zdroj: http://protiproud.parlamentnilisty.cz

Neziskovky a vláda – versus lid naší země: Kdo k nám tlačí „uprchlíky“? Platí si Německo a Brusel zdejší Pátou kolonu? Luxusní život z našich daní. V čím zájmu?

Martin s příznačným jménem Rozumek (nomen omen) je šéfem „neziskovky“ Pro pomoc uprchlíkům. Tento muž a jeho nejméně 30 (!) kolegů žijí již nejméně třiadvacet let (!) z údajného „poskytování pomoci“ lidem, kteří k nám legálně či ilegálně přicházejí. Prostě typická česká „neziskovka“. V menším něco jako její slavnější kolegyně, rovněž „neziskovka“, Člověk v tísni, která kromě jiných „zpravodajských činností“ (převážně pro Spojené státy a NATO) pomáhala organizovat i kyjevský Majdan. Čili úplně nepolitické organizace.

Neziskový „politolog“ káže mravy

Pan Rozumek je také zcela neziskově nepolitický. V posledním rozhovoru pro Parlamentní listy na téma odporu české veřejnosti k předmětu uprchlického byznysu, který mu právě skvěle kvete, říká: „Samozřejmě politici dobře vědí, že 70 procent české veřejnosti – viz poslední výzkum veřejného mínění – uprchlíky přijímat nechce, přestože se s nimi nikdy osobně nesetkali, a nevěří, že se jedná o normální rodiny s dětmi nebo mladé lidi, kteří utíkají před válkou nebo represemi diktátorských či nedemokratických režimů typu Eritrey, Sýrie, Aghánistánu nebo Ruska.“

V čích zájmech všechny ty „neziskovky“ napojené na penězovody ze zahraničí i z našich daní ve skutečnosti pracují?

Podívejme – tak Rusko je jako Afghánistán či Eritrea. Vskutku nepolitický názor „neziskového sektoru“. Podobně jako hodnocení těch našich politiků, kteří jeho přistěhovalecký job ohrožují. Rozený politolog:

„Pan Okamura na tomto strachu (z přistěhovalecké vlny, poz. PH) postavil zbytky svojí popularity poté, co se mu vlivem finančních nejasností rozpadlo jeho „hnutí“ o devíti členech; ODS se ve své agónii rovněž vděčně chytá tohoto stébla a jsem přesvědčen, že ze skupiny pana Konvičky časem také vznikne xenofobní a nacionální strana, která si najde své voliče v nemalém počtu procent. Pan Babiš se svým přece jen početnějším hnutím sice migraci vůbec nerozumí, ale také se rád blýskne před svými voliči proticizineckými vyjádřeními.“

Německý výsadek?

Kdopak asi tohoto rozšafného rozoumka u nás již třiadvacet let platí? Neváhal udat sám sebe: „...Drtivá většina finančních zdrojů pro nevládní organizace v našem oboru plyne z fondů Evropské unie. Tak s trochou nadsázky můžeme říci, že německý daňový poplatník zajišťuje to, že země, která přijímá 200 krát méně běženců ročně než Německo, může zajistit alespoň určitý standard právní a sociální pomoci uprchlíkům a cizincům.“

To už je, krásou nechtěného, závažnější informace. Vyplývá z ní, že již nedlouho po převratu v roce 1989, Německo začalo u nás konat. Je to logické. Již tehdy mělo problém s milióny imigrantů, které si „dovezlo“ pro podřadné práce (gastarbeitři) – a pak už nevědělo, co s nimi. Tak si začalo připravovat odliv k nám. A zřídilo (a začalo platit) „neziskovku“.

Nezisková rakovina metastázuje

Počítali snad prozíraví němečtí politici již tehdy s tím, co se nyní valí na Evropu i na nás? Nejspíš ano. Že nám něco neřekli před referendem o přistoupení naší země k Evropské unii. A co jejich „neziskoví zaměstnanci“ v Praze dělají nyní, ve chvílích, kdy k nám jejich zahraniční i domácí šéfové tlačí desetitisíce jejich nebezpečných „klientů“? Je to záhada, ale tvrdí, že vlastně skoro nemají co dělat.

