Indonézia: Lekári vrátili homosexualitu do klasifikácie mentálnych chorôb
Jakarta 8. marca 2016
Indonézsky minister obrany: “Dôsledky homosexuality v spoločnosti sú horšie než spúšť po nukleárnom konflikte”
Rada indonézskych psychológov sa rozhodla reklasifikovať homosexualitu, bisexualitu a transrodovosť do zoznamu mentálnych chorôb, čo znamená, že ich možno liečiť.
Podrobnosti o tom vysvetlila prezidentka rady, Suzy Yusna Dewiová, ktorá poskytla rozhovor pre denník Jakarta Post: “To, čoho sa skutočne obávame, je, že keď sú tieto sexuálne tendencie neliečené, môže sa z nich stať stav spoločensky prijímaný. Homosexualitu spúšťajú vonkajšie faktory, ako napríklad sociálne prostredie, a preto môže byť liečená len adekvátnou a postupnou psychiatrickou liečbou. Bez stálej intervencie sa totiž osoba môže veľmi ľahko vrátiť ku svojej predošlej sexuálnej tendencii, a to aj po tom, čo táto osoba prehlási, že už je zdravá.”
V januári tohto roku indonézsky minister obrany dokonca porovnal hrozbu homosexuality v spoločnosti ku nukleárnemu konfliktu: “Ak by na Jakartu zhodili atómovú bombu, nemalo by to žiaden vplyv na prístav Semaranq. Ale vo vojne za “práva” môže byť v jednom okamihu všetko zničené.” V Indonézii nie sú sexuálne vzťahy osôb rovnakého pohlavia zakázané, no sú akýmsi tabu na väčšine územia, obzvlášť v zónach, kde je vyššia prítomnosť osôb moslimského vyznania.
Vo svete homosexualizáciu spoločnosti a šírenie gender ideológie spustilo práve vyňatie homosexuality zo zoznamu psychiatrických porúch zo strany WHO v roku 1970. Odvtedy rodová ideológia vstúpila do života kultúry a politiky a homosexuálne zväzky sú vo viacerých západných krajinách zrovnoprávnené so zväzkami mužov a žien.
zdroj:dolezite.sk
Kto organizoval pochod homosexuálov a lesieb? 2
010-05-24
Slovensko sa stalo 22. mája 2010 miestom pochodu homosexuálov a lesieb. Vraj celé toto divadlo malo byť o tolerancii a rozmanitosti. Logicky teda, ak nechceme tolerovať úchylky a chorý životný štýl, sme netolerantní. Ak sme za tradičnú rodinu, sme tiež netolerantní. V skutočnosti sme netolerantní už tým, že sme kresťania, ako to lesby a homosexuáli často zdôrazdňujú.
S podobnými slaboduchými sloganmi ste sa zrejme už stretli neraz. Neutrálne a pozitívne znejúcimi slovami chcú obhájiť neobhájiteľné, chcú legitimizovať zvrátenosť, úchylky, pedofíliu, rozširovanie pohlavných chorôb (HIV sa volal chorobou homosexuálov) a pokusy na deťoch. (adopcie)
Akciu podporili aj niektoré ambasády „vyspelého západného sveta“, čím nám, zaostalým Slovákom, majú dať odkaz, že TAM je to normálne. Organizátori využili každú najmenšiu možnosť propagácie pochodu, písali na všetky možné i nemožné miesta, oslovovali stovky známych ľudí, čoho výsledom sú dva promo klipy. Do Bratislavy napísali na ich podnet aj homosexuálni členovia európskeho parlamentu a vyzývajú starostov bratislavských mestských častí k účasti na pochode.
Ľudia v pozadí
Organizátorkou a hovorkyňou pochodu je Romana Schlesinger, židovská lesbička, ako to sama o sebe priznáva v rozhovore, ktorý s ňou urobil Mesežnikovov IVO. Na rovnakej stránke lesbičiek sa dočítame aj o výskume, ktorý má monitorovať postoje verejnosti k ľuďom s neheterosexuálnou orientáciou, čo je projekt, ktorý bol realizovaný slovenskými lesbami s finančnou podporou Sorosovej Nadácie otvorenej spoločnosti.
