye invazi a svrhl Kaddáfího, ale prezident Mubarak odmítl. Koncem roku 1985 Washington Post tento plán odhalil, poté, co kongresmani stavící se proti němu napsali prezidentovi Reaganovi protestní dopis.“ (5)
„FNSL (Národní fronta za spásu Libye) byla součástí Národní konference libyjské opozice pořádané v r. 2005 v Londýně, a britské zdroje jsou používány pro podporu FNSL a další „opozice“ v Libyi… FNSL uspořádala svůj národní kongres v červenci 2007 v USA. Zprávy o „zvěrstvech“ a úmrtích civilistů jsou strkány do západního tisku z operací ve Washingtonu DC a opoziční FNSL údajně organizuje odpor a vojenské útoky, jak zevnitř, tak zvenčí Libye.“ (6)
3) Národní konference libyjské opozice (NCLO)
„Hlavní skupinou vedoucí vzpouru je Národní konference libyjské opozice, do které patří Národní fronta za spásu Libye (NFSL). NFSL, která tyto násilnosti vede, je USA sponzorovanou ozbrojenou milicí skládající se většinou z libyjských emigrantů a kmenů stavících se proti Kaddáfímu.“ (7) Al-Jama’a al-Islamiyyah al-Muqatilah bi-Libya (Libyjská islámská bojová skupina, LIFG)
„LIFG byla založena v r. 1995 skupinou mudžahedínů-veteránů, kteří bojovali proti sovětské okupaci Afghánistánu. Po návratu do Libye začali zuřit kvůli tomu, co považovali za korupci a bezbožnost libyjského režimu a vytvořili LIFG, aby vytvořili stát, o kterém věřili, že bude představovat skutečný charakter Libyjců.
Nejvýznamnějším útokem LIFG byl v r. 1996 pokus zavraždit Kaddáfího; členové LIFG vedení Wadi al-Shateh hodili bombu na jeho autokolonu. Tato skupina také organizuje útoky na vládní bezpečnostní síly v guerillovém stylu ze svých základen v horách. Ačkoliv většina členů LIFG je přísně oddaná svržení Kaddáfího, výzvědné informace údajně naznačují, že někteří se přidali k silám Al-Kaidy, aby vedli džihád proti libyjským a západním zájmům na celém světě…
Již v únoru 1994 tehdejší ředitel CIA George Tenet svědčil před senátním Výborem pro rozvědku, že „jednu z bezprostředních hrozeb (pro americkou bezpečnost) představuje menší mezinárodní sunitské extremistické skupiny, které měly prospěch s vazeb na Al-Kaidu. Patří k nim… Libyjská islámská bojová skupina.“ (8)
„V posledních dnech libyjští představitelé zveřejňovali bezpečnostní dokumenty, ve kterých poskytovali podrobnosti o Sufiyan al-Koumi, který je údajně řidičem Osamy bin Ladena, a o dalším bojovníkovi, který je údajně zapojen do „islámského emirátu“ v Derna, v nyní osvobozené východní Libyi. Koumi, jak ukazuje dokument, byl osvobozen v září 2010 jako součást „reformní a kajícné“ iniciativy zorganizované Saif al-Islam, Kaddáfího synem…
LIFG, založená v Afghánistánu v 90. letech, zavraždila desítky libyjských vojáků a policistů. V r. 2009, aby oslavila 40 moci Kaddáfího, se omluvila za to, že se pokusila ho zabít, a souhlasila, že složí zbraně. MI6 (britská tajná služba) byla v minulosti obviněna z její podpory. Šest vůdců LIFG, kteří jsou stále ve vězení, své staré způsoby popřelo a vysvětlilo, proč boj s Kaddáfím již nepředstavuje „legitimní“ džihád. Abdul-Hakim al-Hasadi, další osvobozený člen LIFG, oficiální tvrzení popřel. „Kaddáfí se pokouší lidi rozdělit,“ řekl al-Jazeera. „Tvrdí, že existuje islámský emirát v Derna a že já jsem emír. Využívá faktu, že jsem bývalý politický vězeň.““
Derna je proslavené jako domov velkého počtu sebevražedných atentátníků v Iráku. Je také hluboce nepřátelské vůči Kaddáfímu. „Obyvatelé východní Libye obecně, a Derny obzvláště, pohlíží na Kaddadfa (Kaddáfího kmen) jako na nevzdělané a neotesané vetřelce z bezvýznamné části země, kteří „ukradli“ právo vládnout v Libyi,“ bylo řečeno americkým diplomatům v r. 2008, v telegramu zveřejněném WikiLeaks.
Posledních 110 členů LIFG bylo osvobozeno 16. února, den po začátku libyjského povstání. K propuštěným patří Abdulwahab Mohammed Kayed, bratr Abu Yahya Al Libi, jednoho z vrcholových propagandistů Al-Kaidy. Koumi utekl z Libye a údajně skončil v Afghánistánu, kde pracuje pro bin Ladena. Po zajetí v Pákistánu byl vydán do USA a v r. 2002 poslán do Guantanamo Bay. V r. 2009 byl poslán zpět do Libye (9). Američtí protiterorističtí experti vyjádřili obavy, že Al-Kaida by mohla využít politického vakua, pokud bude Kaddáfí svržen. Ale většina analytiků říká, že ačkoliv má islamistická ideologie ve východní Libyi silnou rezonanci, neexistují žádné známky, že protesty jimi budou uneseny (10).
