Dolár, Euro,.. Prečo krachujú meny? Čím sú kryté meny? Opakuje sa história?
zdroj: pravyblog.cz
Všimli jste si toho? Já ne. Ale když se na euro bankovku podíváte, žádnou zmínku o krytí tam opravdu nenajdete. Zde je záhodno podotknout, že to byl původní smysl peněz - krytí mincí nějaké hodnoty (zlata, stříbra) certifikátem o možnosti výměny této poukázky, nebo-li bankovky, za cenný kov s ekvivalentem váhy stříbra, a na bankovce byla tato váha přímo vytištěna - např. "Dolar je možné vyměnit za 26g stříbra v bance xy".
Co si tedy myslet o tom, že bankovky měny EUR již tuto méně a méně znamenající větu vypustily úplně?
Odpověd je čím dál zjevnější. Jde o podraz, jak z lidí bankéři chtějí získávat jejich statky a svým finančním vlivem i mít větší politické prostředky. Původně význam směny pěněz formou bankovek se kompletně vytratil a jak podotkl A. Clauss, je méně než 10% oběhu (směny) peněz použito pro účely původního smyslu peněz - nákup nějakého konkrétního zboží nebo něčeho jiného, co má nějaký praktický užitek, protože celý ohromný většinový zbytek peněz se využívá čistě pro udržování finančního systému v chodu. Vzniká tak v těchto "administrativních" směnách nadměrné množství peněz (dluhů) a tímto množstvím zpětně mnohem rychlejší nutnost "tisknutí" nových peněz, kde přitom tyto peníze nemají hodnotu vázanou na žádnou cennost (ať už ovci nebo zlato) a finační systém je regulován centrální bankou dle uvážení.
Neuvedení věty o krytí na Euro bankovce znamená, že tato bankovka dokonce není ani platná bankovka, ale jen kus papíru s logem EU. Tvůrci Euro evidentně spí v jedné posteli s bankéři, kterým se líbí tisknout si vlastní peníze, kde hlavní dějství se dosud odehrávalo v USA s dolarem jako světovou rezervní měnou. Nyní se hovoří o nové světové rezervní měně řízené Světovou bankou a MMF (v reakci na finanční krizi), tak možná časem budeme mít světovou měnu podobně postrádající hodnotu/krytí stejně jako EUR nebo USD.
A. Clauss: Peníze a právo
Aké silné je Euro ?
História sa opakuje a ľudia sa nepoučia a nepoučia
zdroj: moje.hnonline.sk
Čím sú v skutočnosti kryté peniaze?
„Všetko, čo ľudia vymieňajú, je v podstate ich práca. Že je raz zavedená do vecného tovaru a inokedy povedzme do podoby služieb, to samo o sebe na podstate veci nič nemení a ani ďalej nehrá absolútne žiadnu rolu. Výmenná hodnota je plne zrozumiteľná iba zo skutočnosti spoločenského pracovného výkonu a len v tejto okolnosti je fakt, že práca a hodnota sú čo najužšie spojené. Že sú práca a hodnota sami o sebe súnáležité, vyplýva aj z ostatného pozorovania a zistenia: Ak je práca, vynaložená na výrobu nejakého tovaru nižšia, klesá aj obyčajne aj jeho cena, čo znamená, že je nižšia jeho hodnota. A naopak, ak je potrebné viac práce, stúpa aj cena tovaru, čo samo o sebe znamená vzostup jeho hodnoty. Vecné vlastnosti v oboch prípadoch zostávajú bezo zmeny." Johannes Kleinhappl
