Choď na obsah Choď na menu
 


Roboty nahrádzajú ľudí

1. 8. 2015

 

http://spravy.pravda.sk/ekonomika/clanok/357209-roboty-nahradzaju-na-slovensku-ludi/

Roboty nahrádzajú na Slovensku ľudí

Tisíc robotov na tisíc pracovných miest pripadá v novej karosárni bratislavského Volkswagenu. Najväčší domáci automobilový závod tak odštartoval nový trend slovenského priemyslu.

Volkswagen, roboty
Aby bol prínos modernizácie plošnejší, uvažuje sa do budúcnosti o dani z robotov.
Autor: ,

Už do piatich rokov má byť na Slovensku práve robotika kľúčovou technológiou vo väčšine fabrík zameraných na výrobu automobilových súčiastok. Podľa prieskumu spoločnosti PwC takýto vývoj očakávajú až dvaja z troch top manažérov pôsobiacich v slovenskom automobilovom priemysle.

Roboty sú totiž presnejšie ako ľudia. Na rozdiel od zamestnancov firmy za ne nemusia platiť odvody a vylúčené sú aj hrozby štrajku. Napríklad pre rozdielny postoj k zvyšovaniu platov hrozí aktuálne prerušenie výroby formou ostrého štrajku v trnavskom závode PSA Peugeot Citroën. Robotizácia znižuje náklady na platy a zvyšuje zisky majiteľom fabrík. Aby bol prínos modernizácie plošnejší, uvažuje sa do budúcnosti o dani z robotov. Riešením je tiež vyššie zdanenie firemných príjmov a rozdelenie daní medzi ľudí.

„Roboty štrajkovať nikdy nebudú. Zároveň s postupom technológií sa budú čoraz menej kaziť a ich údržba bude oveľa jednoduchšia. Navyše v trhovej ekonomike konkurencia zabezpečí tlak na znižovanie ich cien a tým pádom sa stanú dostupnejšie pre čoraz väčších okruh firiem,“ načrtol budúcnosť Vladimír Baláž, ekonóm Prognostického ústavu Slovenskej akadémie vied.

Zavádzanie robotických technológií bolo doteraz na Slovensku sprevádzané vznikom nových pracovných miest. No čo sa týka budúcnosti, najmä ľudia pracujúci v jednoduchej manuálnej výrobe už nemôžu byť takí optimistickí. „Každá automatizácia v dlhodobom výhľade znižuje počet existujúcich pracovných miest. V minulosti bolo veľkou výhodou, že napríklad benzínový motor síce radikálne znížil počet pohoničov, ale zároveň vytvoril nové pracovné miesta šoférov nákladných automobilov. Obávam sa, že teraz to nebude také jednoduché, lebo zo sústružníka veľmi ťažko spravíte programátora zložitého robotického stroja,“ povedal Vladimír Baláž, ekonóm Prognostického ústavu Slovenskej akadémie vied.

Budúci vývoj zamestnanosti v automobilovom priemysle je pre domácu ekonomiku kľúčový. Výroba osobných automobilov už dnes dáva prácu priamo okolo 66-tisícom Slovákov a nepriamo je od nej závislých až 200-tisíc pracovných miest. Navyše aktuálne je Slovensko v hre o získanie štvrtej automobilky Land Rover, ktorá by vytvorila 8-tisíc nových pracovných miest.

Roboty pracujú lepšie ako ľudia

Podľa predstaviteľov automobilového priemyslu dokážu firmy školiť ľudí na obsluhovanie nových zložitých technológií. „V princípe sa zamestnanci v prípade záujmu dajú zaškoliť na všetko. Otázkou je len dĺžka školenia a čo to firmu bude stáť. V dnešnej tvrdej konkurencii si len veľmi málo podnikov môže dovoliť na vlastné náklady rok až dva školiť vlastných zamestnancov,“ povedal Juraj Sinay, prezident Zväzu automobilového priemyslu SR. Hlavne menšie podniky nemajú v tvrdom konkurenčnom prostredí dostatok peňazí na vzdelávanie zamestnancov.