„Tvrdé střety mezi (Kaddáfího) bezpečnostními silami a islamistickými bojůvkami propukly v Benghází v září 1995, a na obou stranách byly desítky zabitých. Po týdnech intenzivních bojů Libyjská islámská bojová skupina (LIFG) vyhlásila svoji existenci v komuniké, nazývajícím Kaddáfího vládu „odpadlickým režimem, který znesvětil víru v boha všemohoucího“, a prohlásila, že jeho svržení bude „hlavní povinností po víře v boha“ (3). Toto a budoucí komuniké LIFG vydali libyjští Afghánci, kterým byl zaručen politický azyl v Británii… Zapojení britské vlády do kampaně LIFG proti Kaddáfímu zůstává předmětem obrovské kontroverze. Další velkou operací LIFG byl selhavší pokus o atentát na Kaddáfího v únoru 1996, při kterém bylo zabito několik jeho osobních strážců, a později bylo sděleno, že byl financován britskou tajnou službou 160,000 dolary, jak uvedl bývalý důstojník MI5 David Shayler (4). Zatímco Shaylerova obvinění nebyla nezávisle potvrzena, je jasné, že Británie umožnila LIFG založit základnu logistické podpory a získávání financí na své půdě. V každém případě se financování bin Ladinem zdá být mnohem důležitější. Podle jedné zprávy dostala LIFG 50,000 dolarů od tohoto saudského teroristi za každého, koho její ozbrojenci zabili na bojišti (2005).“ (11)
„Američané, Britové a Francouzi jsou kamarády ve zbrani s Islámskou bojovou skupinou, nejradikálnějším prvkem v síti Al-Kaida (aby sesadili Kaddáfího). Ministryně zahraničí Hitlary Clinton připustila rizika této nesvaté aliance při kongresovém slyšení a řekla, že libyjská opozice je pravděpodobně více anti-americká, než Muammar Kaddáfí. Před deseti lety stejný sebeklam partnerství západ-islamisté v Kosovu, Bosně a Čečensku skončil náhle útoky 9/11.“ (12)
„V rozhovoru pro italské noviny Il Sole 24 Ore pan al-Hasidi připustil, že naverboval „asi 25“ mužů z oblasti Derna ve východní Libyi pro boj s koaličními jednotkami v Iráku. Někteří z nich, řekl, jsou „dnes na frontové linii v Adjabiya“.
Pan al-Hasidi trval na tom, že jeho bojovníci „jsou patrioty a dobří muslimové, nikoliv teroristé“, ale dodal, že „členové Al-Kaidy jsou také dobří muslimové a bojují proti nájezdníkům“.
Jeho odhalení bylo potvrzeno, když Idriss Deby Itno, prezident Čadu, řekl, že Al-Kaida dokázala nahromadit vojenský arzenál v zóně libyjských rebelů a získat zbraně, „včetně raket země-vzduch, které pak byly propašovány do jejich útočišť“.
Pan al-Hasidi připustil, že dříve bojoval proti „zahraniční invazi“ v Afghánistánu, než byl „v r. 2002 zajat v v pákistánském Péšaváru“. Později byl vydán do USA a pak držen v Libyi, než byl v r. 2008 propuštěn.
Americké a britské vládní zdroje uvedly, že pan al-Hasidi byl členem Libyjské islámské bojové skupiny, či LIFG, která zabila desítky libyjských vojáků v partyzánských útocích kolem Derna a Benghází v letech 1995 a 1996.“ („Velitel libyjských rebelů připouští, že jeho bojovníci mají vazby na Al-Kaidu,“ Daily Telegraph (Londýn), 25. března 2011).
5) Přechodná národní rada
„Konkurenční přechodná vláda stojící proti režimu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího usiluje o získání americké a další mezinárodní podpory v rámci rostoucí snahy vyhnat dlouhodobého diktátora.
Americká ministryně zahraničí Hitlary Clinton včera potvrdila, že Obamova vláda se postavila za protivníky plukovníka Kaddáfího. Řekla, že USA chtějí „nabídnout jakoukoliv pomoc“, aby ho zbavily moci.
Vůdci protestů, kteří převzali kontrolu nad východními libyjskými městy, tvrdí, že založili přechodnou „národní radu“, která je stavěna na roveň konkurenční vlády. Vyzvali armádu země, aby se k nim připojila, protože se připravují na útok na hlavní město Tripolis, kde si libyjský vůdce zachovává kontrolu.
Důvěra v 42 let trvající vládu libyjského vůdce končí, řekla včera paní Clinton: „Jsme nyní na počátku toho, co přijde po Kaddáfím.““ (13)
6) Facebook
„(Omar el-Hariri, šéf ozbrojených sil Přechodné národní rady) zůstal pod přísným dohledem bezpečnostních sil až do 17. února, kdy revoluce začala. Nezačali ji prominentní postavy starší generace, řekl, ale začala spontánně, když Tunis a Egypt inspirovaly mládež. „Děti Facebook!“, prohlásil, anglicky, s velkým úsměvem.“ (14)
7) Ropa
„Libyjští rebelové v Benghází řekli, že vytvořili novou národní ropnou společnost, která nahrazuje společnost kontrolovanou vůdcem Muammarem Kaddáfím, jehož aktiva byla Radou bezpečnosti OSN zmražena.