Slovy pana Rozumka: „Ročně pomůžeme právním zastupováním, poradenstvím, rekvalifikacemi a různými kurzy s cílem integrace na trh práce cca 3000 lidem.“ Podivuhodné číslo, když vzápětí dodá: „Počet žadatelů o azyl je v České republice již řadu let velmi malý – 1156 žádostí v „superkrizovém“ roce 2014, 707 v roce 2013.“

Buď neumí počítat pan Rozumek, nebo tu něco nehraje. B je správně. A nejen pokud jde o čísla. Lžou nám ráno, lžou nám v poledne, lžou nám večer. Jejich úkolem je navzdory odporu veřejnosti otevřít pro „uprchlíky“ naše (vlastně už neexistující) hranice a dopřát nám stejných radostí, jaké prožívá Německo, Francie či Británie – které si je k sobě ovšem „importovali“ ze svých bývalých kolonií. Rozumek a spol. jsou tu pro to, abychom se tomuto trendu, jenž má zničit náš národní stát, s jásáním „přizpůsobili“.  

Neziskovky jsou rakovinou naší reality. Pokud je neplatí Německo či Brusel, cpou jim zbabělí politici naše peníze: Kromě jiného v obavách, aby o nich luxusně si žijící neziskoví soudruzi nemluvili tak, jako to předvádí (momentálně na koni, nikoli bílém) Martin Rozumek.

Další důvody přesvědčivě dokládají Viktor Lošťák a Valérie Keltnerová:

Viktor Lošťák: Neziskovky, aneb od demokracie k totalitě

Financování tzv. neziskového sektoru z veřejných rozpočtů se plíživě stává jedním z nejpodstatnějších témat této země.

Nekonečné seznamy příjemců dotací budí pohoršení neúčinností, nákladností nebo i úplnou absurditou účelů, k nimž jsou peníze použity. Rozhořčení nad tím, jak nesmyslně jsou často utráceny naše daně, by však nemělo být hlavním předmětem diskuze o neziskovkách. Problém dotací neziskovému sektoru je hlubší. Je to problém systémový, problém, který ohrožuje samotné demokratické uspořádání.

Občané z veřejných prostředků platí nevolené subjekty, které prosazují politickou agendu. Ještě jednou zdůrazňuji - politickou. Ne agendu pomoci bližním, kterou se zaštiťují. Aniž by musely projít volbami, získávají tzv. neziskové organizace peníze na to, aby ovlivňovaly politická rozhodnutí, zákony, samu budoucnost země.

Lobbismus placený daňovými poplatníky

Lidé z neziskovek používají peníze veřejnosti na prosazování zákonů. Nejsou to peníze dobrovolných dárců, jsou to peníze z daní, získané pod záminkou prospěchu pro daňového poplatníka. Stále více jsou však používány hlavně na to, aby se jednou nastavené penězovody nepřerušily. A na získání moci. Protože ten, kdo stanovuje zákony, má moc. Toto už nejsou charitativní projekty. Toto není ochrana přírody, není to sociální práce. Toto je lobbismus placený daňovými poplatníky.

Bohužel, současný stav je ještě horší. Od ovlivňování zákonů, kdy neziskové organizace musely ještě svádět boj s legitimními politickými subjekty, jsme se posunuli dál. Nyní už si dokonce osobují výhradní právo rozhodovat. Neziskovky samy sebe nadřadily nad občany, nad demokracii. Vyvinuly postupem času důmyslný systém, jak se vymknout kontrole a postavit dokonce zcela mimo demokratickou diskusi úvahy o tom, jak voličům tuto kontrolu vrátit.