„Všetky hospodárske tovary a peniaze majú spoločnú hodnotovú vlastnosť: vstupujú do obehu ako ekvivalent toho, čo sa vzájomne prevádza. Každý hospodársky tovar má svoju výmennú hodnotu, teda aj výmennú hodnotu peňazí. Ale akýkoľvek zárobok nie je podľa pradávneho učenia produktom týchto vecí, ale len výsledkom ľudskej práce - všetko ostatné je podvádzanie, úžera, vykorisťovanie.“ Karl Gustav Adolf Knies
„Prvým a podstatným zistením je, že peniaze nesmú byť tovarom, ktorým by sa špekulovalo na trhu alebo na burze! Peniaze majú len symbolickú hodnotu za účelom zjednodušenia deľby práce a výmeny tovaru v národnom hospodárstve. Podkladom hodnoty peňazí preto môže byť len pracovný výkon. Tlačené papierové bankovky majú bez krytia produktívnym hospodárskym dianím cenu obyčajného novinového papiera.“ Herbert Schweiger
„Hospodárske jednanie ako celok začína výrobkom alebo ponukou služieb, ktorú samostatne hospodáriaci človek prináša resp. plánuje priniesť na trh. Jednanie je skončené, keď svoj výrobok alebo službu vymenil za to, čo si chcel zaobstarať. Či ide o materiálne tovary, služby alebo hodnotu v podobe peňazí, nie je v podstate rozhodujúce ... Za všetky látky a sily, ktoré si človek zo svojho okolia na seba berie, nevyžaduje ani Boh, ani matka príroda žiadnu náhradu; sú mu jednoducho zadarmo poskytované. Preto aj človek, ktorý koná mravne a logicky správne, nemôže za ne od iného človeka nič žiadať. Ak sa chce človek týchto prírodných látok a síl zmocniť k tomu účelu, aby uspokojil svoje prirodzené potreby, stačí mu len zmeniť ich miesto a formu, ak tomu opäť nepotrebuje žiadne iné prostriedky ako ľudskú prácu rúk a mozgu. Tiež len toto a nič iné potom môže požadovať od iného človeka pri akejkoľvek výmene, ak je rozhodnutý konať mravne.“ Johannes Kleinhappl
„Samozrejme pre trhovo hospodársku produkciu platí, že má takú hodnotu, aká je vyprodukovaná vytvorenou alebo vytváranou prácou. Nedotknutá, neprivlastnená príroda (tj. nepoužité alebo ešte neobjavené prírodné zdroje) nemá žiadnu (ekonomickú) cenu. Tu dostáva až v tej miere, v akej je umelo (teda prácou) vytváraná.“ Iring Fetscher
„Vychádzajúc z prirodzeného práva a biblicko - kresťanskej tradície, uznávala už stredoveká veda (scholastika a kanonistika) s úplnou určitosťou a jasnosťou ako jednu zo základných téz, že jedine pracujúci človek je producentom (causa principalis), teda základnou a hlavnou príčinnosťou pracovných produktov. Všetko ostatné, čo nachádza svoje použitie pri výrobe tovaru, síce sú ekonomické prostriedky, nie však, výrobné faktory, nie sú teda výrobcom. Na jednej strane je tu príroda, prírodné sily a látky, ktoré síce človek nevyprodukoval, ale môže ich používať ako Božieho daru. Na druhej strane je - ako už starí rímski juristi hovorili - "instrumentum", ktorým sú z prírodných zdrojov prostredníctvom práce vyrobené nástroje, stroje, budovy, peniaze a ostatné prevádzkové prostriedky. Príroda a nástroje boli samozrejme uznávané ako pomocné prostriedky výroby, ale nikdy ako výrobca, ako produkčný faktor.