Bez obsluhovania robotov ľudia pracujúci v automobilovom priemysle môžu zabudnúť na slušné platy. Roboty totiž zabezpečujú produkciu kvalitných súčiastok. „Pomocou robotov dosiahneme lepšiu kvalitu súčiastok v porovnaní s výrobou ponechanou čisto len na ľuďoch. Ďalej bez problémov splníme prísne nemecké normy, čo nám zabezpečuje rastúci dopyt zákazníkov po kvalitných súčiastkach vyrobených na Slovensku, no a zvýšený dopyt opäť zvládame práve vďaka robotom,“ pokračoval Sinay. No rastúca výroba už dnes nie je sprevádzaná rovnako rýchlo rastúcim počtom pracovných miest. "Napriek rekordne vysokým objednávkam práve vďaka automatizácii prijímame len pár nových zamestnancov,“ uviedol Rastislav Škulec, konateľ spoločnosti Huhn PressTech. Fabrika zameraná na výrobu brzdových doštičiek momentálne zamestnáva okolo 140 ľudí.

No znižovanie pracovných miest pre neustálu robotizáciu zasa tak skoro nepríde. „Osobne si myslím, že ľudské oči roboty v najbližších rokoch nenahradia, ale aj my zaznamenávame rast automatizácie výroby,“ povedal Vladimír Lopušniak, riaditeľ Eurostyle Systems Slovakia. Fabrika zameraná na výrobu plastových dielov do automobilov počíta v roku 2016 s vytvorením 70 nových pracovných miest na spustenie výroby nového modelu automobilu v trnavskej fabrike PSA Peugeot Citroën. Francúzsky automobilový koncern zveril slovenskému závodu výrobu v budúcnosti najpredávanejšieho Citroënu. Od nového automobilu si koncern PSA Peugeot Citroën sľubuje získanie dominantného postavenia v predaji malých automobilov nižšej triedy, označovaných ako segment B. Nový automobil by mal vyzerať ako malý crossover vhodný do mesta aj terénu, ktorý bude o niečo menší ako súčasná terénna novinka automobilky Citroën C4 Cactus.

Tlak na vzdelanie robotníkov

Najnovšie zvažuje postavenie nového závodu pri Nitre aj anglická automobilka Land Rover. Práve ustavične sa zvyšujúca produkcia automobilov v strednej Európe bude v najbližších rokoch vytvárať čoraz väčší tlak na vzdelávanie robotníkov pracujúcich v automobilovom priemysle. Podniky sa k vzdelávaniu študentov v praxi uchýlia hlavne vtedy, ak je to ekonomicky výhodné. „Preškoliť absolventa školy s netechnickým vzdelaním na programátora CNC stroja trvá rok až dva. Navyše firmu takáto investícia vyjde až na 31,5 tisíca eur. Ak žiakom stredných škôl poskytneme troj- až štvorročnú prax, vyjdú nás náklady na ich vzdelanie na 6,8 tisíca eur,“ priblížil riaditeľ spoločnosti Milba Peter Chudoba. Podnik preto už v roku 2014 spolu s ďalšími 6 firmami nadviazal spoluprácu s učilišťom v Zlatých Moravciach pri poskytovaní praktickej výučby priamo v závode.

Od septembra 2013 spustil na Slovensku nemecký systém duálneho vzdelávania bratislavský závod Volkwagenu. Po skončení strednej školy tak žiaci môžu priamo vo fabrike absolvovať dvojročný vzdelávací kurz v odboroch mechatronik, elektrotechnik pre automatizačnú techniku a priemyselný mechanik. „Veľký dôraz sa kladie na prax, ktorá tvorí až 80 percent vyučovania, a len zvyšných 20 percent je teória,“ priblížil hovorca Volkswagen Slovakia Vladimír Machalík. Vlastné vzdelávanie študentov začala najväčšia domáca automobilka práve pre zavádzanie zložitých robotických technológií. Po skončení štúdia majú žiaci nielen istú prácu, ale získajú aj certifikát akreditovaný Slovensko-nemeckou obchodnou komorou, ktorý im otvára nové pracovné možnosti v nemecky hovoriacich krajinách.

