Choď na obsah Choď na menu
 


Kto zneužíva Tibet na diskrimináciu Číny?

21. 2. 2016

 

zdroj: http://www.lajkit.cz/zpravy/item/245-sokujici-pravda-o-tibetu-kterou-media-z-dobreho-duvodu-taji

Šokující pravda o Tibetu, kterou média z dobrého důvodu tají...

(Vzpomeňte si na tyto fotografie, až se zase budou 10. března na českých veřejných budovách vyvěšovat tibetské vlajky. Ti, kdo tak činí, vyjadřují přání, aby se tyto pořádky vrátily... Uvědomují si to?) Pro mnohé je Tibet "rájem s ušlechtilými mnichy", "světlým náboženstvím", "moudrými vládci" a "nekonečně pracovitými a loajálními lidmi". Ale...

 

 

 

 

 

 

Tibet. Západní propaganda lidem vtloukla do hlav podivné klišé o "okupaci Tibetu". Západ velmi snadno zapomněl, že téměř tisíc let do roku 1959 byl Tibet součástí Číny a jen po dobu několika desetiletí japonské okupace a občanské války byl mimo jurisdikci čínské vlády.

Stručně řečeno, ani v roce 1959 Čína zvláštní potřebu "okupace" neměla. Potřeba přišla až ve chvíli, kdy si USA uvědomily, že raketa středního doletu umístěná na vrcholku hory vysoké 4 - 5 tisíc metrů nad úrovní moře se mění na raketu doletu velmi dlouhého...

A tak jakmile došlo k tomuto objevu, vypuklo v Tibetu povstání proti centrální vládě. Jen tak mimochodem - jak může dojít ke vzpouře proti někomu, komu nejsi podřízen? Aby tě "okupovali"?

Nicméně k "okupaci" došlo. Otázky však zůstaly:

Proč vysokohorská země, v níž se obyvatel rovin zadýchá dokonce i bez fyzické námahy, nekladla odpor?

Proč země klášterů úporně nebojovala za každé údolí?

Proč se po věky stavěná mohutná opevnění téměř nebránila Lidové osvobozenecké armádě Číny, mírně řečeno, slabě vyzbrojené a velmi hladové?

Protože bránit teokratický režim neměl kdo. Třetinu obyvatel Tibetu v roce 1959 tvořili otroci, třetinu nevolníci. Přitom i otroci i nevolníci nebyli takoví "jen jako" - ale ti nejopravdovější z opravdových.

Otrok byl majetkem. Dobytkem. Otroka bylo možné a i nutné týrat, ponižovat, mořit hladem i mučením. Bylo povoleno ho zmrzačit - v Tibetu si lámové velmi oblíbili talismany z useknutých lidských paží, rukou i nohou. Nosili je na opasku. Někteří se ověšovali "člověčinou" i v několika vrstvách.

Nevolník se v právním postavení prakticky nelišil v ničem. Měl jednu povinnost - platit. Pokud nebylo čím, stal se otrokem. Dluhy nevolníka klášteru se indexovaly - někdy o 50 - 80 % ročně (naše banky hlasitě polykají sliny a olizují se) a přenášely se na děti, vnuky i pravnuky. Dluh na procentech se hradil "člověčinou" - členové rodiny se stávali klášterními otroky.

To nebyl středověk. To byla 50. léta 20. století. Tibetští lámové byli teokratickými vládci horské země. V milionovém Tibetu bylo 200 tisíc mnichů. Ostatní byli otroci a nevolníci. Mniši mimochodem také nebyli nejvyšší kastou. Většina z nich neměla žádná práva a byli téměř na stejné pozici jako otroci.

Každý klášter měl svůj vojenský oddíl, jehož úkolem bylo udržovat pokoru poddaných na klášterní půdě. Jak si asi dovedete představit, z karatele bojovníka neuděláte, proto postavit se na odpor "okupaci" se taková armáda nemohla ani teoreticky.

A tady také leží skutečná odpověď - proč Tibeťané nebránili vlastní hrudí svou rodnou zem před krvavou okupací. Nebyla to jejich země. Byla to země lámů.

Nu a propaganda - ano, ta vytvořila z Šambaly rajský kout s ušlechtilými mnichy, moudrými vládci a nekonečně věrnými a tvrdě pracujícími lidmi. Které zotročili krvaví dobyvatelé. Nikdo se přece nezajímá, jako to bylo ve skutečnosti, když všechny znalosti už máme z filmů Jackie Chana a časopiseckých článků o "budhistovi" Stevenu Segalovi.

To je ten překrásný a záhadný Tibet...