Liberálno-kapitalistická vulgárna ekonómia je so svojím novým učením o tzv. troch výrobných faktoroch, pôde, kapitálu a práci zameraná proti tradičnému učeniu o pracujúcom človeku ako jedinom skutočnom produkčnom faktore, aby bolo jej prostredníctvom možné zdôvodniť skutočnosť, že všetky plody práce, teda hodnota prácou vytvorená, je rozdeľovaná pôde ako pozemková renta a kapitálu ako úroky. Pracujúcemu človeku potom zostáva o túto rentu a úroky iba skrátená, zostatková pracovná mzda.“ Anton Orel
„Skutočná cena jednej každej veci, to znamená čo naozaj stojí jej nadobudnutie toho, kto ju chce vlastniť, je námaha a práca, ktorou je jej získanie podmienené ... Čo je zakúpené peniazmi alebo tovarom, je rovnako tak kúpené prácou, ako by sme to sami vlastnými rukami vyrobili ... Práca bola prvou cenou, najpôvodnejšou trhovou hodnotou, ktorou sa platili všetky veci. Nie teda zlatom alebo striebrom, ale prácou je vykupované bohatstvo sveta.“ Adam Smith
„Nie zlato, ale práca človeka sú peniaze.“ Herbert Schweiger
„Peniaze sú skondenzovaná práca.“ Johannes Kleinhappl „...alebo bankovky " kryté prácou ľudu " z obdobia centrálneho plánovania.“ ČNB
„Nie sme tak hlúpy viazať našu menu zlatom, pretože my nemáme žiadne zlato, ale za každú vydanú Marku garantujeme rovnakú prácu, ktorá sa rovná jej hodnote, alebo hodnote vyrobeného tovaru ...“ Adolf Hitler
Rébus 1 dolárovky
Čo vlády predávajú zahraničným veriteľom? Nie sú to peniaze
Ako Bernanke využíva centrálnu banku na získanie kamarátov a ovplyvňovanie ľudí
10.5.2012
Německá vláda donucena vydat tajné dokumenty, které odhalují selhání eura – ještě než k němu došlo
zdroj: ac24.cz
Dokumenty zdůrazňují obavy asistentů Helmuta Kohla před zavedením eura.
Spisy vzniklé před rokem 1998 rovněž zdůrazňují Řecko jako „potenciální katastrofu“.
Dokumenty naznačují, že „Kohlova administrativa veřejnosti podala zavádějící informace,“ říká magazín Der Spiegel.
Německá vláda byla nucena vydat až dosud utajované dokumenty, jež odhalují závady eura – i obavy z něj u evropských politiků – už v letech, než se stalo skutečností.
Zpravodajský magazín Der Spiegel úspěšně vznesl požadavek na vydání spisů o euru v době, kdy pravděpodobnost, že Řecko opustí společnou měnu během 18 měsíců, vzrostla na 75 procent, a šance na naprostý otřes, co zacloumá celou eurzónou, nebyla nikdy větší.
Euro, které se zrodilo v roce 1998 a po celém kontinentě bylo zavedeno o čtyři roky později, bylo vždycky časovanou bombou, u níž se čekalo, kdy spustí. Mnoho z asistentů Helmuta Kohla mělo už v té době obrovské pochybnosti – a poukazovali na Itálii jako na nejslabší článek.
Hašení požáru: pravděpodobnost, že Řecko opustí společnou měnu během 18 měsíců, je teď 75 procent, a šance na naprostý otřes, co zacloumá celou eurozónou, nebyla nikdy větší.
„Dokumenty z Kohlovy administrativy, jež byly až dosud udržovány v utajení, poukazují na to, že otcové-zakladatelé eura si byli velice dobře vědomi jeho nedostatků.
I to, že tento projekt i přesto protlačovali k postupu vpřed,“ uvádí Spiegel ve své odhalující zprávě o velkém triku s podstrčením eura lidu dnešní Evropy.
Stovky stran německých vládních dokumentů mezi lety 1994 až 1998 jasně uvádí, že Itálii – nyní jednomu z jihoevropských států eura zmítajících se v problémech – by se vstup dovolit neměl.
Dále se v těchto spisech vypichuje další země, která byla už tehdy předurčena ke katastrofě: Řecko.
Asistenti Kohla varovali – ten však spolu s degaullisty ve Francii bezohledně protlačoval evropský projekt kupředu jako hráz proti budoucí válce – ač podle varování asistentů italská úsporná opatření přijatá v této době byla prý jen „líbivým aranžmá výkladu“, co nezmění ten binec ve vlastním krámě.
Rané pochyby: Nově uvolněné dokumenty uvádí, že ještě před zavedením evropské měny v roce 1998 mnoho z asistentů německého kancléře Helmuta Kohla tyto obavy vznášelo.
