Německý lékař, který působil v nejvyšších patrech globální politiky, odhaluje, jak lze s pomocí jednoduchého triku vyvolat celosvětovou paniku.
Co dělat, když nastane globální krize a lidé začnou panikařit? V podobných chvílích, než člověk podlehne kolektivnímu šílenství v době dezinformační, je dobré vyslechnout někoho seriózního, kdo dané oblasti rozumí, ví, jak se věci mají, zároveň je ale schopen racionálního uvažování, neztratil nadhled a především není součástí hlavního proudu mediálně-farmaceuticko-průmyslově-bankovní mašinerie, jež krizí, kterou vyvolala, sleduje své vlastní cíle.
Takovým odborníkem, který se v podobné zkoušce již jednou osvědčil, je Wolfgang Wodarg. Německý internista, praktik a pneumolog, tedy lékař zabývající se léčbou plicních onemocnění, a stipendista v oboru epidemiologie na renomované Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru, všechny podmínky splňuje i díky tomu, že byl 15 let poslancem německého Bundestagu za sociální demokracii (SPD). A co víc, na přelomu tisíciletí vedl dlouhá léta zdravotnický výbor Rady Evropy. Právě v této vedoucí funkci se rozhodl jít proti proudu a v roce 2010 se poté, co skončila pandemie prasečí chřipky (která nikdy ani pořádně nezačala), veřejnosti sdělil, že šlo o „jeden z největších zdravotnických skandálů století“.
Doktor Wodarg před deseti lety obvinil Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) z toho, že podlehla tlaku farmaceutických firem, jež se na falešné pandemii napakovaly. Zjistil totiž, že těsně před vyhlášením pandemie WHO účelově změnila kritéria pro vyhlášení tohoto výjimečného stavu tak, aby mohl být nastolen.
„Já jsem v těchto věcech bohužel již vyškolen, s ptačí a prasečí chřipkou to totiž bylo úplně stejné jako s koronavirem. Prasečí chřipka byla ta nejmírnější chřipková vlna, kterou jsme kdy měli. Rešeršoval jsem tehdy, jak to celé vzniklo. Naštěstí jsem byl přímo u toho, byl jsem předsedou zdravotního výboru v Radě Evropy, a mohl jsem tak téma vynést na světlo. Vyvolal jsem k tomu slyšení a zřídil vyšetřovací výbor, kde se WHO musela zpovídat, jak k něčemu takovému mohlo dojít. Ptali jsme se, proč vyhlásila pandemii, když o žádnou pandemii nešlo,“ vzpomíná Wolfgang Wodarg, jenž díky tomuto vyšetřování zjistil velice překvapivé věci. „Vyšlo najevo, že děsivé množství profesorů v grémiu mělo obrovský střet zájmů a změnili kritéria pro definici pandemie. V minulosti byla totiž pandemie vyhlášena jen v případech, kdy docházelo k šíření velmi nebezpečných nemocí, na které lidi umírají ve velkém. Jenže potom na nátlak farmaceutických firem změnili definici pandemie tak, že k jejímu vyhlášení stačí, aby viry cestovaly po celém světě. To ale viry dělají po celou dobu, každý rok.“
Německý lékař nabízel své články o současné pandemii koronaviru do nejvýznamnějších německých médií Frankfurter Allgemeine Zeitung či Süddeutsche Zeitung, aby zmírnil rostoucí paniku, ale byl odmítnut s tím, že publikování takových informací by bylo „nevhodné“. A tak zveřejnil své nové poznatky, které uvádějí koronavirové běsnění na patřičnou míru, v několika videích na portálu YouTube, kde není cenzura – když se to nepřežene – tak důsledná.
To, co o šíření koronavirové nákazy říká jedenasedmdesátiletý politický matador s bohatou praxí plicního lékaře a člověka, který zblízka nahlédl pod pokličku medicínsko-farmaceuticko-politického propojení, je pro pochopení toho, čeho jsme dnes svědky, naprosto klíčové. Kdyby WHO nevyškrtla z kritérií pro vyhlášení pandemie dvě hlavní kritéria, enormní morbiditu (počet nemocných k počtu obyvatel) a mortalitu (počet zemřelých na počet obyvatel), šíření koronaviru by se pandemií stát nikdy nemohlo. Podle nové definice k pandemii stačí, aby se vir trvale šířil na více kontinentech, což dělá každá chřipka nebo herpes virus.