Přechodná národní rada vydala prohlášení, ve kterém bylo oznámeno rozhodnutí učiněné na setkání 19. března o založení „Libyjské ropné společnosti, coby dozorového orgánu u produkce ropy a politiky v zemi, sídlící dočasně v Benghází, a o jmenování dočasného generálního ředitele“ této společnosti.
Rada také řekla, že „ustanovila Centrální banku Benghází, coby monetární autoritu kompetentní u monetární politiky v Libyi, a jmenovala guvernéra Centrální banky Libye, s dočasným sídlem v Benghází“. (15) (No vida, a šídlo je z pytle venku – p.p.).
II. Odkud pochází zbraně libyjských rebelů
Robert Fisk: „Libye ve zmatku: Tajný americký plán na vyzbrojení libyjských rebelů; Obama žádá Saudy, aby letecky dopravili zbraně do Benghází“, Independent, 7. března 2011:
„Zoufale se snažící vyhnout se americkému vojenskému zapletení v Libyi v případě dlouhotrvajících bojů mezi Kaddáfího režimem a jeho nepřáteli požádali Američané Saudskou Arábii, jestli by mohla dodat zbraně rebelům v Benghází. Saudské království, které již v pátek bude čelit „dnu hněvu“ ze strany své 10% šíitské menšiny, za zákazu veškerých demonstrací, doposud na vysoce tajný požadavek Washingtonu neodpověděla, ačkoliv král Abdullah osobně libyjské vůdce nenávidí, protože se ho pokusil před více než rokem zavraždit.
Požadavek Washingtonu je v souladu s další americkou vojenskou spoluprácí se Saudy. Královská rodina v Jeddah, která byla hluboce zapletena do skandálu Contra za Reaganovy vlády, okamžitě poskytla podporu americké snaze vyzbrojit bojůvky bojující se sovětskou armádou v Afghánistánu v r. 1980…
Ale Saudové zůstávají jediným americkým arabským spojencem, který je strategicky umístěn a schopen vybavit zbraněmi bojůvky v Libyi. Jejich pomoc by Washingtonu pomohla popřít jakékoliv vojenské zapojení do řetězce dodávek – i když zbraně by byly americké a zaplacené Saudy.
Saudům bylo řečeno, že odpůrci Kaddáfího potřebují protitankové rakety a minomety, jako první prioritu, aby mohli zaútočit na Kaddáfího obrněné jednotky, a rakety země-vzduch na sestřelování jeho stíhacích bombardérů.
Dodávky by se mohly do Benghází dostat do 48 hodin, ale bylo by je potřeba dodat na letecké základny v Libyi nebo na letiště v Benghází. Pokud pak budou moct bojůvky přejít do útoku a napadnout Kaddáfího opěrné body v západní Libyi, politický tlak na Ameriku a NATO, nejen ze strany republikánských členů kongresu, proti zavedené bezletové zóny by se snížil. Američtí vojenští plánovači již dali jasně najevo, že taková zóna by si vyžádala americké letecké útoky na libyjskou funkční, i když vyčerpanou, protileteckou obranu, tudíž by to přivedlo Washington do války přímo, na straně Kaddáfího nepřátel.
Již několik dní létají kolem Libye americké průzkumné letouny Awacs a jsou v neustálém kontaktu se střediskem řízení letů na Maltě a vyžadují si libyjské letové vzorce, včetně informací o cestách soukromého Kaddáfího letadla provedených za posledních 48 hodin, které těsně před víkendem letělo do Jordánska a zpět do Libye.
Oficiálně bude NATO popisovat přítomnost amerických Awacs jako součástí své operace po 9/11 Aktivní úsilí, která má široký rozsah pro prováděním vzdušným protiteroristických opatření v regionu Středního východu.
Údaje z Awacsů jsou vysílány do všech zemí NATO, v rámci existujícího mandátu mise. Nyní, když byl Kaddáfí v západním lexikonu opětovně dosazen coby super terorista, lze misi NATO snadno využít pro hledání cílů v Libyi, pro případ provedení aktivních vojenských operací.
Anglický kanál Al Jazeera včera v noci odvysílal záznamy předané americkým letadlem řízení letového provozu na Maltě, kde si vyžádalo informace o libyjských letech, obzvláště o letadle Kaddáfího.
Bylo možné slyšet, jak americký letoun Awacs, s číslem LX-N90442, kontaktuje v sobotu řídící věž na Maltě a požaduje informace o libyjském Dassault-Falcon 900 5A-DCN na jeho cestě z Ammanu do Mitiga, vlastní Kaddáfího VIP letiště.
Je slyšet, jak Awacs NATO říká: „Máte informace o letadle Squawk 2017, pozice asi 85 mil východně od nás?“
Řízení provozu na Maltě odpovídá: „Sedm, zní to jako Falcon-900 v letové hladině 340, cíl Mitiga, podle letového plánu.“ Ale Saudská Arábie již čelí nebezpečí plynoucímu z koordinovaných protestů šíitských muslimů, kteří, povzbuzeni šíitským povstáním na sousedním ostrově Bahrajn, vyzvali na pátek k pouličním protestům proti vládnoucí rodině al-Saud.
Po odeslání jednotek a bezpečnostní policie do provincie Qatif minulý týden Saudové oznámili celostátní zákaz veškerých veřejných demonstrací.
Šíitští organizátoři tvrdí, že až 20,000 protestujících má v plánu demonstrovat, s ženami v předních řadách, aby zabránili saudské armádě zahájit palbu.