Jak tak jednou přišla řeč na Tibet z doby vlády dalajlámy, kdosi se podivil vyprávění o tom, že ve 20. letech minulého století se snažili sehnat peníze na válečné hry se sousedy, a tak byla duchovním vládcem dalajlámou zavedena zvláštní daň - na uši. To znamená, že ten, kdo chtěl, aby uši zůstaly se svým majitelem, musel zaplatit daň, jinak mu je usekli. Tehdy se to ve mně vzbouřilo: "A tohle že je ten svobodný Tibet, který utlačují Číňané?"

Nu dobře, pojďme se tedy podívat na to, jakým byl Tibet do roku 1959, než "bajonety Lidové osvobozenecké armády Číny" zde jako v poslední zemi na světě zrušily otrokářství. Dalajláma žijící od té doby v exilu vám tyto fotografie nikdy neukáže. Prohlédněte si je sami:

Horní řada zleva doprava: výrobky tibetských lámů z lebek popravených otroků - amulety z odřezaných rukou (byly nošeny na opasku) - otrok nesoucí na zádech jiného otroka, kterému odsekali nohy za neposlušnost vůči majiteli. Spodní řada zleva doprava: otrok a pes - jeden pelech pro oba - otrok v kládě - otrokyně s odseknutým chodidlem

Otrok, kterému majitel za provinění vypíchl oči - předměty na trestání otroků.

Bydlení otroků. V dálce je vidět bílý palácový komplex.

Otrok držící svou ruku, kterou mu majitel usekl.

Tak žili otroci - vlevo majetek, vpravo rodina.

Starý umírající otrok.

Otrokyně drží ruku muže, kterou mu usekli předtím, že byl zaživa pohřben.

A nyní něco o tom, za co mohl být otrok potrestán. Je znám případ, kdy hospodář poslal otroka do odlehlé vesnice s úkolem. Ten se nestihl vrátit před setměním a tak přenocoval cestou na poli. Jak se ukázalo, toto pole patřilo nějakému místnímu majiteli a ten požadoval od otroka za přenocování peníze. Otrok peníze samozřejmě neměl, a tak mu za trest usekli ruku. Když se zesláblý vrátil zpátky ke svému pánovi, ten, rozhněvaný skutečností, že zdravý dobrý otrok se stal invalidou, přikázal mu useknout i druhou ruku. Nezaslouží si tato nádherná pohádková země všemožnou podporu ze strany organizací ochraňujících lidská práva?

A zde je ještě jedno svědectví o tam vládnoucích pořádcích od lidí, kteří v Tibetu pobývali. Francouzská cestovatelka Alexandra David Neel v knize "Starý Tibet před novou Čínou" napsala: "V Tibetu jsou všichni rolníci doživotními nevolníky a je nepravděpodobné mezi nimi najít někoho, komu se podařilo se z dluhů dostat."

A David MacDonald, který ve 20. letech XX. století pracoval jako obchodní zástupce Velké Británie v Tibetu, v knize "Skutečný Tibet" napsal následující řádky:

"Nejtěžším trestem v Tibetu je trest smrti. Odsouzeného zašijí do koženého vaku a hodí do řeky. Zpočátku takový vak plave na hladině, ale v průběhu pěti minut se začne potápět. Pokud člověk uvnitř neumře, hodí ho do řeky znova. Když umře, vyndají ho z vaku, mrtvolu rozsekají a naházejí do vody. Kromě trestu smrti však tu existuje i řada krutých trestů: lámání rukou i nohou, vypichování očí, lití horkého oleje nebo vroucí vody do očí, čímž otroka oslepí atd. Pokud to nevolník přežije, zůstane po zbytek života invalidou. Zločinci i podezřelí jsou drženi ve studených, temných a špinavých kobkách až do konce svých dní."

Nicméně ponížení nejsou vystaveni jen otroci. Známý novinář Vsevolod Očinnikov, který v 50. letech Tibet navštívil, vzpomíná:

"Vysvětlili mi, že sekta "Červené čepice" odedávna rozvíjí u mladých lámů schopnost telepatických kontaktů. Aby zlepšili "roaming" takového spojení, používal se jistý krutý zvyk: pod základní kámen každé nové klášterní stavby dávali mladičkého lámu. Mládence uvedli do stavu "samadhí", který je podobný letargickému spánku, a bez jeho vědomí navždy spícího zakryli kamennou deskou. Říká se, že podobně jako kůň ucítí hrob svého pána zemřelého i před několika lety, tak i mrtvoly mladých lámů vydávaly záření usnadňující telepatům přístup k požadovanému objektu.

V roce 1990 jsem ve Lhase besedoval s profesorem bohosloví Tibetské univerzity. Jako dítě byl poslán do kláštera Ganden a zde byl vybrán pro tento smutný osud. Byl však včas varován učitelem, kterému se jeho žáka zželelo, a utekl."