Spiegel dal informacím v těchto svazcích přezdívku „operace Sebeklam“.
Němci zjevně věděli, že nahání kontinent do slepé uličky, což skončí fiaskem, ale i tak to hnali dopředu.
3. února 1997 německý ministr financí v Římě poznamenal, že „důležitá strukturální opatření k úsporám nákladů jsou téměř úplně opomíjena a vyloučena z úvah kvůli sociálnímu konsenzu.“
22. dubna si kancléřův mluvčí všímá kancléřových slov, že neexistuje „téměř žádná šance, že by Itálie mohla těmto kritériím vyhovět.“
5. června kancléřovo ekonomické oddělení hlásilo, že výhled na italský růst je jen „mírný“ a pokrok v její konsolidaci byl „přeceněn“.
Horst Koehler - muž, který se později stal německým prezidentem, v té době však byl hlavním německým vyjednavačem při dohadování Maastrichtské smlouvy - dospěl k závěru, že Itálie nesplnila podmínky „pro trvalý a udržitelný deficit a redukci dluhů,“ a že právě tohle pro euro představuje „obzvláštní riziko“. Kohl toho však nedbal.
„Tyto nyní uvolněné dokumenty naznačují, že Kohlova administrativa svedla na scestí jak veřejnost, tak i německý Spolkový ústavní soud,“ uvádí Spiegel.
Tato akta vychází na povrch v době vzrůstajícího odklonu německých pracujících od kurzu, že se stanou bankéři rozmařilejších národů.
Žádná konverze: Stovky stran německých vládních dokumentů z let 1994 až 1998 uvádí, že Itálii by se nemělo dovolit se ke společné měně přidat.
Ukazují, jak chtěl Kohl zoufale věřit, že Itálie „se oprošťuje od svého dosavadního jednání“, i když mu jeho vlastní poradci říkali opak. 3. dubna 1990 německá ambasáda v Římě varovala, že by se „nemělo ignorovat“ riziko, které Itálie představuje pro fiskální harmonii.
O tři měsíce později, kdy měla už Itálie svou účast v euru zabezpečenou, přiznala, že vedení jejího účetnictví nebylo zrovna ukázkové a že v Maastrichtu plánovaných reforem dosaženo nebylo.
Spiegel dodává: „Poselství, jež nám tyto dokumenty předávají, je, že nakonec převážilo politické prospěchářství.“
Monetární unie obnáší víc, než jen šoupání pár miliardami eur sem a tam. Je to rovněž společný osud v komunitě. Sdílené peníze vyžadují sdílenou politiku a nakonec sdílené instituce.
„Euru je teď už 14 let a po dvou letech probíhající krize v Berlíně a dalších hlavních městech vzrůstá uvědomění, že tohle status quo je už neudržitelné. Avšak veškeré reformní úsilí pořád ještě připomíná malé krůčky při přešlapování, ovšem cestu nikam.“
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: dailymail.co.uk
9.8.2012 http://www.aktuality.sk
Banky v USA sa pripravujú na rozpad eurozóny
Banky z Wall Street sa chystajú na rozpad eurozóny vyjednávaním zmien zmlúv s protistranami, ktoré ich ochránia v prípade rozpadu eurozóny. Radia aj niektorým svojim klientom, aby robili podobné opatrenia. Informuje o tom britský ekonomický denník Financial Times (FT).
Ako uvádza americký denník The Wall Street Journal, podobne sa pripravujú aj niektoré európske firmy. Alternatívne plány v prípade rozpadu eurozóny pripravuje vraj spoločnosť Consolidated Airlines Group, vlastník britských aerolínií British Airways a španielskej Iberie. Spoločnosť sa pripravuje na možnosť, že by Španielsko z eurozóny vystúpilo, hoci dúfajú, že euro krízu prežije. Americké banky zase obmedzili svoje väzby na problematické krajiny eurozóny a to napríklad prostredníctvom úverových swapov. Ich opatrenia však idú ďalej, aby sa v prípade, že krajina eurozónu opustí, zabezpečili, že im nezaplatí v znehodnotenej gréckej drachme či španielskej pesete. Problémy v eurozóne sú pre americké banky väčším problémom ako neisté hospodárske oživenie v USA. Vlaňajšie zhoršenie krízy v eurozóne spôsobilo divoké cenové výkyvy akcií amerických bánk. Komisia pre cenné papiere (SEC) potom od bánk požadovala, aby zverejňovali svoje majetkové pomery v Španielsku, Grécku, Taliansku, Írsku a Portugalsku, píše FT.