Pokud saudská vláda přistoupí na americký požadavek zaslat zbraně a rakety libyjským rebelům, bude pro prezidenta Baracka Obamu nemožné odsoudit toto království za jakékoliv násilí proti šíitům v severovýchodních provinciích.
Takže se arabské probuzení, požadavek demokracie v severní Africe, šíitská revolta a nástup proti Kaddáfímu odehrávají v prostoru, vzdáleného jen pár hodin od amerických vojenských priorit v tomto regionu.“ (16)
„Libyjští rebelové koordinují činnost u leteckého útoku se západem“, Los Angeles Times, 24. března 2011
„Zprávy z oblasti naznačují, že Saudové a Egypťané dodaly zbraně. Ačkoliv američtí představitelé to potvrdit nemohli, říkají, že je to pravděpodobné.“ (17)
„Egypt sdělil, že vyzbrojuje libyjské rebely“, Wall Street Journal, 17. března 2011
„KÁHIRA – Egyptská armáda začala odesílat zbraně přes hranici s Libyí rebelům, za vědomí Washingtonu, řekli představitelé USA a libyjských rebelů.
Tyto dodávky – většinou lehké zbraně, jako samopaly a munice – jsou, zdá se, prvním potvrzeným případem vyzbrojování bojovníků rebelů zahraniční vládou. Tito bojovníci ztráceli pozice několik dnů, kdy čelily neustálému postupu sil věrných libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu směrem na západ.
Egyptské dodávky jsou doposud nejsilnější známkou toho, že některé arabské země uposlechli výzvy západu postavit se do čela snahy intervenovat ve prospěch pro-demokratických rebelů v jejich úsilí bojovat v Libyi s panem Kaddáfím. Washington a další západní země dlouho vyjadřovaly frustraci ohledně neochoty arabských států pomoct vyřešit krizi v jejich vlastním regionu, kdy dokonce i kritizovaly západní mocnosti za to, že se o to pokouší.
Zásilky následují také po obrovské diplomatické reakci arabských států. Došlo k ojedinělým veřejným výzvám k zahraniční vojenské intervenci a arabské zemi, včetně hlasování 23 členné Arabské ligy, která minulý týden apelovala na OSN, aby zavedlo nad Libyí bezletovou zónu.
Toto hlasování poskytlo klíčové politické krytí západním mocnostem, které se obávají zasáhnout vojensky bez širokého regionálního a mezinárodního mandátu. Ve čtvrtek večer Rada bezpečnosti OSN hlasovala o rezoluci, zavádějící bezletovou zónu v Libyi a schvalující vojenské akce na podporu rebelů (WSJ lže, jako obvykle, nic takového rezoluce neobsahuje – p.p.).
V Radě se ujal vedoucí role při návrhu Libanon a dal kolovat návrh rezoluce, ve kterém se vyzývalo ke „všem nezbytným opatřením“ pro vynucení zákazu letů nad Libyí. Spojené arabské emiráty a Katar se chopily vedoucí role a nabídly účast na vynucování bezletové zóny, podle diplomatů z OSN.
Představitelé libyjských rebelů v Benghází mezitím chválili Katar již od prvních dnů povstání a nazývali tento malý stát v Zálivu svým nejvěrnějším spojencem. Katar za oponou neustále tlačil na tvrdé a urychlené mezinárodní akce, řekli tito představitelé.
Vlajky Kataru je vidět v rebely obsazeném Benghází často. Poté, co pro-kaddáfího síly minulý týden znovu převzaly město Ras Lanuf, libyjská státní televize odvysílala obrázky potravinových balíčků pomoci s katarskou vlajkou.
Bílý dům se zdráhal podpořit výzvy vůdců v kongresu na vyzbrojení libyjských rebelů přímo a argumentoval, že USA musí nejdříve vyhodnotit, kdo tito bojovníci jsou a jakou politiku povedou, pokud uspějí ve svržení plukovníka Kaddáfího. Američtí představitelé věří, že do opozice patří některé islamistické elementy. Bojí se, že islamistické skupiny nepřátelské vůči USA by se mohli pokusit opozici převzít a zmocnit se zbraní, které jsou poskytovány.
Egyptské převozy zbraní začaly „před několika dny“ a nadále probíhají, řekl jeden vysoký americký představitel. „Žádná formální americká politika, nebo uznání toho, že to probíhá, neexistuje,“ řekl tento vysoký představitel. Ale „je to něco, o čem víme“.
Žádosti o komentář zaslané egyptskému ministerstvu zahraničí a mluvčího premiéra zůstali bez odezvy. Neexistuje žádný prostředek, jak získat od egyptské armády komentář. Egyptský představitel ve Washingtonu řekl, že o zásilkách zbraní nic neví.
Americký představitel také poznamenal, že tyto zásilky jsou „příliš málo a příliš pozdě“, aby se vojenská rovnováha změnila ve prospěch rebelů, kteří čelili útoku libyjských sil podporovaných tanky, dělostřelectvem a letadly.
„Víme, že nám Egyptská vojenská rada pomáhá, ale nemohou být tak viditelní,“ řekl Hani Souflakis, libyjský podnikatel z Káhiry, který působil jako styčná osoba mezi rebely a egyptskou vládou od počátku povstání.