Mesežikovci sa netaja pozitívnym vzťahom k homosexuálom a lesbám Pochod okrem iných podporili aj z radov "vyvolených" - herec Anrej Hryc či Zuzana Fialová a zahrá tam hudobník Michael Szatmáry, známy z židovských novín Delet. (dnes pracuje v Markíze) Vzhľadom k spomenutému sa môžeme tváriť, že podobné pochody majú v populácii množstvo priaznivcov, čo sa nám tak všemocne snažia dokázať.
Môžeme si ale tiež naliať čisté víno a priznať, kto za podobnými akciami skutočne stojí a akú majú skutočnú podporu v spoločnosti. V demokracii západného typu sú však podobné otázky tabu a na názor väčšiny sa nikto nepýta - aj vďaka tým, ktorí nás chcú silou mocou presvedčiť o normálnosti zvrátenosti.
http://www.chelemendik.sk
Biskupská synoda vyzvala k rešpektu homosexuálov
5.10.2014 Podľa Irish Times, biskupská synoda rímskokatolíckej cirkvi, ktorá v tieto dni zasadá vo Vatikáne, vyzvala k väčšiemu rešpektu k homosexuálom a netradičným párom. Synoda vydala dve najdôležitejšie odporúčania a vyzvala „privítať homosexuálov“ a „urýchľovať procedúry“, anulovania manželstiev. Dokument, ktorý má v latinčine názov Relatio post disceptatione (Relácia po diskusii), má byť základom pre diskusie v druhom týždni zhromaždenia synody a katolíckych obcí v celom svete počas roka. Pod výzvou „privítať homosexuálov“ v 50. bode dokumentu obsahuje výzvu zapájať homosexuálov do kresťanského života. Ak uvážime, že katolícka vierouka označuje homosexualitu za „vnútorný rozvrat“ a homosexuálne praktiky považuje za hriech, dokument tak radikálne mení prístup cirkvi k homosexualite, konštatuje írsky denník. Podľa názoru cirkevných predstaviteľov, „cirkev má predložiť výzvu sama sebe a navrhnúť homosexuálom bratský priestor“ bez toho, aby bola poškodená katolícka doktrína v otázkach rodiny a manželstva. Zdroj: actualpolitics.ru
http://www.netky.sk
03.11.2014 20:40 Zahraničie Šéf OSN vyzdvihol boj Conchity Wurst za práva homosexuálov
VIEDEŇ - Generálny tajomník OSN Pan Ki-mun bol dnes vo Viedni hostiteľom bradatého rakúskeho travesty umelca a víťaza tohtoročnej speváckej súťaže Veľká cena Eurovízie, ktorý vystupuje pod umeleckým menom Conchita Wurst. Šéf OSN vyzdvihol boj tohto homosexuálneho speváka proti diskriminácii a netolerantnosti, informovala tlačová agentúra Reuters. Conchita Wurst, ktorej pravé meno je Tom Neuwirth, zvíťazila v máji v speváckej súťaži Eurovízie, kde zastupovala Rakúsko. Pan Ki-mun na návšteve Viedne povedal, že speváčka zmenila známe podujatie, často kritizované za gýčové vystúpenia, na "chvíľu vzdelávania v otázke ľudských práv", a to svojím bojom za rozmanitosť a toleranciu. Zabávačka prišla na stretnutie so šéfom OSN v zdržanlivých šatách, čiernych topánkach na vysokom podpätku a so svojou typickou bradou aj fúzami. S Pan Ki-munom si podali ruku a žartovali spolu. Potom spievala pre stovky nadšených predstaviteľov a diplomatov v komplexe OSN vo Viedni. "Tento rok som rozšíril výhody homosexuálnych partnerov zamestnancov OSN... V Spojených národoch nemá diskriminácia miesto," uviedol Pan Ki-mun za potlesku predstaviteľov, z ktorých desiatky sa nahrnuli k speváčke Conchite Wurst, aby sa s ňou odfotografovali alebo získali jej autogram. "Keď som sa dopočul, že vyhrala spevácku súťaž Eurovízie, okamžite som vedel, že je to svetová hviezda," dodal generálny tajomník OSN. Conchitu Wurst po víťazstve v speváckej súťaži vítali doma v Rakúsku ako hrdinku. Súťaž sledovalo okolo 180 miliónov televíznych divákov v 45 krajinách. Vtedy vyhlásila: "Zastávam názor, že toto nie len moje víťazstvo, ale aj víťazstvo ľudí, čo veria v budúcnosť, ktorá funguje bez diskriminácie a je založená na tolerancii a úcte. Toto prekračuje hranice." Jej víťazstvo však odsúdili niektorí konzervatívne zmýšľajúci ľudia ako propagovanie práv homosexuálov. Blízky spolupracovník ruského prezidenta Vladimira Putina obvinil Západ z pokusu zaviesť dekadentné hodnoty aj v ostatných krajinách a dodal, že Conchita Wurst symbolizuje západný "etnofašizmus". Speváčka v dnešnom príhovore pred Pan Ki-munom a predstaviteľmi OSN znova vyzvala na toleranciu. "Nemôžete byť vážení, ak si nevážite ostatných," dodala. Pan Ki-mun stručne spomenul pri výhodách, ktoré zaviedol pre partnerov zamestnancov OSN, aj rodičovskú dovolenku. Ďalšie podrobnosti neuviedol.