„Menšie firmy si však väčšinou nemôžu dovoliť samostatne financovať vzdelávanie žiakov, ak si chcú udržať konkurencieschop­nosť. Preto je dôležité, aby štát aj naďalej podporoval duálne vzdelávanie,“ dodal Sinay. Firmy za poskytnutie 400 hodín praxe automaticky získavajú daňovú úľavu vo výške 3¤200 eur. Zároveň aj praxujúci žiaci majú nárok na mzdu vo výške od 1,09 do 2,18 eura za hodinu. Firmy žiakom môžu dobrovoľne vyplácať aj podnikové štipendiá ako určitú formu motivácie pre dlhodobé zotrvanie v podniku aj po skončení školy. Ako prvé začali ešte bez štátnej podpory presadzovať na Slovensku systém duálneho vzdelávania podniky patriace pod rakúske a nemecké firmy. Práve ekonomiky týchto štátov dnes ťažšia z nízkej nezamestnanosti zabezpečenej v praxi využiteľným vzdelaním študentov. Zo slovenských firiem si tradíciu vlastnej odbornej strednej školy dlhé roky udržiavajú Železiarne Podbrezová.

 

 

 

 

2014, http://objevit.cz/roboti-a-drony-pripravi-o-praci-tretinu-lidi-jaka-je-nase-budoucnost-t103549

Roboti a drony připraví o práci třetinu lidí. Jaká je naše budoucnost?

Nová studie analytické agentury Gartner překvapila opravdu šokující zprávou. Podle ní totiž v roce 2025 nahradí až třetinu pracovních míst roboti a drony. Je možné, že v následujících deseti letech dojde k dalšímu prohloubení nezaměstnanosti.

Vize, kterou jste dříve mohli vidět pouze ve sci-fi filmech se pravděpodobně brzy stane realitou. Peter Sondergaard, ředitel výzkumu v agentuře Gartner, tvrdí, že se v následujících pěti letech stanou automatizované drony standardní součástí běžných procesů v mnohých odvětvích průmyslu, v zemědělství, ale i při kontrole různých ropovodů a plynovodů.

Budoucí automatizace

Podle Petera Sondergaarda jsou drony jednou z mnoha technologií, které mohou změnit svět už za několik let. Tyto „chytré stroje“ budou schopny vyhodnocovat celou řadu podnětů a v mnoha případech tak vykonávat práci lépe než lidé. Jedná se o tzv. kognitivní computing, který je považován za novou vlnu umělé inteligence.  Stroje mají dle této studie získávat data pomocí smyslů, dokážou je analyzovat a dospět k nejlepšímu možnému závěru.

uPAy.roboti_jpg

Až třetinu lidské práci brzy nahradí roboti, drony a softwary

Budou lidé nepotřební?

Stroje budou schopny vykovánat spoustu práce mnohem efektivněji než lidé, tvrdí Sondergaard. Je proto více než pravděpodobné, že v některých činnostech budou lidé nahrazeni roboty, softwarovými systémy či drony. Již dnes je experimentováno s doručováním zboží nebo opravou vysílačů pomocí strojů.

Automatizace má i stinné stránky

Automatizace má i své stinné stránky. Pokud třetina lidí přijde o práci, klesne i kupní síla domácností. Firmy by tak musely dále snižovat náklady a byl by problém i s více kvalifikovanými pracovními pozicemi.

Zdroj: ictmanazer, itnews

 

 

 

 

2015, http://finmag.penize.cz/ekonomika/301396-az-prijdou-roboti-a-seberou-nam-praci

Až přijdou roboti a seberou nám práci

| 23. 6. 2015

Mašiny jsou čím dál schopnější a levnější. Kapacita procesorů se co dva roky zdvojnásobí. Takovému tempu člověk nemůže stačit. A navíc chce mzdu. Je čas připravit se na masovou nezaměstnanost?

Až přijdou roboti a seberou nám práci

Kniha The Second Machine Age (Druhá doba strojová) Andrewa McAfeeho a Erika Brynjolfssona loni rozpoutala debatu o tom, jak by technologie mohly proměnit naše pracoviště. Rozmach počítačů spolu a vzpomínka na vysokou mírou nezaměstnanosti, jakou mnoho bohatých zemí zakusilo v době velké hospodářské krize, dokázaly vyvolat obavy, že rozvinuté ekonomiky stojí na prahu éry masové nezaměstnanosti. Kapitál je prý připravený nahrazovat lidskou práci v měřítku, jaké dosud nemělo obdoby, mzdy stlačí k zemi a podnikatelům a akcionářům naopak zajistí stále tučnější zisky.