Jenže co když to všechno jsou jen agenti čínské propagandy a drze pomlouvají bezbranné a dobré lámy?

Podívejme se tedy na dokumenty. Melvyn Goldstein ve své knize "The Snow Lion and the Dragon: China, Tibet, and the Dalai Lama (University of California Press, 1995) píše:

"...O několik století později armáda čínského císaře byla poslána do Tibetu, aby poskytla podporu Nejvyššímu lámovi - ambicióznímu 25letému muži, který sám sobě udělil titul Dalai (oceán) Lama, vládce celého Tibetu.

Dvě jeho předchozí inkarnace coby lámy byly zpětně uznány za jeho předchůdce a tak změnil prvního Dalaj-Lamu ve třetího Dalaj-Lamu. Tento první (nebo třetí) Dalaj-Lama uchvátil kláštery, které nepatřily k jeho sektě, a rovněž zničil budhistické spisy, které nesouhlasily s jeho nároky na svatost. Dalaj-Lama, který ho později nahradil, byl zase požitkář, měl mnoho milenek, pořádal velkolepé hostiny ve společnosti přátel a celkově nevedl život odpovídající jeho vysokému postavení. Za to byl svými kněžími zabit. V průběhu 170 let tak bylo bez ohledu na jejich přiznanou svatost zabito představiteli vyššího duchovenstva nebo svými dvořany pět Dalaj-Lamů."

V roce 1660, v době pátého Dalaj-Lamy, vypuklo povstání v provincii Tsang - citadele soupeřící sekty Kaga, v jejímž čele stál vrchní láma jménem Karmapa. Pátý Dalaj-Lama přistoupil k rozhodným krokům proti povstalcům a vypravil mongolskou armádu, aby zničila muže, ženy i děti "jako vejce rozbíjená o kámen... Stručně řečeno, nechť jsou z tváře země setřeny všechny jejich stopy, dokonce i jména".

V roce 1792 byly mnohé kláštery Kagy konfiskovány a jejich mniši byli násilně obráceni k sektě Gelug (sekta Dalaj-Lamy). Škola Gelug známá také pod jménem "Žluté klobouky" totiž nehodlala jiné budhistické sekty tolerovat. Tradiční modlitby této sekty obsahovaly slova:

"Blahoslavený Ty, ó krutý bože učení Žlutého klobouku, který obracíš v prach veliké bytosti, vysoké hodnostáře i obyčejné lidi, kteří znečišťují a kazí učení Gelug,...".

Vzpomínky tibetského generála žijícího v XVIII. století obsahují popisy boje mezi budhistickými sektami - stejně krvavé a nelítostné jako ostatní náboženské konflikty. Tato ponurá historie však zůstává dnešními stoupenci tibetského budhismu na Západě bez povšimnutí.

Michael Parenti píše ve své práci "Přátelský feudalismus - mýtus o Tibetu" (úryvek je delší ale dávám ho sem celý z důvodu jeho názornosti): Jedna 22letá žena, uprchlá nevolnice, vyprávěla:

"Hezké nevolnické dívky si obvykle brali hospodáři jako domácí služebné a používali je pro své rozmary. Byly prostě otrokyněmi bez jakéhokoli práva." Pokud chtěl nevolník kamkoli jít, potřeboval povolení. Majitelé měli zákonné právo chytit ty, kdo se snažili utéci.

Jeden 25letý uprchlík vítal čínskou invazi jako "osvobození". Později svědčil, že v průběhu svého nevolnictví byl obětí nepřetržitého trápení, mrznul a hladověl. Po třetím nezdařeném pokusu o útěk byl nemilosrdně bit lidmi statkáře, a to tak dlouho, dokud z něj všude netekla krev. Potom mu na rány nalili alkohol a sodu, aby znásobili jeho bolest.

Nevolníci byli zdaňováni za manželství, narození každého dítěte i za smrt každého člena rodiny. Platili daň za výsadbu stromu na svém dvoře i za držení zvířat. Daně byly za náboženské svátky, veřejné tance a hru na bubny, daň byla vybírána za uvěznění i za propuštění z něj.

Ti, kdo nemohli najít práci, platili daň za to, že byli nezaměstnaní, a pokud se vydali do jiné vsi práci hledat, platil daň za cestování. Když lidé platit nemohli, kláštery jim peníze půjčovaly na úrok 20 - 50 %. Někdy dluhy přecházely z otce na syna, z děda na vnuka. Dlužníci, kteří nebyli schopní své dluhy splatit, riskovali, že budou prodáni do otroctví.