http://euportal.parlamentnilisty.cz
Itálie nařídila novinářům propagovat homosexuální agendu. Kvůli Evropské unii
6.1.2014
Poté, co italské úřady s odkazem na dekrety přicházející z evropské úrovně, nestydatě pohrozili žurnalistům, kteří odmítnou propagaci homosexuální agendy, roste pobouření nad příkazem reportérům a mediálním zprávám, aby se podvolili novému radikálnímu pověření “pro-gaye”, jinak budou vystaveni těžkým sankcím – i s možností trestu vězení.
Tento hluboce kontroverzní krok už rozpoutal zuřivou opozici jak mezi zákonodárci, tak mezi náboženskými organizacemi, což vedlo k tomu, že přinejmenším jeden člen italského parlamentu ten povinný pro-lesbický, gayovský, bisexuální a transsexuální systém (LGBT – Lesbian, Gay, Bisexual a Transgender) napadl jako součást nové formy „diktatury“. I fašismus při tom zmiňovali kritici ne zrovna málokrát. To pozdvižení nadále po celé Itálii roste; přičemž to ale vypadá, že ve Spojených státech o této kontroverzi referoval zatím jen LifeSiteNews.com.
Oficiální povinnost pro žurnalisty přišla s dokumentem nazývaným „Směrnice pro uctivé informování o LGBT lidech.“ Tu vyrobila Národní kancelář pro rasovou anti-diskriminaci při italském „ministerstvu rovných příležitostí“ ve spolupráci s homosexuálními lobbyistickými skupinami, a tato tzv. směrnice varuje členy zpravodajských médií, že teď už musí líčit falešný obraz naprostého přijímání homosexuální agendy společností. I přes relativně silnou katolickou tradici tohoto národa, by se např. probíhající debata o „LGBT“ měla v podstatě v tisku úplně zakázat. Místo toho budou jedinými dovolenými názory ty, o kterých kritici prohlašují, že jsou od „mezinárodní homosexuální lobby.“ Tento systém obsahuje nesčetné povinnosti a zákazy, i když Itálie právně neuznává žádný druh homosexuálního vztahu – ani nemluvě o sňatcích gayů.
Pro žurnalisty a mediální kanály, kteří se budou tomuto radikálnímu dekretu vzpouzet, má tento dokument varování, že formální stížnosti lze podávat přes italskou kancelář profesionálních standardů. Podle novinových zpráv může takovéto udání vést k těžkým trestům včetně ztráty zaměstnání na základě přísných předpisů a systémů licencí, přes něž je tento průmysl spravován. Podle analytiků a kritiků těchto opatření jsou ještě více alarmující varování ve „směrnicích“ poukazujících, že až bude nakonec uzákoněna ta už navržená legislativa o „nenávistné mluvě“, tak bude možno za tyto myšlenkové zločiny udílet tresty vězením těm, kdo by se vyjadřovali veřejně. V některých evropských zemích už vězní i pastory, kteří kritizují homosexuální aktivity na základě Písma. Tyto dekrety pro žurnalisty také výslovně prohlašují, že homosexualita není hříchem, což je v rozporu s učením Bible a Katolické církve, k níž patří zhruba 90 procent Italů.