Doktor Wolfgang Wodarg. Foto Council of Europe
Podle nových pravidel tedy záleží spíš na tom, jestli pandemii chcete mít, nebo nikoli. Pokud začnete sledovat jakýkoli vir v globalizovaném světě, který se pokaždé šíří rozšíří z kontinentu na kontinent, můžete vyhlásit pandemii. Když ho sledovat nebudete, pandemie nebude – tak je to jednoduché.
Ano, WHO změnila v roce 2009 kritéria pro vyhlášení pandemie takovým způsobem, že kdyby bylo její vyhlášení v závislosti na těchto kritériích automatické, měli bychom od té doby pandemii každou zimu. „Já bohužel na základě indicií, které dnes zazněly na veřejné diskusi, jeho obavy sdílím,“ přidala se tenkrát na stranu doktora Wodarga i česká členka Rady Evropy, poslankyně Anna Čurdová. Skutečnost, že se tak radikálně liší názor expertů z WHO a Rady Evropy, pak označila kulantně za „nevysvětlitelnou“.
Vysvětlitelná je ale velice jednoduše. Jedním z nejhlasitějších zastánců teorie o pandemii prasečí chřipky byl epidemiolog Klaus Stöhr, který ve WHO vedl program pro sledování chřipky ve světě. Tento expert se po skončení uměle vytvořené pandemie „rozhodl přijmout nové výzvy“ a začal pracovat pro farmaceutický koncern Novartis, který vydělal na pandemii nepandemii největší balík.
Vše v normě
Jak je to ale s koronavirem v Česku, na Slovensku, v Rakousku, v Číně či v Itálii doopravdy? Je něčím výjimečný? Jak si vede ve srovnání s běžnou chřipkou? A odkud se tak najednou vyloupl?
Nechme promluvit tvrdá data. A fakta. Wolfgang Wodarg měl dlouhá léta na starost dohled nad veřejným zdravím na severu Německa, neboť vedl Ústav pro veřejné zdraví ve Šlesvicku-Holštýnsku, které dohlíželo mimo jiné na chřipkové epidemie. A tak přesně ví, jak monitoring infekčních onemocnění dýchacích cest probíhá. „Jako lékař zodpovědný za veřejné zdraví jsem měl v popisu práce rozhodovat se, zda budou kvůli hrozícím epidemiím rušeny veřejné akce, nebo ne. To byl můj denní chléb. Jakmile odněkud bylo nahlášeno něco nového, ohrožujícího, díval jsem se, jak to bylo v podobných případech dříve. Máme zcela spolehlivý monitoring infekcí dýchacích cest, takže vždy okamžitě víme, jaká je ten daný rok silná chřipková vlna, jestli lidé umírají méně nebo více. Měli jsme natolik přesné týdenní statistiky, že jsme věděli, kolik lidí zemřelo kdekoli v Evropě a jak se onemocnění vyvíjí. Infekční vlna přichází každou zimu, ale letos je její průběh ještě mírnější než v minulých letech,“ vysvětluje expert.
Jakmile například v Německu, v Česku, v Rakousku nebo v Itálii dostane někdo chřipku nebo jakékoli onemocnění, které má stejné symptomy, například koronavirus, lékař to okamžitě nahlásí, respektive zadá do systému. Tak se dá snadno vyhodnotit, zda se děje něco výjimečného, či nikoli. Ve statistice Euro Momo, která od roku 2009 propojuje data proudící z jednotlivých evropských zemí do přehledného grafu, jenž je aktualizován každý týden ve čtvrtek, lze pak snadno zachytit jakýkoli růst úmrtnosti, který by se vymykal normálu. Data lze navíc krásně porovnávat s předchozími obdobími.