Zatím jsme neměli prakticky žádné důkazy, že by se mohlo podle takového scénáře hrát. Letos ale hned dvě skupiny ekonomů přišly s novými daty, která nás snad přimějí k vážnějšímu zamyšlení nad světem, ve kterém možná brzy budeme žít.

Studie nazvaná Dopady elektrifikace na pracovní trh, kterou na přelomu března a dubna představil na setkání Královské ekonomické společnosti v Manchesteru Miguel Barroso Morin z Cambridgeské univerzity, se soustředí na vývoj 30. let minulého století, kdy došlo k prudkému poklesu cen elektřiny a následné masové elektrifikaci amerického průmyslu.

Třicátá léta: Automatizace práci bere

Morin tvrdí, že v principu nelze říci, že by vždy nutně platilo, že technologický pokrok likviduje pracovní místa.

Mohlo by to přece fungovat takto: Nové způsoby automatizace sice můžou teoreticky připravit lidi o práci, když bude dostupný kapitál. Firmy se nicméně můžou vzdát vyšších zisků, úspory přesunout zákazníkům, tedy zlevnit, a zvýšit produkci. Úroveň zaměstnanosti by tak zůstala beze změny, neboť vyšší produkce znamená víc strojů a zařízení, a tím pádem i víc zaměstnanců, kteří by je ovládali. Někteří lidé by tudíž přišli o práci, zatímco jiní by nastoupili na nově vytvořená místa.

Jenže když se Morin podíval blíž na výrobce cementu během velké hospodářské krize, nenašel bohužel mnoho důkazů, které by podporovaly tento optimistický pohled. Levnější elektřina nevedla k výraznějšímu růstu objemu výroby a naopak způsobila pokles zaměstnanosti o 21 procent. A přestože produktivita poskočila vzhůru o 36 procent, podíl zaměstnanců na zisku klesl o 11 procent.

Z těchto údajů lze vyčíst, že významné technologické změny vedly v minulosti k masové likvidaci pracovních míst a poklesu reálné mzdy. Ale co dnes?

Dnes: Méně kvalifikovaní – více ohrožení

Georg Graetz z Uppsalské univerzity a Guy Michaels z Londýnské ekonomické univerzity se ve své studii zaměřili na ekonomické dopady robotizace v rozvinutých zemích mezi léty 1993 až 2007. Jejich analýza se věnuje především průmyslu, i když v potaz bere také zemědělství a služby.

Za dotyčné období klesla cena průmyslových robotů zhruba o 80 procent, což vedlo k dramatické změně poměru hodin odpracovaných roboty a lidmi ve prospěch robotů. V čele této revoluce, která proběhla především v chemickém průmyslu a dopravě, stály Itálie, Německo a Dánsko.

Jedna dobrá zpráva, která z této studie plyne, zní, že vyšší míra robotizace přispěla k ročnímu hospodářskému růstu v průměru 0,37 procenta, což představuje zhruba desetinu celkového růstu. Rovněž jí vděčíme asi za šestinu celkového růstu produktivity. Autoři studie tvrdí, že je to srovnatelné s ekonomickým dopadem rozvoje železnic v 19. století.

Dále Graetz a Michaels, narozdíl od Morina, zjistili, že technologický pokrok nevedl k poklesu celkové zaměstnanosti a reálné mzdy naopak zvýšil.

Výzkumníci ovšem podávají velmi odlišný popis různých typů pracovní síly. Z jejich studie vyplývá, že robotizace nepříznivě dopadla na zaměstnance s nízkými a středními příjmy, na nichž se podepsala sníženou mírou zaměstnanosti i nižšími mzdami. V případě vysoce kvalifikovaných pracovníků se tento efekt neprojevil.

Dnes se nacházíme teprve v počátcích debaty o dopadech technologie na naše profesní životy. Ta se do budoucna nepochybně vyostří. Dokud však bude zaměstnanost trhat rekordy, přinejmenším ve Velké Británii, budou nás pesimisté jen nesnadno přesvědčovat o tom, že brzy vstoupíme do éry masové nezaměstnanosti.