Dokument italské vlády odkazující se na „doporučení“ nadnárodních evropských orgánů, které fungují ďábelsky za účelem rozdrcení národní suverenity a vnucení radikálních agend celému regionu, tvrdí, že záměrem této cenzury je skoncovat s „diskriminací“ na základě „sexuální orientace“ čili tzv. „genderové identity“. Tento spis rovněž uvádí, že tyto nadnárodní režimy apelují na členské vlády, aby „přijaly všechna potřebná opatření pro boj proti všem formám vyjadřování, zvláště v médiích a na Internetu, které by bylo možno v rozumné míře chápat jako elementy pravděpodobně rozdmýchávající nebo podněcující nenávist či jiné formy diskriminace proti lesbičkám, gayům, bisexuálům nebo transsexuálům. Tato ‚nenávistná mluva‘ by měla být za všech okolností zakazována a veřejně odsuzována.“
Mezi drakonickými omezeními projevu v Itálii se tisku zatím zdůrazňuje, že od žurnalistů se očekává, že se zdrží prohlašování nebo i naznačování, že homosexualita by snad mohla být volbou nebo preferencí. Místo toho bez ohledu na pokračující debatu mezi vědci, musí média používat termínu „sexuální orientace“, aby se naznačilo, že homosexualita je člověku vrozená. Taktéž je verboten: Jakýkoliv náznak, že terapie nebo jakékoliv opatření by mohlo u člověka homosexualitu změnit. Samozřejmě, četní bývalí homosexuálové už pochválili různé formy terapií, o kterých říkají, že mohou pomoci – i tváří v tvář extrémnímu vydírání a nenávisti projevované těmi, kdo s tím nesouhlasí. V těchto nových povinnostech se rovněž pojednávají různé typy fotek a ilustrací, kterých se musí používat, když se referuje o příbězích spojených s homosexualitou.
Když přijde na rodinný život, manželství, adopci a homosexualitu, tak dokument obsahuje širokou škálu povinností a faux-pas nařizovaných žurnalistům, aby tlačili veřejné mínění k radikální změně. Experti říkají, že cílem je vydláždit cestu ke konečné redefinici sňatku v Itálii za pomoci vládního donucení, které zakáže odpor veřejnosti. Používání termínů jako „rodina gayů“ nebo „homosexuální rodina“ se např. musí zamezit. Hilary White v LifeSiteNews.com z Říma hlásila. Tyto „směrnice“ údajně odděleně zakazují zmínky rozlišující mezi tradičním manželstvím - muže a ženy – a mezi vztahy mezi homosexuály stejného pohlaví.
Je neuvěřitelné, že se tyto oficiální příkazy uchylují k úplnému převrácení výsledků tisíců let lidské civilizace a vývoje. „Manželství v přírodě neexistuje, zatímco homosexualita v přírodě existuje,“ tvrdí dokument s dodatkem, že jakákoliv zmínka o „tradicích, přirozenosti a rozmnožování“ představuje „jasnou známku homofobie.“ Jakákoliv diskuse o tom, zda je homosexuální adopce dětí pochybná či jen odlišná – údajně i předkládání vědecké argumentace a studií ukazujících, že děti si vedou nejlépe s matkou a otcem – je rovněž zakázána.
Podle zpravodajských reportáží se ale kritika úsilí o zapovězení projevů názorů zastávaných většinou Italů ve veřejné sféře rychle eskaluje. V parlamentu už více než 20 zákonodárců spojilo síly, aby zastavili to, co prohlašují za pokus o donucení mediálního průmyslu ke službě homosexuální agendě. Např. poslanec Alessandro Pagano nazval omezení a povinnosti na žurnalisty „náhubkovým řádem“ a právě tak i svévolnou snahou ideologů o potlačení svobody informací a projevu. Tyto tzv. směrnice jsou předvojem „nových forem diktatury jednadvacátého století“ řekl LifeSiteNews.com a vykresloval při tom srovnání mezi Itálií za fašistické éry s její historií útoků na žurnalismus.
Rovněž uvedl, že účelem tohoto systému je uvalit „ideologii LGBT na veřejné mínění přes ‚domestikaci‘ médií pracovní skupinou sestávající výlučně z 29 spolků gayů a lesbiček.“ Pagano a další zákonodárci nedávno podepsali dokument žádající italskou legislativu, aby tento konflikt mezi těmito povinnostmi a svobodou projevu a svobodou náboženství řešili. Někteří rovněž veřejně pochybovali, jestli ministerský předseda opravdu ví, co jeho přisluhovači z nižších úrovní na „ministerstvu rovných příležitostí“ vyvádí.