Pokud do statistiky Euro Momo nahlédnete, zjistíte, že se v Evropě nedělo nic v 10. týdnu roku 2020, a neděje se nic výjimečného ani v týdnu jedenáctém. Lidé umírají v každé evropské zemi jako vždycky, a to ve všech věkových skupinách. Z tvrdých dat vyplývá jediné: Celkový počet infekcí dýchacích cest není vyšší než v minulých letech. Ano, vlna infekčních onemocnění přichází každý rok na přelomu zimy a jara – například v České republice probíhá na přelomu starého a nového roku epidemie chřipky, kterou se nakazilo loni 996 tisíc lidí. Virů, které tato onemocnění způsobují, je evidováno minimálně 15 druhů a koronavirus je celou dobu mezi nimi. Nový typ koronaviru (pokaždé je nový, jinak by nepřežil a nefungoval) má nyní u nás pro srovnání 833 lidí…
Poznámka: Během soboty 21. 3., kdy byl tento článek publikován, se objevila na stránkách euromomo.eu pozoruhodná zpráva. Po zveřejnění statistik z 11. týdne letošního roku se začaly množit dotazy udivených lidí, jak je možné, že je statistika úmrtnosti nejnižší za poslední roky, když na nás chrlí média zprávy o smrtící pandemii. Vysvětlení? Prý nemusejí být data z postižených regionů správně zaznamenána na celonárodní úrovni. Druhý důvod je, že prý jsou v pravidelné týdenní statistice, která vznikla proto, aby bylo okamžitě patrné, zda nevzniká epidemie či pandemie, zaznamenávána data s několikatýdenním zpožděním (!). Pokud se ale podíváte na grafy, je jasné nejen to, že je letošní sezona chřipkově podprůměrná, ale ze srovnání s jednotlivými obdobími z minulých let, že křivka touto dobou v březnu pokaždé klesá a epidemie (či pandemie) jsou za svým vrcholem. Jak se praví na serveru chripka.cz: „V našem zeměpisném pásmu přichází chřipková epidemie v zimních měsících, nejčastěji mezi prosincem a dubnem.“ I kdyby byla hypoteticky data zakreslována do grafu se zpožděním, křivka by zničehonic zamířila oproti veškeré logice strmě nahoru poté, co několik týdnů klesala. Jinými slovy, křivka by musela náhle začít růst v době, kdy se otepluje a sezona epidemií končí. Názor nechť si každý udělá sám…
Tak odkud se vzala celá ta panika, která zaplavila titulní stránky médií a ochromuje jednotlivé evropské země? „Jediné, co se změnilo, je, že se vybral jeden konkrétní virus, na který se začaly dělat testy,“ vysvětluje doktor Wodarg tento prostý trik. Běžně se totiž testy na chřipková onemocnění neprovádějí a nerozlišuje se, zda jde o klasický vir chřipky, nebo příbuzného koronaviru či jakéhokoli jiného viru, kterých je nepřeberné množství a neustále se mění. To je také jejich podstata. Navíc má každý z nás v sobě virů, v takzvaném spícím stavu, nespočet a záleží jen na síle imunity, zda se probudí, či nikoliv.
I COVID-19 je obyčejný koronavirus. (Zde srovnání, jak je nebo není smrtící – https://nepanikarzbytecne.online) Samozřejmě v nové podobě, protože viry neustále mutují. Jinak by nepřežily, člověk by nemohl onemocnět, protože by si vytvořil vůči nim odolnost, a tak by se nemoc nemohla šířit. SARS, který byl vytažen z klobouku pro účely celosvětové paniky v roce 2003, byl také „nový koronavirus“. Po něm to byl MERS, teď je to COVID-19.
Tyto infekce se běžně házejí do jednoho chřipkového pytle, protože je průběh nemoci vždycky podobný. S výjimkou případů, kdy se hodí nějaký ten virus, ať už z politických, obchodních či ekonomických důvodů (popřípadě všech dohromady, jako u letošního koronaviru) povýšit na mimořádnou hrozbu.
V médiích se dnes a denně objevují informace o tom, že se koronavirus COVID-19 nezvykle rychle šíří nebo se nějak výrazně liší od jiných virů z rodiny koronavirů a chřipek. Opravdu? „Jediné, co víme s určitostí, je, že se rychle rozšířilo testování a provádění měření. Ty viry mohly v Číně, potažmo v Itálii, už dávno být. Jen je dříve nikdo nehledal, a proto také nenašel. Ale když už tu paniku uměle někdo vytvořil, nemocnice a všichni ostatní se z ní snaží vymáčknout co nejvíc,“ glosuje starý německý praktik, který už se ve svém pokročilém věku nemusí bát, že ho někdo vyhodí z práce. Jako třeba hlavní hygieničku České republiky Evu Gottvaldovou, která si jako jediná z hlavounů dovolila říct, že jde o virus podobný chřipce a není vůbec žádný důvod k panice a obavám, proč by měl být v čemkoli nebezpečnější. „Občas mi přijde, že je to nadsazené,“ prohlásila s tím, že je rozruch v médiích zbytečný. A přišla o funkci…
To, že jsou v Itálii přeplněné nemocnice, je sice fakt, důvod je ale jediný – panika. „Nikoho by ani nenapadlo jít s chřipkou do nemocnice. Tohle se děje jen proto, že se začal měřit a hledat koronavirus,“ uvádí věci na pravou míru doktor Wodarg a přidává další opomíjené skutečnosti. „V deníku Tagesspiel psali, že v Itálii bylo při vyšetření prvních 104 mrtvých pacientů zjištěno, že všichni měli kromě koronaviru minimálně dvě nebo tři těžké choroby, na které se normálně umírá. Na rozdíl od koronaviru. Ale tohle je přece naprosto normální u každé chřipky, nic zvláštního se neděje. Od 5 do 15 procent lidí s chřipkovým onemocněním má komplikace, které mohou vést ke smrti. Tak je to každý rok a koronavirus je úplně stejný. V Itálii testovali 50 000 lidí, a to číslo nakažených je také v normě. Lidé, kteří tam umřeli, by umřeli i na běžnou chřipku a na jakýkoli jiný virus. To nemá s koronavirem vůbec nic společného.“ Když se rozhlédneme po světě, je zřejmé, že je koronavirus sice globální záležitost, ale každá země ji řeší politicky jinak. V jedné zemi problémem není a lidi chodí normálně na fotbal, někde chodí lidé s rouškami, někde se provoz pouze omezuje, jinde zastavuje. Někde se panika tlumí, jinde naopak přiživuje. Více o důvodech koronavirových manévrů si můžete přečíst zde.