„Zbraně se tam dostávají,“ řekl pan Souflakis, který tvrdí, že má pravidelné kontakty s egyptskými představiteli v Káhiře a vedením rebelů v Libyi. „Američané dali egyptské pomoci zelenou. Američané nechtějí být zapleteni přímo, ale Egypťané by to nedělali, pokud by nedostali zelenou.“
Západní představitelé a vůdci rebelů v Libyi řekli, že USA se chtěly vyhnout tomu, aby byly považovány za sílu hrající vedoucí roli v jakýchkoliv akcích pro panu Kaddáfímu, kdy jejich invaze do Iráku a Afghánistánu vyvolaly vztek a nedůvěru k Washingtonu v celém regionu.
Ale USA jasně uvedly, že chtějí dostat pana Kaddáfího od moci a signalizovaly, že by podpořily ty, kteří by nabídli rebelům vojenskou nebo jinou pomoc.
Mluvčí vlády rebelů v Benghází řekl, že zásilky zbraní začaly přicházet, ale odmítl upřesnit, odkud.
„Náš vojenský výbor nakupuje zbraně a vyzbrojuje naše lidi. Zbraně přicházejí, ale povaha zbraní, množství, odkud jsou, to bylo utajeno,“ řekl mluvčí Mustafa al-Gherryani.
Americký představitel řekl, že Egypt chtěl udržet zásilky tajnými. Veřejně se Egypt snažil udržet k povstání rebelů v Libyi neutrální postoj. Egypt se během hlasování Arabské ligy, která vyzvala OSN zavést bezletovou zónu, zdržel, jak uvedli lidé obeznámení s vnitřními diskusemi Arabské ligy.
Stovky tisíc egyptských pracovníků mají být stále v Libyi.
Na druhou stranu, tajná podpora rebelů egyptskou armádou naznačuje, že se počítalo s tím, že je nepravděpodobné, že pan Kaddáfí zůstane u moci, aspoň ve východní polovině země, a proto Egypt horlivě usiluje o vytvoření dobrých vztahů s rebely.
Zdá se, že síly rebelů dosáhli za posledních 24 hodin jistých úspěchů při odražení útoků pro-Kaddáfího sil a přišly s novými zbraněmi, poprvé od začátku povstání minulý měsíc. K těm patří rebelské tanky, které v posledních dnech zaujaly pozice na frontové linii. Rebelové také ve středu poprvé zaútočili letadly na vládní pozice.
Tanky a letadla mají patřit ke zbraním zabaveným rebely zběhnuvším jednotkám libyjské armády ve východní polovině země, ale náhradní díly a vyškolené mechaniky dostali ze zahraničí, aby je mohli použít, spekulovali někteří představitelé rebelů.“ (18)
Benjamin Gottlieb „Egypt vyzbrojuje libyjské rebely, jak dobývání Kaddáfího pokračuje“, Neon Tommy Annenberg Digital News, 17. března 2011:
Dodávky zbraní od egyptské armády začaly proudit přes hranice do Libye, za vědomí USA, řekli ve čtvrtek libyjští rebelové a američtí představitelé.
Tvoří je převážně lehké zbraně, jako samopaly a munice, a tyto zásilky jsou první zprávou potvrzenou mimo vládu podporující bojovníky rebelů. Rebelové ztráceli mnoho dnů půdu pod nohama, kdy Kaddáfího síly usilovaly o skoncování s konfliktem, než budou dokončeny plány na zahraniční intervenci.
Ačkoliv OSN ve čtvrtek bezletovou zónu nad Libyí schválilo, síly rebelů se bojí, že jakákoliv zahraniční intervence bude příliš málo příliš pozdě.
Zásilky zbraní ukazují na neobvykle odvážnou reakci arabské země zasahující do konfliktu mimo své hranice. Objevily se také ojedinělé veřejné výzvy, aby do konfliktu zasáhl západ – Arabská liga hlasovala minulý týden 23-0 a vyzvala OSN k uvalení „bezletové zóny“ nad Libyí.
Navzdory zprávám a přechodu zbraní přes egyptskou hranici mluvčí egyptského ministerstva zahraničí Menha Bakhoum Reuters řekl, že Egypt do žádné vojenské intervence v sousední Libyi zapleten není.
„Egypt mezi těmito arabskými státy nebude. Nezapojíme se do žádné vojenské intervence. Žádná intervence, tečka,“ řekl Bakhoum.
Bakhoum reagoval na komentáře americké ministryně zahraničí Clinton, která ve čtvrtek řekla, že diskuse ohledně arabského zapojení do americké a evropské intervence jsou na stole.
Clinton opakovaně řekla, že USA si přejí, aby se sousední arabská země do naplánované intervence zapojila.
Mluvčí vlády libyjských rebelů v Benghází Mustafa al-Gherryani řekl, že rebelové začali dostávat dodávky zbraní ze sousedních zemí, nicméně odmítl sdělit jejich původ.
„Náš vojenský výbor nakupuje zbraně a vyzbrojuje naše lidi. Zbraně přicházejí, ale povaha zbraní, počet, množství, odkud pocházejí, to bylo utajeno,“ řekl. (19)
Yoichi Shimatsu, Revoluce na Středním východě a intriky 9-11 vytvořeny v Kataru, New America Media, 1. března 2011
„Mladé protestující v Benghází, Káhiře a Tunisu může mást, a možná i děsit, že jejich demokratické naděje jsou manipulovány ultra-pravicovou arabskou elitou, která pokoutně podporovala nástup militantních islamistických radikálů v celé severní Africe. Důvěryhodné zprávy americké rozvědky uvedly důkazy ukazující na dlouhodobou podporu Muslimského bratrstva. Al-Kaidy a džihádistických bojovníků vracejících se z Afghánistánu Katarem.