Teokratické náboženské učení se opíralo o třídní uspořádání. Chudé a utlačované učili, že si své neštěstí způsobili sami svými hříchy z předchozích životů. A tak byli nuceni se se svým těžkým osudem v současném životě smířit, přijmout ho jako karmický trest a žít s nadějí na lepší život v budoucích inkarnacích. Bohatí a mocní chápali svůj šťastný osud jako náhradu za zásluhy v minulém i současném životě.

Tibetští nevolníci se však nechtěli vždycky smířit s rolí obětí karmy, s rolí viníků svého vlastního ponížení. Jak jsme viděli, někteří utíkali, jiní vzdorovali otevřeně, za což byli často podrobeni krutým trestům. Ve feudálním Tibetu bylo mučení a mrzačení - včetně vypichování očí, vytrhávání jazyka, odtrhávání končetin - oblíbenými druhy trestů používaných vůči zlodějům a uprchlíkům anebo vzpurným nevolníkům.

Když putovali v 60. letech po Tibetu Stuart a Roma Herder, hovořili s bývalým nevolníkem Zerethem Tueya Wangem, který ukradl dvě ovce patřící klášteru. Za tento čin ho zbavili obou očí a zmrzačili mu ruku, takže ji už nikdy nemohl používat. Vysvětlil jim, že přestal být budhistou: "Když jim svatý Láma přikázal aby mě oslepili, pomyslel jsem si, že na náboženství není nic dobrého." Přestože zbavení života je v rozporu s budhistickým učením, některé provinilce trestali velmi silným bičováním a pak ho "ponechali Bohu" v mrazivé noci zemřít.

"Překvapující shoda mezi Tibetem a středověkou Evropou..." - uzavírá Michael Parenti ve své knize o Tibetu.

Umírající dítě-otrok

Otrok, kterému jeho pán nechal odříznout ruku

Tibetští otroci jdou do práce

Otroci při jídle (jedli jednou denně)

Této otrokyni bylo v době fotografování 35 let...

V roce 1959 Anna Louise Strong navštívila výstavku mučicích nástrojů používaných tibetskými majiteli.

"Byla tam pouta všech velikostí, včetně maličkých pro děti, nástroje na řezání nosů a uší, na lámání rukou, na podřezávání šlach na nohách. Byly tam nástroje na lití horkého klihu, biče a speciální nástroje na kuchání. Na výstavce byly i fotografie a svědectví obětí, které byly oslepeny, zmrzačeny nebo zbaveny končetin za krádež.

Jednomu pastýřovi měl hospodář zaplatit náhradu v jüanech a pšenici, ale zaplatit odmítl. Pastýř si tedy vzal jeho krávu. Za to mu uřezali ruce. Jinému pasákovi, který se bránil, když mu chtěli vzít ženu a dát ji statkáři, zlámali ruce. Byly tam vystaveny i fotografie komunistických aktivistů s uřezanými nosy a roztrženými ústy a také ženy, kterou nejprve znásilňovali a pak jí uřízli nos.

Přestože se nám tomu nechce věřit, feudálně-teokratický Tibet byl nekonečně vzdálený od zromantizované Šangri-La, které se tak nadšeně obdivují západní propagátoři budhismu".

Působivá svědectví o mírném a dobrotivém náboženství a jeho představitelích, není-liž pravda?

A zde je ještě jeden mýtus (ostatně vymyšlený samotným Dalaj-Lámou) - že totiž Dalaj-Láma je hlavou všech budhistů. Ve skutečnosti je pouze hlavou všech lamaistů - náboženství tibetských lámů, kteří nasáli do svých praktik strašné krutosti tradičního tibetského náboženství Bon a dalších podobných.

Dejme ještě jednou slovo M. Parentimu:

"Pro bohaté lámy a statkáře byla komunistická intervence velikým neštěstím. Velká část jich emigrovala do zahraničí, včetně samotného Dalaj-Lámy, kterému v útěku pomohla CIA. Někteří pak projevili veliký úžas nad skutečností, že si budou muset na svůj život vydělat sami. Mnohým se však podařilo tomuto smutnému osudu vyhnout. V průběhu 60. let totiž dostávala tibetská emigrantská komunita od CIA 1,7 milionů dolarů ročně, jak bylo v roce 1998 publikováno v dokumentu ministerstvem zahraničí. Po tomto zveřejnění organizace Dalaj-Lámy sama přiznala, že v 60. letech dostala od CIA miliony dolarů na vypravení ozbrojených skupin do Tibetu, které měly podkopávat maoistickou revoluci. Dalaj-Láma sám dostával každoročně 186.000 dolarů. Jeho i další tibetské vyhnance podporovala i indická rozvědka. Na otázku, zda on a jeho bratři patří k CIA, Dalaj-Láma odmítl odpovědět. Samotná CIA tato fakta rovněž nekomentuje."