http://www.ac24.cz
Bankéři vyhlašují USA a Evropu za dobyté
Světová vláda je už nyní veřejným tajemstvím.
Nedávný klip od CNBC, v němž se finanční analytici přiznávají ke svém přesvědčení, že Amerika je pod kontrolou skupiny centrálních bankéřů, kteří budují světovou vládu, je usvědčujícím vhledem do toho, jak už je establishment s jakýmkoliv předstíráním či pokusem o ukrývání své agendy před dokončením profláklý.
Během tohoto videa se moderátor ptá hostů: „Pracujeme všichni pro centrální bankéře – je to nakonec už globální vláda – je to už jeden svět – s centrálními bankéři, co to vedou … žijeme všichni a umíráme jen pro to, co činí centrální bankéři?“
„Abych zodpověděl vaši otázku, my všichni jsme naprosto jasnými otroky centrálních bank,“ odpovídá jeden host.
„Jsme víc v područí toho, co dělají centrální bankéři a politici, než v závislosti na fundamentálních ukazatelích ekonomiky,“ dodává další.
A to je jen jeden případ ze záplavy příkladů, které se teď na nás valí, o tom, že bankovní elita buduje světovou vládu na úkor Amerického lidu.
Poté, co s tím po desítky let zacházeli jako s „konspirační teorií“, tak teď establišment už strhává závoj a přikračuje ke snaze, aby Američané bezstarostně přijali to, co bylo celou tu dobu plánováno.
Globální vláda se teď neurvale protlačuje jako „řešení“ na všechny druhy problémů, ale zvláště těch týkajících se finanční krize. Vymývají nám mozky, abychom přijali premisu, centralizovaná vláda v rukou maličké elity je ten jediný zdroj řešení, a že jediná světová měna je nevyhnutelností.
Když poslední ekonomická krize řádila nejvíce, tak člen Bilderbergu a redaktor Financial Times Gideon Rachman argumentoval, že pro diktátorskou světovou vládu je „všechno už připraveno“, aby ji technokratická elita už nastolila.
(V češtině k tomu ZDE)
Rachman v roce 2008 volal po tom, aby globální ekonomiku v rámci oficiální přípravy na globální vládu dostali na starosti autoritářští technokraté, a ta globální vláda je teď už v pokročilém stadiu na cestě s tím, jak jsou ekonomiky Francie, Irska, Německa, Belgie, Itálie, Řecka spolu i s MMF a Evropskou centrální bankou už všechny pokročile pod okupací Goldman Sachs.
(V češtině k tomu ZDE)
Tito technokraté se moc nezdráhali otevřeně oznámit, co to vlastně dělají.
Když byl Herman Van Rompuy v roce 2009 vybrán, aby se stal presidentem EU, oznámil, že finanční krize a úsilí o boj s globálním oteplováním byly konstruovány tak, aby vydláždily cestu ke „globální správě naší planety.“ Rovněž rok 2009 vyhlásil jako „první rok globálního vládnutí.“
Ve stejném roce se k Van Rompuyovi přidal i papež, který rovněž volal po „světové politické autoritě“, co by spravovala globální ekonomiku.
President Světové banky a elitář z Bilderbergu Robert Zoellick rovně otevřeně přiznal plán na eliminaci národní suverenity a na uvalení globální vlády, když pronášel projev v předvečer summitu G20.
Volání po jediné světové měně jakožto klíčové složce globální vlády se ozývalo neustále.