Vazby na Katar odhalené vyšetřovateli terorismu po 9/11 je nyní potřeba znovu prozkoumat, protože Libyjská islámská bojová skupina (LIFG), víceúčelová pobočka Al-Kaidy, se zmocnila výzbroje v polovině této severoafrické země. Dobře vybavený libyjský arzenál obsahuje vysoce výkonné výbušniny, odpalovače raket a chemické zbraně. LIFG je na seznamu teroristů ministerstva zahraničí.
Nejvíce znepokojivou je, podle představitele americké rozvědky citovaného CNN, ztráta chemických zbraní. Federace amerických vědců oznámila, že od r. 2008 bylo zničeno pouze 40% libyjského yperitu, v rámci druhého kola likvidace. Kanystry s chemikáliemi podél hranice s Egyptem měly být teprve vyzvednuty a nyní jsou pravděpodobně v rukou ozbrojených bojovníků.
Poté, kdy na počátku nechala Al Jazeera uniknout, že libyjské protesty byly organizovány LIFG, tato televize rychle změnila linii a dnes přináší silně filtrované informace a vykresluje události jako „poklidné protesty“. Aby zamluvila zastřelení libyjských vojáků během povstání, tato v Kataru sídlící síť předložila bizarní scénář a tvrdila, že oněch 150 mrtvých vojáků v Libyi bylo popraveno svými důstojníky, protože „odmítli bojovat“. Tito záhadní důstojníci pak zázračně vyklidili své základny a vypařili se do vzduchu, když byli obklopeni naštvanými protestujícími! Mimo záznam americký výzvědný analytik označil tato mediální tvrzení za „absurdnost“ a uvedl místo toho zjevné: že vojáci byli postříleni při ozbrojeném útoku válkou zocelených navrátilců z Iráku a Afghánistánu…
Podle zprávy Kongresové výzkumné služby z ledna 2008: „Někteří pozorovatelé vznesli otázky ohledně možné podpory Al-Kaidy některými občany Kataru, včetně členů velké vládnoucí katarské rodiny. Podle zprávy Komise 9/11 poskytl katarský ministr vnitra útočiště organizátorovi 9/11 Khalidu Shaikh Mohammedovi v polovině 90. let, a tiskové zprávy naznačují, že i jiní teroristé mohli po 11. září 2001 dostávat finanční podporu nebo útočiště v Kataru.“
Šéf národní bezpečnosti a ministr vnitra Abdullah bin Khalid al-Thani je zmíněn ještě v souvislosti s tím, že v r. 1995 zaplatil cestu Khalidu Shaikh Mohammedovi, „aby se připojil k džihádu v Bosně“. Zpráva uvádí, jako po bombovém atentátu na WTC v r. 1993 představitelé FBI „těsně propásli příležitost zajistit“ podezřelého v Kataru. „Bývalí američtí představitelé pak uvedli, že věří, že mu dal echo o hrozící razii vysoce postavený člen katarské vlády, což mu umožnilo utéct ze země“.“ (20)
Peter Dale Scott, bývalý kanadský diplomat a profesor angličtiny na univerzitě v Kalifornii v Berkeley, je autorem Drogy, ropa a válka, Cesta k 9/11, Válečná konspirace: JFK, 9/11 a hluboká politika války. Jeho poslední knihou je Americká válečná mašinérie: Hluboká politika, globální drogové napojení CIA a cesta k Afghánistánu. Poznámky
Ministr obrany Gates nedávno varoval před další zdlouhavou americkou pozemní válkou a 23. března řekl, že ukončení vojenské akce v Libyi není známo a mohla by trvat déle, než jen pár týdnů. „Myslím, že zde existuje celá řada možných výsledků, a nikdo je není schopen předpovědět,“ řekl Gates reportérům v Egyptě (CSPAN, 24. března 2011) Zvídaví čtenáři se mohou podívat na můj první průzkům „Googlování „revolucí“ v severní Africe“ Dan Lieberman, “Muammar Al Gaddafi Meets His Own Rebels,” CounterCurrents.org, 9. března 2011. Joel Bainerman, Inside the Covert Operations of the CIA & Israel's Mossad (New York: S.P.I. Books, 1994), 14. Richard Keeble, “The Secret War Against Libya,” MediaLens, 2002. "Petroleum and Empire in North Africa. NATO Invasion of Libya Underway," By Keith Harmon Snow, 2. března 2011. Ghali Hassan, “U.S. Love Affair with Murderous Dictators and Hate for Democracy.” Axis of Logic, 17. března 2011. Center for Defense Information, “In the Spotlight: The Libyan Islamic Fighting Group (LIFG),” 18. ledna 2005 Qadhafi was concerned about Al Qaeda terrorism in Libya, and in 1996 Libya became the first government to place Osama bin Laden on Interpol’s Wanted List (Rohan Gunaratna, Inside Al Qaeda: Global Network of Terror [New York: Columbia UP, 2002], 142). Thereafter American and Libyan intelligence collaborated closely for some years against Al Qaeda. Beginning when? Kaddáfí se obával terorismu Al-Kaidy v Libyi a v r. 1996 se Libye stala první vládou, která dala Osamu bin Ladina na seznam hledaných Interpolu (Rohan Gunaratna, Inside Al Qaeda: Global Network of Terror [New York: Columbia