Takový je zcela nestranný obraz tibetských lámů, pokud si neděláme představu o lamaistické teokracii podle reportáží západních televizních kanálů, holywoodských filmů nebo spisů madame Blavatské, Roericha a dalších teosofů.

Mohou nám namítnout, že pozitivně tajemný a záhadný obraz Tibetu byl vytvořen dlouho před připojením Tibetu k Číně a lidé, kteří tam byli, už nic takového nepamatují. Stačí však zjistit, co věděli Evropané o Tibetu v 19. století, kdy tyto mýty začaly vznikat. Nic takového fakticky neznali.

Existovala jakási tajemná země, vysoko v horách, v níž, jak se říkalo, žili mudrci... V podstatě jen tato matrice stačí, aby se podle ní vytvořila řada pseudovědeckých spekulací (jak známo, čím je informace tajemnější a méně dostupná, tím je přitažlivější).

Většina těch, kdo formovali mýty o Tibetu, tam buď nikdy nebyli, nebo tam byli až po té, co si o něm vytvořili své zcela vyhraněné mínění, a takové lidi nepřesvědčíš, dokonce ani v tom případě, že by lámové před jejich očima vařili jídlo z nemluvňat. I v tom by jistě byl nalezen nějaký sakrální význam.

Je politováníhodné, že téma Tibetu bylo po dlouhé roky ponecháno různým podvodníkům z náboženských sekt, čímž bylo zahaleno rouškou jakéhosi tajemna a nedostupnosti.

Když budu objektivní, pak tibetský budhismus není v ničem lepší ani "sakrálnější" než indický nebo čínský a tibetská civilizace 50. let XX. století rozhodně není "svébytným a unikátním útvarem", ale reliktem středověku v současném světě, proto všechny nároky lámů a jejich podporovatelů na nějakou exkluzivitu v případě údajně barbary zničené unikátní civilizace mají stejné právo na existenci jako například tvrzení neonacistů, že hordy bolševiků zničily unikátní civilizaci Třetí říše. Mezi nimi je mimochodem mnoho společného a není divu, že se nacističtí šéfové k Tibetu chovali s takovým respektem. Cítili spřízněné duše.

Charakteristickým momentem je, že Dalaj-Lámovo okolí dosud požaduje po Číně návrat "toho, co bylo", ale to, co bylo, my všichni už velmi dobře známe. Nemyslím si, že potomci těch 4 tisíc otroků patřících do osobního vlastnictví Dalaj-Lámy, by se nějak zvlášť zaradovalo z návratu do postavení svých předků. Sami o tom mluví. Ano, Dalaj-Láma je tam dosud chápán jako duchovní vůdce, o tom není pochyb, ale nic víc. Je pozoruhodné, že čínská vláda opakovaně Dalaj-Lámovi nabídla, aby se do Tibetu jako duchovní vůdce vrátil - samozřejmě za souběžné existence stávající administrace, což on ale zcela odmítá. Potřebuje, aby "vše bylo tak, jako dřív", a to je samozřejmě nemožné.

Takže to pojďme shrnout. Tibet v roce 1959 vůbec nebyl nebeskou Šangri-La, ale zaostalou feudální teokracií, jejíž náboženství nebylo o nic "sakrálnější" než jiné proudy budhismu, naopak mnohá svědectví o účasti tibetských lámů na mučení a popravách lidí jdou jasně proti budhistickému kánonu. Celá tato velkolepá země byla řízena jen hrstkou bezuzdných lámů a majitelů pozemků, kteří si byli velmi dobře vědomi své beztrestnosti.

K sobě připoutaní otroci, z nichž jeden je bezruký

Otroci žebrající o jídlo

Chlapec-otrok a psi: jedna miska jídla pro všechny

Pán potrestal otroka za provinění odseknutím nohy

Dary Dalaj-Lámovi k narozeninám: vysušený lidský žaludek, dvě hlavy, lidská krev a končetiny

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
high
1080p
720p
480p
360p
240p
auto
 
00:00
/
02:58
 
 
 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
high
1080p
720p
480p
360p
240p
auto
 
00:00
/
03:31
 
 
 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
high
1080p
720p
480p
360p
240p
auto
 
00:00
/
02:19
 
 
 
 

Vysušené lidské kůže a vysušená kůže nemluvněte.

 

 

 

 

 

 

 

zdroj: http://www.novysmer.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=841:kto-zneuiva-tibet-na-diskriminaciu-iny&catid=37:zahranicnipolitika&Itemid=48

V našom súčasnom profesionálne totalitnom systéme platia zákony totalitnej trhovej demokracie.

