Banderovci nenapodobovali nacisty. Naopak. Nacisté napodobovali Ukrajince. Před pár lety Viktor Juščenko udělil titul „Hrdina Ukrajiny“ Stefanu Banderovi. Centrum Simona Wiesenthala, které sleduje projevy antisemitismu ve světě, se nad tím poněkud pozastavovalo. Čím se banderovci tak vyznamenali? Například pogromem ve Lvově v červnu 1941. Kolaborační hnutí, které Bandera založil, se činilo i po jeho zatčení. V 1941 během pouhých dvou dnů a bez použití plynových komor ukrajinští kolaboranti ve službách SS v Babi Yaru kousek od Kyjeva pomohli zavraždit kolem 30 tisíc židů.

Banderova socha ve Lvově. I v tomto městě banderovci uspořádali pogrom na židy. (zdroj)

Bandera navazoval na dlouhou tradici. V polovině 17. století kozáci Bohdana Chmelnického zdecimovali přes 100 000 židů při nájezdech na území Polsko-litevské unie. Snad nejvíce pogromů proběhlo v ukrajinské Oděse: 1821, 1859, 1871, 1881, 1886, 1905 a 1941. Místní lidé v židech viděli ekonomickou konkurenci. Židovská populace stoupala z 246 židů v roce 1795 na téměř 140 000 (35 % populace) v roce 1897. V 80. letech židovské firmy ovládaly cca 70 procent exportu obilí.

Co bylo příčinou takového antisemitismu? Mnohé napoví sčítání lidu 1897. Například na území Novoruska (východ dnešní Ukrajiny) se zemědělství věnovalo 56 % nežidů, ale jen 4 % židů. Obchodu se věnovalo 3 % nežidů, ale 34 % židů. Aškenázové – východoevropští židé hovořící jidiš - měli vesměs zakázáno vlastnit půdu, takže museli žít převážně ve městech a věnovat se obchodu. Pojem „obchodník“ začal splývat s pojmem „žid“. A tak jako dnes antiglobalisté házejí cihly do výloh McDonalds, tehdy se házely kameny do výloh židovských krámků. Naproti tomu orientální židé (Mizachim) směli vlastnit půdu, věnovali se tedy zemědělství a v obchodu nijak nevynikli.

Někteří Aškenázové se tedy snažili opustit sféru byznysu, aby vyvrátili stereotyp, že co žid, to lichvář. Změnili si jméno, pokoušeli se asimilovat. To bylo ale ještě horší – byli v podezření, že se snaží „infiltrovat“ a „rozvrátit“ většinovou společnost.

Slovo „pogrom“ se do angličtiny dostalo v 80. letech 19. století, kdy svět ohromila vlna násilí proti židům v západní části ruské říše – v pásu zahrnujícím dnešní Ukrajinu, Bělorusko a Polsko. Židé byli obviňováni z atentátu na ruského cara Alexandra II., protože někteří z atentátníků byli židovského původu (Vera Figner). Stačilo, aby se v revolučním hnutí objevil jeden dva židé, a hned se šířily spekulace, že je to celé židovské spiknutí. K perzekuci židů se připojily i úřady (Májové zákony). První z těchto pogromů proběhl – jak jinak – na Ukrajině, v Elisavetgradu (dnešní Kirovgrad) v dubnu 1881.

Pogromy se opakovaly v době ruské revoluce 1905 (Protokoly siónských mudrců). O tehdejší vlně pogromů (největší byl zase v Oděse) vypráví i muzikál Šumař na střeše. Za židovské spiknutí byla pokládána i bolševická revoluce v roce 1917. Řada z jejích vůdců byli ateisté židovského původu (například Trocký, rozený Bronstein). Odtud pojem „židobolševik“. Kozáci na Ukrajině odmítli rudý režim uznat a pogromy pokládali za způsob boje proti bolševismu. Například v Proskurově v únoru 1919 během pár hodin zahynulo 1700 židů. Armády „bílých“ (Denikin) se do pogromů aktivně zapojily.