UP, 2002], 142). Pak americké a libyjské tajné služby pár let úzce spolupracovaly na akcích proti Al-Kaidě. Začalo to kdy? Ian Black, “Libya rebels rejects Gaddafi's al-Qaida spin,” Guardian, 1. března 2011. Gary Gambill, "The Islamic Fighting Group (LIFG), Jamestown Foundation," Terrorism Monitor, May 5, 2005,; citing Al-Hayat (London), 20 October 1995 [“communiqué”]; "The Shayler affair: The spooks, the Colonel and the jailed whistle-blower," The Observer (London), 9 August 1998; Jean-Charles Brisard and Guillaume Dasquié, Ben Laden: La Verite interdite (Bin Ladin: The Forbidden Truth). Cf. also Annie Machon, Spies, Lies and Whistleblowers: MI5, MI6 And the Shayler Affair (Book Guild Publishing, 2005) [Shayler]. Yoichi Shimatsu, “Attack on Libya: Why Odyssey Dawn Is Doomed,” New America Media, 20. března 2011. “US reaches out to Libyan insurgents,” The Australian, 1. března 2011, “How a onetime friend to Gadhafi became his rival,” Globe and Mail [Toronto], 4. března 2011. Libyan Rebel Council in Benghazi Forms Oil Company to Replace Qaddafi’s,” Bloomberg, 22. března 2011. Robert Fisk, “America's secret plan to arm Libya's rebels,” Independent, 7. března 2011. “Libya rebels coordinating with West on air assault,” Los Angeles Times, 24. března 2011. “Egypt Said to Arm Libya Rebels,” Wall Street Journal, 17. března 2011, Benjamin Gottlieb, “Egypt Arms Libyan Rebels As Gaddafi's Conquest Continues,” NeonTommy Annenberg Digital News, 17. března 2011. Yoichi Shimatsu, “Mideast Revolutions and 9-11 Intrigues Created in Qatar,” New America Media, March 1, 2011. The al-Thani family’s protection of Khalid Shaikh Mohammed is confirmed by former CIA officer Robert Baer (Los Angeles Times, March 23, 2003). Cf. Robert Baer, Sleeping with the Devil (New York: Crown, 2003); Peter Lance, Triple Cross (New York: Regan/HarperCollins, 2006), 234-37.
aktualizacia 3.12.2011
Vražda Kaddafiho
Kaddafiho majetek
Niekoľko záberov zo znicenej krajiny- ako Nato chránilo životy civilistov !! 18+ !!
aktualizacia 24.1.2012
zdroj: vlastnihlavou.cz
Libyjský zvrat: Kaddáfího stoupenci ovládli Baní Valíd
Bojovníci Libyjského odporu (tzv. stoupenci libyjského lídra Muammara Kaddáfího a státního systému Džamáhíríje) dnes převzali kontrolu nad městem Baní Valíd, které leží 200km jihovýchodně od Tripolisu. Kaddáfího přívrženci vyvěsili nad městem zelené vlajky, které jsou symbolem padlého režimu.
Zpravodajská televize RussiaToday uvedla, že bylo zabito nejméně 5 vojáků Dočasné národní přechodné rady a dalších 30 jich bylo zraněno.
Podle místního úředníka použili bojovníci Libyjského odporu při bojích těžké zbraně včetně 106 mm protitankových kanónů.
Boje vypukly v pondělí poté, co bylo zatčeno několik Kaddáfího přívrženců.
Nejmenovaný armádní zdroj uvedl, že k Baní Valídu míří armádní jednotky. Mluvčí místní správy řekl, že se obává „masakru“.
Obama posílá do Libye 12 tisíc vojáků
V roce 2011 Washington a zločinečtí partneři NATO páchali zločiny na úrovni Norimberkých zločinů. Z Libye udělali kostnici.
Teroristické bombardování způsobilo masakry, masivní destrukci a lidskou mizérii. Libye zůstává zasažena násilím, nestabilitou a nelegitimním vládnutím.
Americká námořní hymna začíná slovy: „Od hal Montezumy po pobřeží Tripolisu.“ Jestli jsou vojáci na Maltě mariňáci, tak se vrácí poprvé za 200 let.
Cynthia McKinney řekla:
„Národní přechodná ráda se potýká nejen s aktivním, dobře financovaným odporem podporovaným všemi lidmi, ale také s různými milicemi, které bojují mezi sebou.“
Myslím, že „sociocida“ libyjské společnosti je součástí pečlivě promyšleného plánu destabilizace, který slouží americkým imperialistickým zájmům a těm ze zionistického státu a jejich agentům, kteří se klaní svrchovanosti velkého Izraele nad obrovskými davy arabsky mluvící populace.“
Zprávy z Misraty hovoří, že helikoptéry Apache zmasakrovaly rebely, kteří se snažili převzít ropná pole v Brize.
„Zelený libyjský doktor, který se stal novinářem včera uvedl, že jsou okupováni NATO a že libyjské přístavy okupují bitevní lodě.“
Fotografie ukazují italské tábory… s oznámením, že budou následovat francouzské.
A co víc, tisíce libyjců trpí pod mučením a vraždami ve věznici v Misratě…. Černí libyjci jsou biti, čištěni, ohrožováni, obtěžováni a ponižováni.“
„Doufám, že zpráva z 12.února není pravdivá.“
Překlad článku: http://mathaba.net/news/?x=629782 Zdroj: wertyzreport.com
3.11.2012 www.ac24.c
Kde skončily Kaddáfího miliardy?