Už ve svém projevu v roce 2000 člen výkonné rady Evropské centrální banky Sirkka Hämäläinen uvedl: „V závěru bych se rád vrátil k předpovědi Paula Volckera. Možná měl pravdu a možná jednoho dne budeme mít jednotnou měnu. Možná, že na evropskou integraci stejně jako na všechny ostatní regionální integrace lze nahlížet jako na krok směrem k ideální situaci plně integrovaného světa.“
Ve své řeči k Výboru pro zahraniční vztahy v roce 2010 bývalý president Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet objasnil, že toto Globální ekonomické shromáždění (GEM), které se setkává v ústředí Banky pro vyrovnání mezinárodních závazků (Bank of International Settlements – BIS) v Basileji se „mezi centrálními bankami stane vůdčí skupinou pro globální vládu.“
Trichet dodal, že shromáždění BIS ujistilo, že „tento systém směřuje rozhodně k autentické globální vládě.“
Trichet přikročil k tomu, aby definoval, jak bude globální vláda fungovat.
„Existují četné definice globální vlády. Ve sféře ekonomiky a financí navrhuji, aby globální vládnutí zahrnovalo nejen tu soustavu nadnárodních institucí – včetně mezinárodních finančních institucí – ale i neformální sdružování, které se na globální úrovni vynořilo s progresivní vitalitou. Tato neformální fóra (G7, G10, G20 atd.) jsou pro zlepšení globální koordinace klíčová ve všech oblastech, kde proces tvorby rozhodnutí zůstává ještě národní – ať už to pomáhá s vypracováním uvážlivě odsouhlasených norem či předpisů k realizaci tam, kde je to vhodné, aby se koordinovaly makroekonomické politiky.“
I četní další členové politického establišmentu se už také otevřeně vyjádřili k agendě vytvoření světové vlády. Nejen v reakci na finanční krizi, ale i jako reakci na člověkem způsobenou klimatickou změnu.
V roce 2009 generální tajemník Spojených národů Ban Ki-moon přiznal, že uhlíkové daně vybírané ve jménu zmírnění globálního oteplování by měl vybírat celosvětový orgán.
„Zřídíme strukturu globálního vládnutí, co bude monitorovat a spravovat správu a realizaci tohoto,“ uvedl.
V úvodníku New York Times nazvaném „Můžeme to udělat,“ Ki-moon rovněž napsal, že úsilí uvalit restrikce na emise CO2, „musí zahrnovat i struktury nestranné globální vlády.“
I spoluglobalista a ekologista David De Mayer Rothschild prozradil agendu globální vlády v interview se zpravodajstvím Bloomber.
„K doslovu k tomuto tématu z historie víme, že agendy ve stylu globálního vládnutí jsou ohledně této záležitosti velice těžké … ať jsou u toho všechny ty nejlepší úmysly, je velice těžké to aktivovat,“ sdělil Rothschild.
Podobně i Al Gore ve své řeči z roku 2009 prohlásil, že pokusy regulovat emise CO2 budou taženy „globální vládou a globálními dohodami.“
Plán OSN z roku 2010 pro návrat této organizace k přední linii globálního vládnutí v alarmující míře odhaluje agendu na změnu vlajky z globálního oteplování na „přelidnění“ jakožto prostředku k rozbití středních tříd pomocí „globální redistribuce bohatství“ a zvýšené imigrace k oživení snah o jedinou světovou vládu.
Byrokraté na Klimatickém summitu OSN v Durbanu v roce 2011 načrtli plány na tu nejdrakoničtější, nejztřeštěnější jen vylízanými mozky vyprodukovatelnou dohodu o klimatické změně, jakou kdy kdo vyprodukoval, podle níž by byl západ podroben respektu „k právům Matky Země“ splácením „klimatického dluhu“, který by fungoval jako černý fond k financování tvorby všemocné světové vlády.
Počátkem tohoto roku článek ze Scientific American nadepsaný Bude zapotřebí efektivní světové vlády, aby se zažehnala klimatická katastrofa argumentoval, že jediným prostředkem boje proti globálnímu oteplování je globální správa planety.