Podle Italské ústavy je podobně jako ve Spojených státech plně garantována svoboda slova, tisku a náboženství. Nicméně po celém Západě se tradiční záruky svobod čím dál více dostávají pod palbu militantních homosexuálních aktivistů. Ti jsou často financováni vládami nebo miliardářskými členy establišmentu, jako je George Soros, a lobby „LGBT“ se svými extrémními požadavky na okleštění svobod pod pláštíkem zákazu „nenávisti“ začínají být čím dál drzejší. Když ale naráží na opozici od křesťanů, muslimů, hinduistů a dokonce mnohých svobodymilovných homosexuálů, tak začíná být proponentům radikální LGBT agendy jasné, že jedinou cestou, jak rychle dosáhnout svých cílů, je zatáhnout do toho vzdělávání, tisk a vynucující státní moc.
A opravdu přesně to se děje. Ve velké části Evropy se začíná neschválená mluva stávat zločinem trestatelným vězením. Dokonce i církve a náboženské instituce jsou čím dál více nuceny k oslavám homosexuality a homosexuálních manželství. Ve Spojených státech analytici rovněž poukazují na děsivé projevy podobných trendů, jako je zneužívání vlády v mnoha státech, aby vlastníky podniků do-terorizovala k porušování své náboženské víry.
Uvážíme-li monumentální výbuch do tváře u nedávných homosexuálních kampaní proti Chick-fil-A a patriarchovi Duck Dynasty Philu Robertsovi, tak ale přívržencům svobody a tradičních hodnot zůstává ještě naděje, že kriminalizaci svobody slova a dokonce i myšlení se lze pořád ještě ubránit.
"Spravili si z nás sociálny experiment": Drámy a nočné mory detí z dúhových rodín
Jean-Dominique Bunel, 66-ročný Francúz, ktorého vychovali dve lesby, vysvetľuje, že jeho utrpenie nespočívalo v tom, že homosexualita bola spoločenským tabu ale v tom, že rodičia boli jedného pohlavia. Práve osobná skúsenosť ho prinútila postaviť sa proti zákonu o manželstvách a adopciách pre páry rovnakého pohlavia: "Tento zákon v mene boja proti nerovnosti a diskriminácii berie dieťaťu jeho posvätné právo - to aby ho vychovávala mama a otec".
Prípad Jeana je len jedným z mnohých zozbieraných osudov, ktoré publikuje na svojom blogu Robert Oscar Lopez - americký profesor, ktorého tiež vychovávali lesby a ktorého príbeh, v ktorom hovorí o svojom utrpení, sa už rozšíril po celom svete.
"Spravili si z nás experiment"
Cassidy Bronagh je zasa "dcérou dvoch žien", ktoré v roku 1976 podstúpili umelé oplodnenie. Počas procedúry sa rozhodli, že dajú zamiešať spermie od ich dvoch priateľov gayov, aby zaistili, že nebudú vedieť, ktorý z nich je otcom. Cassidy dnes hovorí: "počas toho, ako som vyrastala, som vždy mala pocit, že niečo tu je neprirodzené (...). Úprimne som si želala, aby partnerka mojej matky nejestvovala. Homosexuálni partneri chcú právo na dieťa, no nezamýšľajú sa, ako sa to dieťa bude cítiť". Podľa Cassidy legalizácia manželstiev medzi osobami rovnakého pohlavia nepremení tieto páry na rodinu. Takouto násilnou konštrukciou v zákone sa "vôbec nevyrieši základná otázka sebaidentity detí. Sama môžem potvrdiť, že som sa nikdy nevedela zbaviť pocitu, že som len laboratórnym experimentom".
Podobnú situáciu opisuje Charles Mitchell, ktorého si spolu s ďalšími dvoma súrodencami adoptovali dvaja muži žijúci v homosexuálnom vzťahu: "Adopcia homosexuálnymi pármi je tragický sociálny experiment. Homosexualita podávaná doma "na tanieri" nám zničila akúkoľvek šancu žiť normálny život".