Prohlásily samy sebe za nezměnitelné dobro, o němž nelze diskutovat. Prostřednictvím řady mechanismů, včetně evropských struktur, se stále více vymykají byť jen potenciálním možnostem kontroly. Pokusy o její navrácení voličům, tam, kde v demokracii jedině patří, jsou prohlašovány za nelegitimní, dokonce za antisystémové.

Lidé jako Jakub Patočka

Když jsem se obrátil na Jakuba Patočku, ekologického aktivistu, zakladatele hnutí DUHA a sveřepého bojovníka za referendum o brněnském nádraží, s žádostí o podporu pro vypsání referenda o imigrační politice země, rezolutně prohlásil, že o ničem takovém občané hlasovat nemohou. Občané podle něj nemají právo hlasováním ovlivnit politiku vlastního státu! O nádraží rozhodovat mohou, o budoucnosti pro sebe a své děti ne. O tom si osobují rozhodnout lidé jako Patočka.

Nejde o arogantní postoj jednoho levicového extrémisty, jde o ilustraci typického uvažování lidí z tzv. neziskového sektoru. Moc, kterou postupně pod záminkou pomoci občanům získali, nehodlají vrátit. Neziskový sektor vyrostl na tvrzeních o pomoci společnosti, na údajně charitativních projektech, na projektech sociální pomoci. To už je ale pryč. Nyní představuje neziskový sektor paralelní vládu. To, co mu bylo svěřeno, a na co získává peníze, začal považovat za dobytá území. Lidé jako Jakub Patočka už nemají občany za dobrovolné dárce, které musí přesvědčovat, ale za poddané, za neprivilegovanou vrstvu společnosti, která nemá právo rozhodovat o své zemi.

Veřejným financováním de facto politických subjektů, které však nejsou podřízeny volebnímu mechanismu výběru a schvalování, se moc přesouvá za hranice demokracie. Část vlády je vyjmuta z kontroly voličů. Je to antidemokratický stav, něco, co je v přímém konfliktu se samotným politickým systémem. Peníze občanů jsou přesouvány lobbistickým skupinám, které následně ovlivňují politiku země ve svůj prospěch. Nelze je zvolit, nelze je odvolat.

Řeknu to rovnou: Toto není demokracie. Je to vřed totality bující v jejím těle.

Zdroj.

Valérie Keltnerová: Hate Free Culture a agent provokatér

Vláda podporuje organizace typu Hate Free Culture, do kterých jsou verbovány osoby jako Lucie Bittalová, která se veřejně vychloubá, jak ve stylu „agenta provokatéra“ zmařila děčínskou demonstraci. Tento kousek zopakoval např. minulou sobotu i podvodník, vystupující pod falešným jménem Marek Čech, který je dle svých slov členemstejné skupiny jako Bittalová.

Důkaz českého fašismu z umírající Británie

S Hate Free Culture ostatně spolupracuje i nová hvězda českých médií Milan Kohout. Tento zjev s kulichem na hlavě (zřejmě jde o fez) je veřejnosti známý svými agresivními, sprostými a dekadentními projevy. Notně například vyděsil diváky a účinkující hysterickým vulgárním vystoupením v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo.

Korunu všemu však nasadil nikoli on, ale Jan Čulík z Britských Listů. Podle něj je Kohoutův hrubě nezdvořilý způsob jednání v pořádku, neboť pan Kohout ve výše uvedeném pořadu prezentoval normální, civilizované, západní hodnoty, kdežto ostatní přítomní předváděli rasistické postoje blízké fašismu.

Pokud jsou tyto zvrácené dekadentní manýry a způsoby jednání společenským standardem na „vyspělém Západě“, jak tvrdí pan Čulík, pak tady o žádný Západ rozhodně nestojíme. Kdo nesouhlasí s Kohoutem, je automaticky rasista? Moderátorka Jílková podle Čulíka selhala a porušila své povinnosti. Zbývalo už jen dodat, že pro svou neschopnost správně korigovat názory, by měla „skončit za mřížemi“. Podle trockisty a bývalého disidenta Petra Uhla už zřejmě „patří za mříže“ i celé hnutí s nesprávným názorem Islám v ČR nechceme. V tomto duchu se ostatně nese celá stávající proimigrantská propaganda: nesouhlasíš, jsi rasista.