 

 

Jedným z nich je aj zákon zakázaných informácií pri nepretržitom tunelovaní mozgov. Pravdepodobne ho dodržiavajú všetky mienkotvorné médiá na Slovensku a vo svete. Je to potrebné na udržanie veľkej ekonomickej a príjmovej nerovnováhy vo svete a moci svetovej šľachty.

V poslednom čase celým svetom obiehajú správy, ako Tibeťania demonštrujú proti okupácii Tibetu Čínou a žiadajú samostatnosť. V podstate majú na to právo podobne, ako stovky rôznych národov na našej planéte, ktoré nemajú samostatnosť. Médiá stále prinášajú informácie o porušovaní ľudských práv v Tibete.

Mnohé médiá na Slovensku a vo svete, ktoré vlastnia aj medzinárodné lúpežnícke a zločinecké konzorciá, pri tunelovaní mozgov nesmú priniesť skutočné informácie o Tibete.

Nasledujúce informácie sú spracované hlavne podľa údajov z článku Michaela Parentiho a ďalších článkov umiestnených na:

http://www.michaelparenti.org/Tibet.html; http://www.cctv.com/english/20080418/103089.shtml; http://www.faqs.org/faqs/tibet-faq/; http://www.womenofchina.cn/Data_Research/Latest_Statistics/203027.jsp; http://english.people.com.cn/90001/90776/90785/6384840.html.

Pôdu vlastnili kláštory a šľachta

Do roku 1959, keď Dalai Lama vládol v Tibete, skoro celá obrábaná pôda a pastviny patrili šľachte a kláštorom a väčšina obyvateľov boli nevoľníci, ktorí na nich robili. Tibetská aristokracia a vedúci mnísi, tvoriaci päť percent populácie, vlastnili a rozhodovali o všetkom. Systém sa podobal európskemu nevoľníctvu spred 700 rokov. Napríklad, kláštor Drepung v Tibete bol najväčším vlastníkom pôdy na svete, mal 185 veľkostatkov, 25 000 nevoľníkov, 300 veľkých pastvín a 16 000 pastierov. Sám Dalai Lama žil v štrnásťposchodovom paláci s tisíckou miestností (Gary Wilson's report in Worker's World, 6 February 1997).

Dalai Lama a jeho rodina vlastnila okolo 4000 nevoľníkov a 100 domácich otrokov. Šľachta - sekulárni vládcovia, sa mali tiež dobre. Napríklad veliteľ Tibetskej armády, člen Dalai Lamovho kabinetu vlastnil 4000 km2 pozemkov a 3500 nevoľníkov (Gelder and Gelder, The Timely Rain, 62 and 174). Pred demokratickými reformami v roku 1959 mal Tibet 197 rodín dedičnej aristokracie vrátane 25 veľkých rodín. Nevoľníci tvorili okolo 90 % populácie.

Chlapcov v kláštoroch sexuálne zneužívali

Tibetských chlapcov často brali z roľníckych rodín na výchovu za mníchov, aby slúžili elitným mníchom. Ako uvádza mních Tashi - Tsering, v kláštoroch boli často sexuálne zneužívaní. On sám bol od deviatich rokov obeťou sexuálneho zneužívania (Melvyn Goldstein, William Siebenschuh, and Tashi-Tsering, The Struggle for Modern Tibet: The Autobiography of Tashi-Tsering. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 1997).

Slobodní roľníci, obchodníci, nevoľníci a otroci

V tibetskej komunite bol malý počet slobodných roľníkov, okolo 10 000 obchodníkov, veľká väčšina nevoľníkov a domácich otrokov, ktorí nič nevlastnili. Deti otrokov boli otroci (Gelder and Gelder, The Timely Rain, 110). Veľká väčšina populácie boli nevoľníci bez vzdelania a zdravotnej starostlivosti. Doživotne ich vlastnil pán alebo kláštor. Za prácu nedostávali žiadnu mzdu (Melvyn C. Goldstein, A History of Modern Tibet 1913-51. Berkeley: University of California Press, 1989, 5 and passim). Nesmeli sa ženiť bez povolenia pána alebo lámu. Pán mohol požičať nevoľníka inému pánovi na prácu aj do veľmi vzdialených oblastí (Anna Louise Strong, Tibetan Interviews. Peking: New World Press, 1959, 15, 19-21, 24).