Tak či onak obě zmíněné studie ukazují, že v minulosti měla technologie na zaměstnanost negativní dopady a že už dnes se některé profese zdají být ohroženější než jiné. Ať už nám nový světový řád uchystá budoucnost zářnější, nebo chmurnější, jisté je jedno – převratným změnám se nevyhneme.


anglického originálu pro Finmag přeložil Aleš Drobek

 

 

 

 

http://www.advojka.cz/archiv/2013/12/zbytecni-lide-dneska

Zbyteční lidé dneška

Jan Keller

Dekonverze a boj o práci

Počet lidí, kteří nenacházejí adekvátně oceněnou a důstojnou práci, bude narůstat. V základu tohoto problému se nachází charakter civilizace, která se snaží ušetřit pracovní sílu a tím v podstatě vytváří nezaměstnanost. Efektivní řešení situace by muselo směřovat proti tržní logice, která má stále hegemonní postavení.

Termínem „dekonverze“ označuje francouzský sociolog Robert Castel situaci, kdy v důsledku prudkých změn ve společnosti chybějí pozice, se kterými je spojována sociální užitečnost a veřejné uznání. V takové společnosti narůstá počet lidí, kteří marně hledají uplatnění. Jako kdyby pro ně ve společnosti nebylo místo.

Castelův koncept je výstižný a vhodný mimo jiné proto, že objasňuje nesmyslnost primitivních tvrzení typu „práce je přece všude dost, kdo nechce makat, může si za to sám“. Neznám případ, že by někdo z autorů podobných tvrzení vytvořil aspoň pět či deset pracovních míst, která by oněm „zahálejícím“ důstojný život umožňovala. Práce, která by mohla a měla být vykonána, je nepochybně dost a dost. Potíž je však v tom, že je nedostatek takové práce, za kterou je někdo schopen a ochoten zaplatit tolik, aby to pracovníkovi umožňovalo důstojně žít a být v očích druhých i svých vlastních užitečný.

 

Úspora pracovní síly

Žijeme ve společnosti, která funguje naprosto absurdně – dva či tři jednotlivci činní v zemědělství dokážou uživit stovku lidí. Ve starém Sumeru muselo sít a orat čtyřicet lidí, aby uživili jednoho člověka, který se věnoval něčemu jinému než zemědělství. Za jakou cenu jsme tohoto pokroku dosáhli a k čemu slouží? Bylo ho dosaženo díky tomu, že oni dva lidé z primárního sektoru válcují ornou půdu těžkými mechanismy a vpravují do ní nejrůznější chemikálie. Deset i více jejich kolegů z každé stovky ekonomicky aktivních se na ně přitom dívá z okna anebo si krátí dobu vynucené nezaměstnanosti nějakým jiným podobně duchaplným způsobem.

Žijeme totiž ve společnosti, mezi jejíž naprosté priority patří úspora pracovní síly. Této úspory se dosahuje pomocí zeštíhlování firem i veřejného sektoru. Když se v tomto směru předhánějí firmy, říkáme, že zvyšují svoji konkurenceschopnost; když se trumfují politici, uznale konstatujeme, že bojují proti životu nad poměry. Zároveň ale nikdo neví, co s pracovní silou, kterou soukromníci i politici takto moudře a prozíravě ušetřili.

 

Nežít nad poměry

Naše země je z tohoto pohledu v situaci, ze které je obtížné najít východisko. Celkové náklady na hodinu práce (včetně daní a pojistného) vyjdou zhruba na deset eur. Ve Švédsku stojí hodina práce téměř čtyřicet eur, v Bulharsku přibližně čtyři eura. Tyto náklady nevyjadřují pouze rozdíly ve mzdě v uvedených zemích, ale především míru velkorysosti příslušného sociálního státu. Ve čtyřech eurech za hodinu bulharské práce je zakódována nejen mizerná mzda, ale také bída těch, kdo z důvodu nemoci či stáří nepracují. Ve čtyřiceti eurech ceny švédské práce je obsaženo osvobození od strachu, že člověk skončí na ulici. Naše cena práce nás ve zmíněných ohledech přibližuje spíše Bulharsku než Švédsku, zároveň se nám ale tvrdí, že si stále ještě žijeme příliš nad poměry.