Rasistický národ je třeba převychovat

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize. Vláda chce ostatně novou kampaní proti rasismu prý "zlomit xenofobní odpor a strach české veřejnosti z příchodu uprchlíků".

Podle státního tajemníka Tomáše Prouzy je potřeba rozbít masovou představu o nekalých úmyslech přistěhovalců. Na realizaci rozsáhlého projektu, který mimo jiné zahrnuje osvětu do základních škol, jsou proto v současné době přijímány nové posily.

Zbývá tedy už jen jediná otázka: V čích zájmech všechny ty „neziskovky“ napojené na penězovody ze zahraničí i z našich daní ve skutečnosti pracují (a jejich zaměstnanci luxusně žijí)? Proč s nimi spolupracuje vláda, když zná jednoznačný postoj většiny národa?

České zájmy to rozhodně nejsou.

zdroj: http://www.tvnoviny.sk

Krik, plač a ostrý vzdor. Taký bol dnešok na taliansko-francúzskom pohraničí, odkiaľ polícia násilím vysťahovala migrantov. Riešenie napätej situácie sa dnes usilujú hľadať ministri vnútra členských krajín na stretnutí v Luxembursku.

Africkí utečenci päť dní odmietali opustiť talianske mesto Ventimília. To všetko v nádeji, že sa dostanú ďalej do Európy, kde by mohli požiadať o azyl. Francúzsko však posilnilo kontroly a stovkám afrických migrantov dalo jasne najavo, že ich vo svojej krajine nechce.

Podľa Talianov by riešením mohli byť kvóty na prerozdelenie utečencov, o ktorých dnes diskutujú ministri vnútra v Luxembursku. Mnohým členom Únie sa však takéto riešenie nepozdáva.

Mimovládne organizácie vyzývajú vládu, aby utečencov prijali
Slovensko by utečencov malo prijímať s otvorenejšou náručou. Takto znela dnešná výzva mimovládnych organizácii voči slovenskej vláde. Vláda prostredníctvom Ministerstva zahraničných vecí mimovládnym organizáciám odpovedá: „Nie je to také jednoduché."

Smerom k vláde však putujú aj opačné výzvy. "Kotlebovci" napríklad zbierajú podpisy proti utečencom. V hlavnom meste chystajú aj protesty. Táto téma rozdeľuje našu krajinu na dva tábory. Na akej strane ste vy?

zdroj: http://spravy.pravda.sk/

Mimovládne organizácie vyzývajú vládu na prijatie migrantov

Viaceré mimovládne organizácie vyzývajú v spoločnej iniciatíve slovenskú vládu na čele s Robertom Ficom, aby sa prihlásila k európskej agende o migrácii a prijala utečencov. Iniciatíva vznikla pri príležitosti Svetového dňa utečencov, ktorý bude v sobotu 20. júna. Mimovládky v utorok ráno doručili list s výzvou do podateľne úradu vlády, snažia sa tak prispieť do diskusie o postavení utečencov na Slovensku

Informoval o tom v utorok na tlačovej konferencii v Bratislave Laco Oravec z Nadácie Milana Šimečku. Tá je jednou zo 16 organizácií, ktoré sa pod výzvu podpísali.

Jedným z cieľov výzvy je podľa Oravca viac vysvetľovať a apelovať na zodpovedný prístup. „List pre vládu je rozsiahly, pretože téma utečencov nie je jednoduchá a často dochádza k zámene pojmov či neporozumeniu toho, čo Európska komisia rieši,“ povedal s tým, že reakcie slovenských politikov často nekorešpondujú s obsahom toho, k čomu komisia štáty vyzýva.     Celý text  TU

zdroj: http://www.konzervativnyvyber.sk   16.6.2015

Mimovládky vyzývajú na väčšiu otvorenosť k utečencom

Slovensko by malo prijímať utečencov s otvorenejšou náručou. Vyzývajú k tomu mimovládne organizácie (MVO), ktoré zároveň adresovali premiérovi Robertovi Ficovi a vláde otvorený list, kde ich vyzývajú, aby sa prihlásili k Európskej agende o migrácii, a to vrátane prijatia najzraniteľnejších utečencov a otvorenia legálnych ciest príchodu pre utečencov. Iniciatívu MVO podporila dnes aj verejná ochrankyňa práv Jana Dubovcová.