Všetci spolu na Gay Pride pochode
Dawn Stefanowicz, ktorú vychoval otec-hosmosexuál, hovorí: "moje psychické a fyzické zdravie bolo neustále v ohrození a pod tlakom práve kvôli životnému štýlu, ktorý si vybral môj otec a jeho partneri a to, že som s nimi musela žiť, ma traumatizovalo. Toto všetko sa mi veľmi ťažko priznáva, pretože aj napriek zlosti pre zvrhlé sexuálne správania môjho otca a jeho partnerov, nebola som schopná naňho a na homosexuálne zväzky povedať nič negatívne, a to práve preto, že som bola do toho vtiahnutá."
Aj Jeremy Deck bol vychovávaný homosexuálom. Ten žil spolu s ďalším mužom, ktorý predtým opustil manželku a deti. "Mali sme sa tváriť, že všetko to bolo normálne, no cítil som všetko možné, len nie to, že je to normálne." Jeremy ďalej spomína: "Víkendy boli pre mňa a moju sestru nočnou morou." Aj v jeho prípade však "oponovať bolo tou najťažšou vecou na svete. Šesťročné dieťa je na svojich rodičoch emočne závislé a nemá pocit, že má právo povedať rodičovi "nechcem ísť na to miesto, alebo stretnúť sa s tými ľuďmi" ". Špeciálne miesta, na ktoré Jeremy spomína, boli okázalé LGBTI pochody hrdosti: "Je to zvláštny pocit stáť na rohu ulice a dívať sa na pochod pre práva gayov, zatiaľčo sa váš otec-gay hystericky smeje z tzv: "Dykes on Bikes" - lesbičiek na motorkách na druhom konci ulice. Vidieť tieto veci bol môj trest. Život zo mňa spravil človeka nedôverčivého. Naozaj nie som schopný nikomu dôverovať", uzatvára Jeremy.
Deti ulice
Tvrdý a znepokojujúci je aj príbeh Rivky Edelman, ktorú vychoval lesbický pár: "Moja mama si pozývala domov kadejakých gayov takpovediac z ulice. Medzi nimi bol aj Joe, ktorý pravdepodobne pracoval ako cestovný agent. Vždy keď prišiel, priniesol so sebou nového chlapca. Neboli to úplne malé deti, mohli mať tak 14, 15 a 16 rokov. Neviem presne. Neboli však veľmi vychovaní, ich rečový prejav bol tiež na nízkej úrovni. Ako deti ulice.... Prišli, lebo im za odmenu dal čokoládovú tyčinku. Avšak až po niekoľkých rokoch mi došlo, čo všetko sa v skutočnosti dialo. Keď som sa s výčitkou spýtala mamy, prečo dopustila, aby Joe brával môjho brata von, moja mama bez mihnutia oka povedala: "Tvoj brat mal sedem rokov a Joe-mu sa páčia chlapci až od 12 rokov.""
Suzanne Cook žila istú časť detstva s otcom, homosexuálom, ktorý sa rozviedol s jej matkou a začal bývať s milencom. Hovorí: "tí dvaja sa neštítili mať sex ani pred nami (...) Cítila som, že mám povinnosť chrániť môjho malého brata pred nimi. Zdalo sa mi, akoby bremeno celého sveta bolo na mojich pleciach". Po tom, čo si prešla týmito ťažkosťami, pochopila, že "deti potrebujú viac lásky, aby mohli byť vychovávané primerane a zdravo. Nemali by sa robiť experimenty na nových generáciách."
"Chýba mi otec"
dzi príbehmi, ktoré zozbieral na blogu americký homosexuál Lopez, sú aj ďalšie dramatické svedectvá dospievajúcich mladých ľudí, ktorí ešte stále žijú s homosexuálnymi "rodičmi". Jedno dievča, anonym, ktoré žije s dvoma lesbami, poznamenáva: "Väčšinu času trávim u mojej najlepšej priateľky. Som s jej ockom, ktorého som ja nikdy nemala. Je fantastický." Potom pokračuje aj so sebaobviňovaním: "Niekto to musí povedať, lebo ja to nedokážem, ale homosexuálni rodičia sú v istom zmysle egoisti. Nemyslia na to, čo pre mňa znamená žiť v ich svete. Som sama, čo to takto cíti? Som zlou dcérou, keď chcem mať otca? Je niekto, kto má dve mamy alebo dvoch otcov, a pýta sa sám seba, aké by to bolo, keby sa narodil v normálnej rodine? Je tu ešte niekto, kto je schopný použiť slovo "normálny" bez toho, aby sa mal učiť o tom, "čo je normálne"? Nepoznám môjho otca a ani ho nikdy nebudem poznať. Je to zvláštne, ale chýba mi. Chýba mi človek, ktorého nikdy nebudem poznať."