Nezapomínejme také, že z Ukrajiny pochází Madam Blavatská. Málo se ví, že nacistická strana vznikla z mnichovského okultního spolku Thule Gesselschaft. Šlo o lidi vyznávající „theosofii“ – učení Madam Blavatské. To ona vytvořila kult árijské rasy - věřila, že Árijci pocházejí z Atlantidy. Nacisté převzali i znak theosofické společnosti – indickou svastiku.

Zleva doprava: Znak theosofické společnosti, znak Thule Gesselschaft, znak NSDAP, znak dnešních ukrajinských nacionalistů z Majdanu.

Tato část světa hraje v židovských dějinách výjimečnou úlohu. V druhé půli 19. století v pásu Ukrajiny, Běloruska, Polska a Litvy žilo pět milionů židů. Byla to největší židovská komunita na zeměkouli! Celá třetina východoevropských židů však kvůli pogromům záhy opustila svůj domov a 90 % z nich uprchlo právě do Ameriky. V roce 1880 bylo v USA asi 250 000 židů a jen jeden ze šesti pocházel z východní Evropy. V roce 1914 už to bylo pět ze šesti. Během pouhých dvou generací uprchlo z východní Evropy do USA kolem dvou milionů tzv. Aškenázů (židé hovořící jidiš).

Hovoří se sice o „pogromech v Rusku“, ale to je dost zavádějící. Pogromy se týkaly tzv. Pale of Settlement (Cherta osedlosti), což byl Pás osídlení, který Moskva vzala Polsko-litevské unii při tzv. „dělení Polska“ na konci 18. století. Pás zahrnoval dnešní Polsko, Ukrajinu, Litvu a Bělorusko. Pod vládou Moskvy židům nastaly krušné časy, car jim zakázal se stěhovat, aby se netrousili do vnitřního Ruska (odkud byli pár desítek let předtím vykázáni). Vzniklo tak největší ghetto v historii.

Odkud se tady vůbec vzalo tolik židů? Tolerantní Polsko bylo dlouhou dobu útočištěm židovských uprchlíků z celé Evropy - paradisus Iudaeorum. Utíkali sem především Aškenázové, židé z Německa, kteří hovořící jidiš (dialekt němčiny).

Území dávné Chazarské říše, která vyznávala judaismus. Pak ale přišli Vikingové, vzali Chazarům Kyjev a založili tu Kyjevskou Rus. (zdroj)

Proč právě Polsko-litevská unie byla k židům tak tolerantní? Nebylo to tím, že tam už od prvopočátku byla silná židovská menšina? Přemýšlejme. Ukrajina se kryje s územím někdejší Kyjevské Rusi. Tu rozbily nájezdy Mongolů. Ve 14. století Mongoly vyhnali Poláci a získali ukrajinské území pro sebe. Tím se ale pod vládu Polska dostala oblast, kde se kdysi (ještě před Kyjevskou Rusí) rozkládala říše tatarského kmene Chazarů! A Chazaři přece v 8. století – zhruba v době Karla Velikého - přijali judaismus jako státní náboženství. Byl to jediný judaistický stát od diaspory do vzniku státu Izrael! Co když tu přetrvala židovská menšina až do polských časů? To samozřejmě neznamená – jak tvrdil Arthur Koestler –, že Chazaři tvoří nějakou významnou část genofondu Aškenázů. Každopádně je pozoruhodná náhoda, že největší židovská komunita na Zemi v 19. století byla skoro přesně v těch místech, kde kdysi měli židé svůj jediný stát za dva tisíce let.

Literatura
Bártová, Eva. Židovská emigrace z Ruska 1881 – 1953. Srovnání carského a stalinského období
Occupations of Jews in the Pale of Settlement
Jewish Immigration from Eastern Europe
Perlmann, Joel. The Local Geographic Origins of Russian-Jewish Immigrants, Circa 1900. Working Paper No. 465. The Levy Economics Institute of Bard College. 2006
Parkansky, Ariel. Anti-semitism and pogroms
JewishVirtualLibrary.org  Převzato z Kremlik.blog.idnes.cz se souhlasem autora.