Za krádež, útek a odpor - mučenie a mrzačenie

V Tibete trestali nevoľníkov za krádež, útek alebo odpor voči moci mučením, mrzačením, vyrezaním očí, jazyka, nosa, odťatím ruky a podobne. V roku 1959 Anna Louise Strong navštívila výstavu nástrojov na mučenie dospelých a detí používaných tibetskou šľachtou. Popisuje napríklad aj fotografie komunistických aktivistov, ktorým odrezali nos a vrchnú peru (Strong, Tibetan Interviews, 91-96). V roku 1937 návštevník Tibetu Spencer Chapman napísal: Žobrák vedľa cesty pre mnícha nič neznamenal. Vzdelanie nebolo pre nevoľníkov, lebo by mohlo narušiť feudálny systém (Waddell, Landon, O'Connor, and Chapman are quoted in Gelder and Gelder, The Timely Rain, 123-125). Francúzska tibetologistka Alexandra David-Neel v knihe Old Tibet Faces A New China píše. Nevoľníci boli doživotne zadĺžení a dlh prechádzal aj na potomkov.

V starom Tibete vlastník rozhodoval o nevoľníkovi podobne ako o inom majetku. Mohol ho predať, darovať, požičať ho, alebo ním splatiť dlh. Vlastníci nevoľníkov mali štátne väznice a súkromné väzenia a aj veľké kláštory mali vlastný súd a väzenie.

Keď v roku 1951 čínski komunisti obsadili Tibet, začali budovať cesty a nemocnice. Majetok šľachty a kláštorov neskonfiškovali. Feudálna šľachta ďalej vládla nad nevoľníkmi. Komunisti rešpektovali tibetskú kultúru a náboženstvo (Goldstein, The Snow Lion and the Dragon, 52).

Tibetské povstanie s asistenciou CIA

V roku 1956-57 vypuklo v Tibete povstanie aj s asistenciou americkej CIA (Kenneth Conboy and James Morrison, The CIA's Secret War in Tibet. Lawrence, Kansas: University of Kansas Press, 2002; and William Leary, Secret Mission to Tibet , Air & Space, December 1997/January 1998). Mnoho vedúcich povstalcov a agentov patrilo medzi tibetskú aristokraciu alebo ich potomkov, ale väčšina populácie sa k povstaniu nepridala (Hugh Deane, The Cold War in Tibet , CovertAction Quarterly. Winter 1987).

Po jeho potlačení čínski komunisti zrušili otroctvo a tibetský systém nevoľníctva a neplatenej práce. Zaviedli občianske vzdelávanie a tak zrušili monopol kláštorov na vzdelanie. Zaviedli kanalizáciu a elektrinu (Greene, A Curtain of Ignorance, 248 and passim; and Grunfeld, The Making of Modern Tibet, passim). Do roku 1961 rozdelili pôdu a stáda roľníkom a zaviedli kolektivizáciu (Karan, The Changing Face of Tibet, 36-38, 41, 57-58; London Times, 4 July 1966).

Dalai Lama a jeho poradca, najmladší brat Tendzin Choegyal tvrdili, že Číňania zabili pri okupácii 1,2 milióna Tibeťanov (Tendzin Choegyal, The Truth about Tibet , Imprimis; publication of Hillsdale College, Michigan, April 1999). Údaj je vymyslený, pretože podľa oficiálneho sčítania ľudí v roku 1953 mal Tibet 1 274 000 obyvateľov (Karan, The Changing Face of Tibet, 52-53).

Tibetskí mnísi v exile sú finančne podporovaní USA

Podľa dokumentov ministerstva zahraničia USA z roku 1998 v šesťdesiatych rokoch tibetský exil dostával od CIA 1,7 milióna dolárov ročne. Ročný plat Dalai Lamy od CIA bol 186 000 dolárov. V 21. storočí americký kongres vyčlenil na podporu tibetského exilu v Indii dva milióny dolárov a ďalší milión na demokratické aktivity exilu. Navyše, Dalai Lama dostal finančnú pomoc od G. Sorosa (Heather Cottin, George Soros, Imperial Wizard , CovertAction Quarterly no. 74, Fall 2002). Tibetskí mnísi v Kalifornii v súčasnosti dostávajú od vlády USA 550-700 dolárov mesačne a zdravotnú starostlivosť zadarmo. Neplatia za ubytovanie, telefón, internet a káblovú televíziu.

Dalai Lama - marxista a buddhista?

Platený tibetský exil bol rozčarovaný, keď v roku 1996 Dalai Lama vyhlásil, že marxizmus je založený na morálnych princípoch, zatiaľ čo kapitalizmus sa stará len o zisk a výnosnosť ... Marxizmus sa stará o spravodlivé využívanie výrobných prostriedkov a osud pracujúcich ... Myslím si o sebe, že som polovičný marxista a polovičný buddhista (The Dalai Lama in Marianne Dresser, ed., Beyond Dogma: Dialogues and Discourses. Berkeley, Calif.: North Atlantic Books, 1996).

