Globální chapadla Rockefellerů odhalena už v roce 1959 Sovětským svazem
zdroj: http://www.ac24.cz
Globální olejářské a bankovní impérium Rockefellerů bylo na Internetu předmětem mnoha kritických komentářů. Ovšem chapadla Chobotnice Rockefellerů v každém kousku amerického bankovnictví, olejářství (přes jimi kontrolovanou Standard Oil), vojenství, vzdělávání a v aparátu zahraniční politiky bylo odhaleno už v monografii připravené v roce 1959 Sovětským svazem. Anglický překlad sovětského článku zhotovený Divizí zahraničních dokumentů Centrální zpravodajské služby (CIA) datovaný 16. prosince 1959 byl odhalen z archivů CIA. Spis má název „O těch, kdo jsou proti míru“.
Argumentace v sovětském spise se obecně shoduje s projevem k americkému lidu prezidenta Dwighta Eisenhowera pronesenému těsně před inaugurací prezidenta Kennedyho v lednu 1961.
Ve své řeči Eisenhower varoval americký lid před nebezpečím, které pro americkou demokracii představuje „vojensko-průmyslový komplex“.
V sovětském spise není nic, co by o Rockefellerech vyznělo falešně… Tato oligarchická rodina prosadila svoji kontrolu nad americkou zahraniční politikou přes své částečné sponzorování Výboru pro zahraniční záležitosti, Trilaterální komise a skupiny Bilderberg – všechny tři jsou stínové organizace světové elity, tj. třídy určující monetární, zahraniční a vojenskou politiky zpoza zavřených dveří. Rockefellery financované Columbia University a University of Chicago pomohly do Spojených států nasadit některé z nejnestoudnějších neo-konzervativců sloužících jak ve vládě, tak mimo ni.
Spis uvádí: „V roce 1957 Rockefellerovská oligarchie v americkém ropném průmyslu kontrolovala kapitál 61,4 miliardy dolarů. Přesná velikost majetku Rockefellerů je v Americe státním tajemstvím: Americký tisk si jednou povšiml, že jsou přijata speciální opatření, aby data týkající se největších majetků v USA nebyla publikována.“
I o třiapadesát let později jsou majetky americké elity pořád tajemstvím, jak lze vidět na utajování obklopujícím daně republikánského prezidentského kandidáta Mitta Romneye a jeho zámořských finančních držav na takových místech jako jsou Kajmanské ostrovy, Švýcarsko, Bermudy a podle určitých zpráv i britské Panenské ostrovy.
Ale pro Rockefellery, píše tato kniha, je skrývání svého nesmírného majetku v korporátní spleti a na tajných bankovních kontech snadné uvážíme-li jejich vlastní Chace Manhattan Bank, které je dnes známa jako JP Morgan Chase.
Ten sovětský článek rovněž odhalil u Rockefellerů velice bombasticky vychvalovanou „filantropii“ a „etiku práce“. Článek odhalil, že „Rockefellerové si nekupují jachty v hodnotě mnoha milionů jako magnáti Vanderbiltové, neinstalují do svých paláců zlaté kliky na dveře a vodotrysky z ryzího zlata. Láska k luxusu jim ale není cizí. Herní domeček, kde vyvádí děti Rockefellerů stál půl milionu dolarů. Buržoazní noviny záměrně ‚zapomínají‘ na takové ‚drobnosti‘, když prolévají slzy soucitu, jak ty děti miliardářů dostávají kapesné podle toho, jak chovají králíky, čistí si boty a dokonce zabíjejí mouchy za deset centů za stovku.“
Dnešní následníci těch samých „buržoazních“ médií z roku 1959 žvaní o tom, jak to měli Mitt a Ann Romney „těžké“ po promoci z vysoké školy. Anderson Cooper ze CNN, syn miliardové dědičky Glorie Vanderbilt, přichází s tím, jak to pro něj bylo těžké, aby prorazil do médií, jako by jeho matka neměla s jeho rychlým vzestupem v korporátních médiích nic společného.
Sovětský spis vykresluje obrázek Rockefellerů, který je podobný dnešní rodině Romneyho. „Lidé chtějí vědět pravdu. A pravda o těchto bohatých Rockefellerech sestává z temných činů, tisíců zruinovaných rodin, stovek tisíců dělníků v mnoha zemích světa doháněných k práci nad jejich síly. Tato pravda skrývá historii mnoha válek – je to ropa poskvrněná krví.“ To samé lze ovšem říci i o dnešní s Rockefellery spjaté rodině Bushů, stejně jako o Dicku Cheneyovi, George Sorosovi, Rupertu Mudrochovi a o rodině Rothschildů.