Situace je na pováženou také z hlediska fází lidského života. Pokud je vám méně než třicet let, trh práce vás jako začínající a nezkušené příliš nepotřebuje. V této věkové kategorii je míra nezaměstnanosti velmi vysoká. Pokud jste překročili padesátku, stáváte se neperspektivními. Máte tedy v průměru nějakých dvacet let na to, abyste vydělávali natolik solidně, že ze svých příjmů zabezpečíte děti, které budou do třicítky potřebovat vaši pomoc, a našetřili si na vlastní důchod, který budete pobírat, pokud zdraví jakžtakž vydrží, zhruba dvacet let. To vše musíte zvládnout v situaci, kdy se na vás zaměstnavatel kvůli své konkurenceschopnosti snaží pokud možno ušetřit.

 

Proti tržní logice

Na skutečnost, že se nedostává práce, s níž je svázána sociální užitečnost a veřejné uznání, lze reagovat v zásadě třemi způsoby. Dnes je prosazován ten nejbarbarštější z nich. Podporuje se boj o místa vedený jakýmikoliv prostředky a jako na méněcenné se pohlíží na ty, kdo jsou v tomto boji neúspěšní. Další dvě diskutované cesty představuje možnost dělit se o práci a možnost zavést „občanský plat“, na který by měl člověk nárok, i pokud by pracovní místo nezískal. I tyto možnosti však jsou v řadě bodů problematické.

Jak přimět zaměstnavatele k tomu, aby zaměstnávali více lidí po kratší dobu? Z hlediska čistě ekonomického to příliš efektivní není a hledisko čistě ekonomické dnes vládne. A pokud by se podařilo dosáhnout toho, aby se lidé o práci dělili, jak je smířit s tím, že se budou dělit také o výplaty? Balík peněz určených na výplaty se v řadě ekonomicky vyspělých zemí za posledních třicet let co do své kupní síly prakticky nezvětšil. Pokud se o svůj podíl přihlásí také ti, kdo jsou dnes bez práce, bude se muset ubrat těm, kdo zatím standardní a plnohodnotnou práci mají. Jinou možností je sáhnout na zisky podnikatelů, především na pohádkové zisky majitelů a akcionářů velkých firem a finančních institucí. Kdo to udělá a s jakými následky?

V případě základního občanského platu je situace snad ještě komplikovanější. Francouzi ovšem mají vypočteno, že pokud by zrušili všechny sociální dávky, důchody a nemocenskou, klidně by mohli vyplácet všem lidem starším osmnácti let až do smrti docela solidní občanský plat. To je docela dobrá zpráva. A nyní ty špatné: pokud by se zmíněná operace provedla, vedlo by to mimo jiné k bagatelizaci nezaměstnanosti. Nikdo by si nemohl stěžovat, že práci nemá. Občanský plat, řekněme v přepočtu ve výši našich deseti tisíc, ho jakžtakž uživí. Přitom to, co by měl nezaměstnaný jako jediný zdroj na hrazení všech svých výdajů, by člověk, který práci má, mohl používat jako kapesné. Výrazně by tím stouply sociální rozdíly ve společnosti. Pokud by byl občanský plat zaveden až od osmnácti let, pak pořídit si děti by po zrušení všech sociálních dávek bylo činem vyloženě nezodpovědným. Pokud by se naopak občanský plat vyplácel už od narození, mělo by dítě zaměstnaného člověka tolik prostředků jako nezaměstnaný vysokoškolák. Hlavní potíž občanského platu je však v něčem jiném. Je jasné, co by se po jeho zavedení stalo. Soukromé firmy by přesně o tuto sumu snížily své mzdy. Proč by zaměstnancům platily tak jako dříve, jestliže by jejich kupní síla byla podpořena občanským platem? Snížením výplaty o občanský plat by zvýšily mocně svoji konkurenceschopnost a zaměstnanec by přitom neměl ani o korunu méně. Občanský plat by se tak fakticky stal způsobem velkorysého dotování soukromých firem státem.

Vše vede k závěru, že dnešní vlna dekonverze, tedy nedostatku práce schopné zajistit prožití důstojného života pro všechny, je za stávajících podmínek neřešitelná. Jakékoli její řešení by totiž odporovalo tržní logice.

Autor je sociolog.