Podľa Ladislava Oravca z Nadácie Milana Šimečku otvoreným listom sa snažia mimovládne organizácie prispieť do diskusie o postavení utečencov na Slovensku. “Naším cieľom je viac vysvetľovať a apelovať na zodpovedný prístup,” vysvetlil Oravec s tým, že na Slovensku zaznieva veľmi málo hlasov za prijatie týchto utečencov. Na kultiváciu diskusie upozorňuje aj Dubovcová. “Z toho, čo som ja pozerala, tá diskusia je dosť nepriateľsky naladená vo vzťahu k prijímaniu utečencov a naozaj si myslím, že sa zamieňajú pojmy, že sa často utečenci považujú za ľudí, ktorí si chcú len ekonomicky prilepšiť, pritom utečenci sú ľudia, ktorí bojujú o holý život,” zdôraznila ombudsmanka.

V liste navrhli MVO premiérovi viaceré konkrétne postupy a riešenia, ktorými Slovensko môže reagovať na súčasnú situáciu utečencov vo svete. Tieto opatrenia sa týkajú účasti na realokačnom programe pre žiadateľov o azyl zo Sýrie a Eritrey, ktorí sa tento rok vylodili v Taliansku a Grécku. Ďalej navrhujú dobrovoľnú účasť na presídľovacom programe pre utečencov nachádzajúcich sa v táboroch UNHCR (Úrad Vysokého komisára OSN pre utečencov) mimo územia SR a otvorenia legálnych a bezpečných ciest príchodu pre utečencov zo Sýrie a Iraku. Mimovládky tiež vyzvali premiéra, aby sa vláda verejne prihlásila k porozumeniu s utečencami.

Podľa Zuzany Števulovej z Ligy za ľudské práva veľmi často v diskusii zaznievajú mylné argumenty. Ako vysvetlila, EÚ vyzvala iba na prijatie migrantov, ktorí sú utečencami. V roku 2014 to boli iba ľudia zo Sýrie a Eritrey. EÚ nás tak podľa jej slov nevyzýva na prijatie všetkých migrantov, ktorí prídu cez Stredozemne more. Zároveň pripomenula, že Slovensko už prijalo dokumenty, v ktorých sme sa prihlásili k realokácii utečencov. “Vyzývame Slovensko k aktívnej pomoci utečencom, teda ľuďom, ktorí to skutočne potrebujú, nie k prijatiu všetkých migrantov. Máme vybudované kapacity, organizačné aj ľudské, potrebné pre azylové konanie, ako aj pre integráciu utečencov do spoločnosti,” dodala Števulová.

Iniciatíva vznikla pri príležitosti nadchádzajúceho Svetového dňa utečencov (20. jún) a ako reakcia na negatívny postoj vlády a politických predstaviteľov k téme utečencov a k opatreniam, ktoré Európska únia navrhla členským štátom a združuje tieto organizácie: Liga za ľudské práva, OZ Marginal, Slovenská humanitná rada, Slovenská katolícka charita, Inštitút pre verejné otázky, CVEK – Centrum pre výskum etnicity a kultúry, Nadácia Milana Šimečku, Inštitút pre migráciu a komunikáciu, Amnesty International, Človek v ohrození, Člověk v tísni Slovenská republika, Iniciatíva Inakosť, Divadlo Nomantinels, Slovensko-Český Ženský fond, Občan, demokracia a zodpovednosť a Tibetská asociácia.

zdroj foto: facebook