Ďalší anonym, syn otca homosexuála a matky, ktorá len darovala svoje vajíčko za účelom splodenia dieťaťa, opisuje svoj život s "dvoma otcami". "Moja biologická matka (darkyňa vajíčka) chodieva k nám domov často. Má 38 rokov. Chcem ju volať mama, ale moji otcovia sa príšerne búria, keď sa o to pokúšam. Čo si o tom myslíte? Nemyslíte si, že je prirodzené, že svojich otcov nenávidím? Musím sa správať ako dobrý synček, lebo oni sa rozhodli ma mať? Nevravím, že nenávidím gayov, chcel by som len, aby moji rodičia boli heterosexuáli. Som zlý, keď to takto cítim? Všetci chcú, aby som prijal to, čo nemôžem a ani nechcem." mk
Krajní pravice chystá ve Stockholmu pochod hrdosti gayů a leseb, projít má muslimskou čtvrtí
Švédským hlavním městem Stockholm dnes projde pochod hrdosti gayů a leseb. Akci svolala švédská krajní pravice, levicoví aktivisté proti ní protestují. Demonstrace homosexuálů totiž projde částmi Stockholmu, kde žijí převážně muslimští imigranti.
Pochod svolal muž jménem Jan Sjunnesson, což je krajně pravicový aktivista a bývalý šéfredaktor webového magazínu Samtiden, který vlastní protiimigrační strana Švédští demokraté. Ta v posledních volbách se sloganem Udržujte Švédsko švédské získala 15 % hlasů.
Ostatní parlamentní strany s ní ale odmítají spolupracovat. Sjunnesson dlouhodobě kritizuje muslimskou imigraci, a to v médiích, která nejsou přátelská ani ke gayům a lesbám. Jeho oponenti ho proto označují za rasistu a homofoba. Sjunnesson to ale odmítá s tím, že sám býval bisexuálem a jeho žena je Indka.
Na facebooku se k účasti na pochodu přihlásilo asi 250 lidí, sám Sjunnesson pak počet účastníků odhaduje na sto osob. Slibuje barevný pochod plný zpěvu a polibků mezi homosexuály.
Chystá se protidemonstrace
Účastníci vyrazí v poledne na dvouhodinovou cestu po dvou předměstích na severu Stockholmu jménem Tensta a Husby. Žijí tam převážně imigranti z Blízkého východu a Afriky. V Tenstě jich jsou dvě třetiny, v Husby dokonce 80 %. Před třemi lety tato čtvrť zažila prudké nepokoje. Nespokojení imigranti z Iráku, Somálska, ale i východní Evropy tam podpálili skoro 130 aut.
Pochod hrdosti na muslimských předměstích ve Švédsku vyvolal také vlnu kritiky. Odpůrci dokonce svolávají protidemonstraci. Na ní se očekává výrazně vyšší účast - zhruba 800 lidí.
Organizátoři obou akcí slibují klidný průběh, nicméně když se jiné pochody hrdosti pokoušely projít muslimskými čtvrtěmi v dánské Kodani, skončilo to házením kamenů. Odpůrci kritizují hlavně to, že jde o zbytečnou provokaci, která zneužívá problematiku gayů a leseb k šíření xenofobie. Pochod odsoudili i organizátoři festivalu Stockholm Pride nebo různé protirasistické organizace.
Kontroverze i v Česku
Pochod hrdosti gayů a leseb s názvem Prague Pride čeká v polovině srpna také Českou republiku. I u nás akce vzbuzuje rozporuplné reakce, pře se o ni třeba katolická církev.
Akademická farnost, kterou vede katolický kněz Tomáš Halík, totiž bude hostit v rámci Prague Pride dvě doprovodné akce. Ve spolupráci se spolkem věřících gayů a leseb Logos pořádá diskusi s americkou jeptiškou Jeannine Garmickovou na téma šikana v církvi a mimo ni. O den později bude promítat polský film Ve jménu… o homosexuálním knězi.