Tento článek identifikuje i členy klanu Rockefellerů v roce 1959. „John D. Rockefeller II. nevede to rozsáhlé impérium sám. Má pět synů – Johna D. III., Laurance, Davida, Winthropa a Nelsona. Ti všichni jsou velcí kapitalisté. Každý má svou roli, svoje oddělení. Jen Winthrop se nestal ničím proslulý kromě jednoho případu skandálního rozvodu.“ Winthrop se ve skutečnosti stal proslulý později, když byl v roce 1966. zvolen guvernérem Arkansasu. Jeho bratr Nelson sloužil od roku 1959 jako guvernér New Yorku.
David je jediným přeživším synem Johna D. II. a byl vždy hlavním hráčem v tajných organizacích jako Bilderberg a Trilateralisté. Ten dědic Davida Rockefellera II. byl v sovětském článku popsán: „Buržoazní tisk jej inzeruje jako vlastníka nejlepší sbírky hmyzu na světě a že má extrémně gentlemanské způsoby. Když ale vstoupí do kanceláře v bance (Chase Manhattan) a pevně za sebou uzavře dveře, tak se ten milovník motýlů změní na hrabivého jedince bažícího po dolarech. Najatý životopisec měl mohutnou základnu pro to, aby jej nazval personifikací ctností Wall Streetu.“
Nelson Rockefeller, který se v roce 1975 měl stát prezidentem Spojených států, měl dvě vražedné kulky, jimiž se vrah pokusil zabít svůj cíl – prezidenta Geralda Forda – a ten je v tom sovětském článku uznáván pro jeho pletichaření v Latinské Americe, kde k jeho pletichám přispíval Richard Nixon a Fordův ministr zahraničí a Rockefellerův consigliore Henry Kissinger. V článku se uvádí: „Rockefellerové už dlouho chovají neodolatelnou touho po zemích Latinské Ameriky: ten provokativní pach ropy k nim přichází z Jihoamerického kontinentu. Nelson Rockefeller, který už dlouho zkoušel přeměnit Jižní Ameriku na svůj rodinný pozemek, byl jeden čas umístěn jako šéf tzv. „Úřadu pro mezi-americké záležitosti.“
Tento článek cituje levicové noviny Daily Compass, které svého času vydaly špinící články investigativního novináře I. F. Stona popisujícího sevření Rockefellerů nad americkým ministerstvem zahraničí: „Politika ministerstva zahraničí se rodí v kancelářích Standard Oil. Odsud se přenáší do ministerstva obrany, kde ji schvalují šéfové Armády a Námořnictva. Když se takto politika dostane na ministerstvo zahraničí, stává se politikou vlády a očekává se, že ji Kongres rychle potvrdí bez jakýchkoliv změn. Když pochází objednávka na zákony konstruované k ochraně zájmů olejářských králů od samotné dynastie Rockefellerů, tak se celý Kongres – od malých po velké – postaví ‚do pozoru‘ a udělá, co jim tito šéfové nařídí.“
Uvážíme-li nedávné intervence USA a NATO v Libyi a Sýrii, v zemích, kde je k tomu ropa klíčem, tak se na tom, jak se vyrábí zahraniční válečná politika, změnilo jen málo.
V sovětské monografii jsou rovněž předestřeny vazby Rockefellerů na CIA a Mossad. Článek odhaluje, že Rockefellerové dodali americkému zpravodajstvím „střižené“ Škole východních studií v Jeruzalémě peníze od arabsko-americké ropné společnosti ARAMCO. Tato škola fungující s plným vědomím Mossadu cvičila americké důstojníky, aby vedli špionáž po celém Středním východě.
To byly doby, kdy vláda USA a korporátní (buržoazní) tisk zavrhovaly takovéto články, jako tato sovětská monografie o Rockefellerech, jako čirou propagandu. Ve zpětném pohledu ti sovětští autoři tohoto článku už v roce 1959 chápali to, čemu později přišli na kloub i mnozí Američané: že Spojené státy jsou ničeny maga-bohatou elitou, jejímž zájmem je kořistit ze Spojených států jako hejno kobylek.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org
Aaron Russo about Rockefellers (cz subtitles)