Vojenská kampaň NATO v Libyi je pozoruhodné mezi jinými z následujících dvou důvodů.
Zaprvé – škody, které Libyi způsobily nálety západní anti-Kaddáfíhovské aliance, se odhadují na 7 násobek škod, které za 2. sv. války způsobilo Evropě bombardování nacistů.
Zadruhé – Muammar Kaddáfí a jeho druhové měli celkem 150 miliard na bankovních účtech v různých částech světa. Po začátku Libyjské revoluce Západ tato konta zmrazil. Teď se ty peníze kamsi ztratily.
Ruský expert na východní záležitosti Anatolij Jegorin zkusil analyzovat obě tyto záležitosti v nedávno vydané knize s názvem „Svržení Muammara Kaddáfího. Libyjský diář 2011-2012.“
Mluvíme-li o škodách, které západní bombardování způsobilo Libyi, může někdo nejspíš říci, že každá válka způsobuje škody. To je pravda, ale rozsah škod může být větší nebo menší. Lze pochybovat, že vyhnání Kaddáfího, ať mohl být jakkoliv tyranský, opravdu stálo za ty škody, které bomby NATO Libyi způsobily – a to neříkáme nic o skutečnosti, že zavést bezletovou zóny nad určitou zemí, a pak ji na to konto bombardovat, když to řekneme mírně, nejde úplně dohromady.
Ovšem ta suma, kterou měl Kaddáfí a jeho druhové na bankovních kontech, a kterou Západ ve skutečnosti ukradl – 150 miliard dolarů – by mohla postačovat k rekonstrukci libyjských infrastruktur po škodách způsobených bombardováním – když už ne plně, pak přinejmenším částečně. Nyní se ale ty peníze ztratily. Proč a kam? Tohle o tom uvádí Anatolij Jegorin:
„Západ se nejspíš rozhodl hned po samém začátku anti-Kaddáfíhovského povstání v Libyi udělat vše, co je možné, aby Kaddáfímu zabránil zůstat u moci. Bankovní konta jeho a jeho druhů byla okamžitě zmražena. Nebo asi bylo lépe oficiálně říci, že byla zmražena, ale ve skutečnosti byla ukradena. Nikdo nemůže s jistotou přesně říci, kdo ty peníze ukradl, a kde teď jsou. Existují pouze určité vágní informace, že je údajně shrábli sami bankéři a že tito bankéři údajně zkusili tyto peníze vyprat v zámořských oblastech. Nyní probíhají pokusy tyto peníze najít, ale pochybuji, že je kdo kdy dohledá.“
„Ovšem,“ pokračuje pan Jegorin, „bylo by chybou říci, že jen Západ ukradl tyto peníze bývalého libyjského režimu. Je známo, že ti lidé, kteří proti Kaddáfímu bojovali a kteří jsou teď v Libyi u moci, poslali spoustu náklaďáků doslova nacpaných penězi do zahraničí.“
Šéfová Mezinárodní asociace pro demokracii v Libyi Fatima abu an-Niran potvrzuje to, co pan Jegorin říká:
„Ta chaotická situace v Libyi umožnila, aby kdokoliv kradl cokoliv, co mu leželo v dosahu jeho žádostivosti. Západ si toho byl celkem vědom, ale nezkoušel to zastavit. Mohu svá slova podložit fakty a bývalý šéf Libyjské centrální banky to může také potvrdit.“
„Těch 150 miliard na bankovních kontech Kaddáfího a dalších libyjských vůdců nejsou pouze penězi, které byly ukradeny během období anarchie v Libyi,“ pokračuje paní an-Niran. „Spousta těch peněz byla odeslána do zahraničí samotnými libyjskými „revolucionáři“ a je pořád odesílána. Ve velké míře zůstává situace v Libyi pořád chaotická. Nové úřady jsou zjevně neschopné v mnohých provinciích situaci kontrolovat. Tyto provincie ve skutečnosti kontrolují skupiny banditů, kteří si s těmi, kdo jim zkusí odporovat, dělají, cokoliv se jim zachce.“
„Když Západ vrhal bomby na Libyi, říkali západní politici, že se to údajně děje, aby Libyjcům pomohli vyhnat tyrana a zřídit v jejich zemi demokracii,“ říká paní an-Niran. „Teď se ale ukázalo, že všechna ta slova byla jen čirou demagogií. Skutečným cílem Západu bylo zkusit ukrást libyjské bohatství.“
Pravdou je, že teď, když byl Kaddáfí svržen, tak to vypadá, že se Západ už vůbec nestará o to, co se v Libyi děje. Také to vypadá, že současní libyjští vůdci se zajímají více o to, zůstat na svých postech – nebo si zabrat ještě lepší místečko, když to jde – než o pokusy vrátit těch 150 miliard dolarů, které záhadně zmizely, zpět do své země, která se teď zoufale potřebuje zotavit z války.
Překlad: Miroslav Pavlíček Zdroj: globalresearch.ca
Odhalené tajemství Libyjské invaze: bez zahraničních agentů to nešlo
V-libyi-zakazali-oslavovat-kaddafiho
video : Humanitární válka: Kaddáfiho žoldáci a rozdělení Afriky
Nenechajte sa zmiasť: NATO v Libyi zabíja civilistov