Ačkoliv agenda za globální vládu teď už ukazuje svoje zuby a už se jen pramálo pokouší o nenápadnost či kradmost, následující citace, které se táhnou časovým rozpětím několika desetiletí dokazují, že ty plány se pozvolna provádí už dávno.
„Dnešní Amerika by byla pohoršená, pokud by do Los Angeles vstoupila vojska OSN, aby obnovila pořádek. Zítra ale za to bude vděčná. Když se jim odprezentují tyto scénáře, tak individuální práva svolně vymění za garanci svého blahobytu, který jim udělí Světová vláda.“
Henry Kissinger
„Jsme vděční Washington Post, The New York Times, Time Magazine a jejich ohromným publikacím, jejichž ředitelé navštěvovali naše shromáždění a dodržovali svůj slib diskrétnosti po celých téměř čtyřicet let. Nebylo by bývalo pro nás možné rozvíjet své plány pro svět, kdybychom během těchto let byli vystaveni záři publicity. Svět je ale teď už daleko sofistikovanější a připravenější pochodovat vpřed ke světové vládě. Nadnárodní suverenita intelektuální elity a světových bankéřů je určitě více přednosti hodná než je to po staletí praktikované sebeurčení národů.“
David Rockefeller
„V příštím století, budou národy, jak je teď známe, už zastaralé; všechny státy budou uznávat jedinou globální autoritu a uvědomí si, že národní suverenita konec konců nebyla zase až tak úžasná věc.
Srobe Talbot
„Potřebujeme globální Nový úděl – ohromnou dohodu mezi zeměmi a kontinenty o tomto světě.“
Gordon Brown
„Pro mnohé z nás je zjevné, že chceme-li odvrátit konečný katastrofický světový konflikt, musíme posílit Spojené národy jako první krok ke světové vládě podle vzoru naší vlády s legislativní, výkonnou a soudní mocí a policií k vynucení jejich mezinárodního práva a udržení míru. Abychom to učinili, tak se mi Američané samozřejmě budeme muset vzdát něčeho ze své suverenity. To bude hořká pilulka. Bude to vyžadovat hodně odvahy, hodně víry v ten nový řád. Pat Robertson před několika lety napsal knihu, že bychom sice měli mít světovou vládu, ale to jedině, kdyby přiletěl Mesiáš. Doslova napsal, jakýkoliv pokus dosáhnout světového řádu před tímto časem musí být dílem ďábla. Dobře, já to beru. Jsem šťasten, že tu sedím po pravici Satana.“
Walter Cronkite
„Tohle je světová vláda, co se buduje. My ale musíme souhlasit a odsouhlasit svazující závazky.“
George Papandreou, bývalý řecký ministerský předseda
„Lidstvo poprvé institucionalizuje skutečné nástroje globálního vládnutí. Už od útlého věku bychom měli jako přední složku vzdělávání a téma politických debat zařadit ekologické uvědomění, dokud se respekt k životnímu prostředí nestane stejně základním jako obrana našich práv a svobod. Tím, že budeme při budování tohoto s ničím v minulosti nesrovnatelného instrumentu jednat společně, vytvoříme první složku autentické globální vlády, na které pracujeme kvůli míru a dialogu.“
Jacques Chirac
„Po více než století se ideologičtí extrémisté z kteréhokoliv konce politického spektra chytali hodně publikovaných incidentů, jako bylo moje střetnutí s Castrem, aby útočili na rodinu Rockefellerů kvůli nepatřičnému vlivu, který jak oni tvrdí, uplatňujeme na americké politické a ekonomické instituce. Někteří dokonce věří, že jsme součástí tajné kabaly pracující proti nejlepším zájmům Spojených států, a moji rodinu a mě označují za ‚internacionalisty‘ a spiklence s ostatními po celém světě spojenými kvůli vybudování daleko integrovanějších globálních politických a ekonomických struktur – jednotného světa, když chcete. Pokud je tohle snad obvinění, tak přijímám vinu a jsem na to hrdý.“
David Rockefeller z jeho vlastní knihy Memoárů.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: prisonplanet.com