Zapojení farnosti do festivalu kritizoval pražský arcibiskup Dominik Duka. Podle něj většina účastníků pražské Gay Pride není věřící a problematika katolické církve je nazajímá. Naopak prý zdůrazňují svou výjimečnost a prosazují zájmy, které jsou podle Duky v rozporu s učením katolické církve.
Nová štúdia: Deti homosexuálov trpia depresiami aj násilím
Washington D.C. 12. augusta 2016 (HSP/kath.net/C-FAM/jg/Foto:TASR/AP-Ariel Schalit)
Deti vychovávané homosexuálnymi pármi majú ako mladí dospelí výrazne vyššie riziko, že budú trpieť depresiami, nadváhou a inými problémami, ako priemer ich vrstovníkov. To je výsledok dlhodobej štúdie, ktorú realizovali na univerzite Catholic University of America (CUA)
Ilustračné foto
Skúmané páry boli nadpriemerne z vrstvy bielych obyvateľov, dobre vzdelané, prevažne ženského pohlavia a zarábali menej, ako je priemerný zárobok.
Zatiaľ čo v detstve nemožno pozorovať rozdiely, začínajú sa prejavovať, akonáhle sa deti odlúčia od rodičov. Neprítomnosť otca počas dospievania je najčastejšou formou chýbajúcej blízkosti jedného rodiča a to má mnohé známe negatívne účinky vrátane depresií. Tie majú pôvod v detstve a mladosti, no prejavujú sa až po rokoch. Preto sa tento problém pri vyšetrovaní detí párov rovnakého pohlavia doteraz neukázal.
Dospelí, ktorých vychovali homosexuálne páry, trpia podľa štúdie dvakrát toľko nadváhou, ako priemer populácie (72 percent ku 37 percentám).
Je známe, že v homosexuálnych partnerstvách sa násilie vyskytuje častejšie, ako u heterosexuálnych párov. To sa očividne prejaví aj u detí, ktoré u nich vyrastajú. 85-90 percent z nich uviedlo, že tým boli postihnutí.
Skúmanie CUA vyhodnotilo údaje dlhodobej štúdie o zdraví mladistvých a dospelých. V r. 1995 sa robil prieskum u viac ako 20 000 Američanoch, ktorí mali vtedy 15 rokov. Prieskum u tých istých osôb zopakovali, keď mali 22 a 28 rokov.
Nová štúdia: Deti homosexuálov trpia depresiami aj násilím
Washington D.C. 12. augusta 2016 (HSP/kath.net/C-FAM/jg/Foto:TASR/AP-Ariel Schalit)
Deti vychovávané homosexuálnymi pármi majú ako mladí dospelí výrazne vyššie riziko, že budú trpieť depresiami, nadváhou a inými problémami, ako priemer ich vrstovníkov. To je výsledok dlhodobej štúdie, ktorú realizovali na univerzite Catholic University of America (CUA)
Ilustračné foto
Skúmané páry boli nadpriemerne z vrstvy bielych obyvateľov, dobre vzdelané, prevažne ženského pohlavia a zarábali menej, ako je priemerný zárobok.
Zatiaľ čo v detstve nemožno pozorovať rozdiely, začínajú sa prejavovať, akonáhle sa deti odlúčia od rodičov. Neprítomnosť otca počas dospievania je najčastejšou formou chýbajúcej blízkosti jedného rodiča a to má mnohé známe negatívne účinky vrátane depresií. Tie majú pôvod v detstve a mladosti, no prejavujú sa až po rokoch. Preto sa tento problém pri vyšetrovaní detí párov rovnakého pohlavia doteraz neukázal.
Dospelí, ktorých vychovali homosexuálne páry, trpia podľa štúdie dvakrát toľko nadváhou, ako priemer populácie (72 percent ku 37 percentám).
Je známe, že v homosexuálnych partnerstvách sa násilie vyskytuje častejšie, ako u heterosexuálnych párov. To sa očividne prejaví aj u detí, ktoré u nich vyrastajú. 85-90 percent z nich uviedlo, že tým boli postihnutí.
Skúmanie CUA vyhodnotilo údaje dlhodobej štúdie o zdraví mladistvých a dospelých. V r. 1995 sa robil prieskum u viac ako 20 000 Američanoch, ktorí mali vtedy 15 rokov. Prieskum u tých istých osôb zopakovali, keď mali 22 a 28 rokov.