Ženy z Tibetu by už nechceli žiť v kláštore

Kim Lewis, ktorý študoval hojenie rán tibetských mníchov v Kalifornii v USA, sa rozprával aj s tibetskými ženami, ktoré žili v kláštoroch s mníchmi v Tibete. Na otázku, či by sa vrátili do Tibetu, odpovedali, že nie. Dôvod nebol okupácia Tibetu, ale zlé spomienky na život v kláštoroch. Teraz sú vďačné, že sa nemusia vydať za štyroch až piatich mužov, byť stále tehotné, alebo nakaziť sa sexuálnymi nemocami. Ich staré matky spomínali, že vyspať sa s mníchom mal byť prostriedok na osvietenie, podobne ako mal Budha. To im tvrdili mnísi.

Systém nevoľníctva sa v Tibete udržal aj preto tak dlho, lebo nevoľníci verili, že mnísi majú moc ovplyvňovať čím sa narodia v budúcom živote. Niekto sa môže narodiť ako človek - aristokrat, niekto ako prasa.

Tibet pod okupáciou Britov

Ako vyzeral Tibet, keď ho v roku 1904 okupovali Briti? Žiadali voľný obchod bez daní pre Indiu a zaplatiť 2,5 milióna rupií ako náhradu škody. Sir Charles Bell, britský úradník v Tibete v rokoch 1904-05 v knihe Tibet: Past and Present, Oxford, 1924, str. 78 -79 píše: že Otrokov v Tibete aj kradli, hlavne malé deti. Alebo chudobní rodičia predali deti priekupníkom a tí ich predali ako otroka. Tieto deti pochádzali hlavne z juhovýchodného Tibetu. Feudálny systém v Tibete Britom pravdepodobne vyhovoval.

Komunistický zázrak v Tibete

Po demokratických reformách, ktoré zaviedli komunisti, začal v Tibete komunistický zázrak (hlavne po roku 1970), čo dokumentujú nasledovné čísla:

+* Úmrtnosť detí v Tibete v roku 1951 bola 430 na 1000 narodených.

+* Počas komunistického zázraku sa znížil na 91,8 detí v roku 1990 a na 35,3 detí na 1000 narodených v roku 2000.

+* Rast HDP posledných sedem rokov bol 12 % ročne. Teraz je tridsaťnásobne vyšší ako v roku 1950.

+* Priemerná dĺžka života v roku 1950 bola 35,5 roka, v súčasnosti 67 rokov.

+* V súčasnosti má Tibet 2,5 milióna obyvateľov, oproti 1,2 milióna v roku 1964.

+* Príjem roľníkov a pastierov sa v posledných piatich rokoch zvyšoval v dvojciferných číslach. V roku 2007 to bolo o 14,5 % oproti roku 2006.

+* Export bol 222 miliónov dolárov v roku 2006 a teda o 34 % vyšší ako v roku 2005. V roku 2006 Tibet navštívilo 2,5 milióna turistov - teda zvýšenie o 40 % oproti roku 2005. V roku 2007 to boli už štyri milióny turistov. Takže príjem z turistiky v roku 2006 bol 350 miliónov dolárov.

+* V roku 1950 bolo 95 % Tibeťanov negramotných, len dve percentá detí chodilo do školy. V súčasnosti je základné vzdelanie povinné a negramotnosť u ľudí v aktívnom veku je 4,76 %. V roku 2000 mal Tibet štyri univerzity, kde študovalo 5475 študentov.

Nepokoje v Tibete - a čo ešte?

Je úplne jasné, že ak sa súčasným anglosaským vládcom sveta o desať až dvadsať rokov nepodarí politicky alebo ekonomicky zničiť komunistickú Čínu, potom už nebudú mať šancu a stratia svoju tristoročnú moc vo svete. Preto organizujú všetko možné, aby sa tak nestalo. Dnes sú to nepokoje v Tibete, a čo to bude zajtra, neviem. Ale niečo musia vymyslieť, lebo čas uteká.

V kontexte informovania o nepokojoch v Tibete (1,2 milióna km2) by bolo potrebné vedecky preveriť, či ide o dôkaz totality a morálnej degenerácie väčšiny mienkotvorných médií a ich redaktorov na Slovensku, a či ide o neoddeliteľnú súčasť barbarizmu, v ktorom žijeme. Preto sa sám seba pýtam, či občania Slovenska sú len vytunelované stádo? Neverím! Presnejšie, neverím, že všetci. Aj preto som napísal tento článok.

RNDr. Karol ONDRIAŠ, DrSc.

Autor je vedoucím vědeckým pracovníkem Slovenské akademie věd (převzato z měsíčníku KSS Kroky 6/2008) - 3. července 2008, RNDr. Karol ONDRIAŠ, DrSc.

Haló noviny, 3. 7.2008