Mimochodem, věděli jste, že jenom v Německu umře 15 000 lidí ročně na infekční choroby, které chytnou při hospitalizaci v nemocnici?
Jak se dělá pandemie, když zemřelo méně lidí než loni. Svět Dr. Wodarga. Koronavirus je prý fikce. Mnozí se mu vysmívají, ale data proti němu chybí. VIDEO a šokující statistika
24. 3. 2020
Dr. Wolfgang Wodarg, bývalý předseda parlamentního shromáždění Výboru pro zdraví Rady Evropy, tvrdí: “Pandemie koronaviru není žádná pandemie, ale fikce. V Evropě letos zemřelo stejně, nebo dokonce méně lidí než loni.” Odborná a politická veřejnost ho má za blázna, ale pan doktor má data, která jeho tvrzení potvrzují.
"Stoppt die Corona-Panik" - Ex-Gesundheitsamtsleiter Dr. Wolfgang Wodarg (Interview, Dokumentation)
Čo sa týka úmrtnosti v Taliansku, v dnešných dňoch, kedy v tejto krajine je coronavirus na vrchole, hlásia cca 600 úmrtí denne. Počítajme. Taliansko má 60mil obyvateľov. Priemerná denná úmrtnosť napríklad v roku 2014 bola cca 1500 deň. (9 úmrtí na 1000 ľudí ročne.)
60mil : 1000= 60 000 x 9 = 540 000 úmrtí za rok 540 000 : 365= 1 480 úmrtí na deň
A to ešte nezohľadňujem fakt, že úmrtnost je na prelone, začiatku roka najvyssia.
V roku 2018 sa odhaduje 636 tisíc úmrtí, čo je o 13 tisíc menej ako v roku 2017 (-2,1%).Vo vzťahu k počtu obyvateľov zomrelo 10,5 jednotlivca na tisíc obyvateľov v porovnaní s 10,7 v roku 2017. Pokles úmrtnosti podľa správy Istat potvrdzuje aj štandardizovaná veľkosť podľa veľkosti a veková štruktúra obyvateľstva, ktorá klesá z 8,5 na tisíc na 8,2.
Od srdcových chorôb po rakovinu, od demencie po choroby dýchacích ciest.Spoločnosť Istat prvýkrát uverejnila údaje o úmrtnosti na choroby v Taliansku v rokoch 2003 a 2014, čo je správa, ktorá fotografuje 25 najčastejších príčin úmrtí v našej krajine.
Od roku 2003 do roku 2014 miera úmrtnosti klesla o 23% ???????????????????????????????
V roku 2014 bolo v Taliansku 598 670 úmrtí so štandardizovanou úmrtnosťou 85,3 jedinca na 10 000 obyvateľov. Od roku 2003 do roku 2014 sa miera úmrtnosti znížila o 23% v porovnaní so zvýšením úmrtí o 1,7% (+ 97 773) v dôsledku starnutia populácie. V správe Istat sa uvádza, že v rokoch 2003 a 2014 sú hlavnými tromi príčinami úmrtia v Taliansku ischemické choroby srdca, cerebrovaskulárne choroby a iné ochorenia srdca (čo predstavuje 29,5% všetkých úmrtí). , hoci miera úmrtnosti na tieto príčiny sa za 11 rokov znížila o viac ako 35%. Štvrté v poradí hlavných príčin smrti sú nádory priedušnice, priedušiek a pľúc (33 386 úmrtí). Demencia a Alzheimerova choroba rastú; s 26 600 úmrtiami predstavujú šiestu hlavnú príčinu smrti v roku 2014.
A tuje malá ukázka liberáno-fašistického názoru zo západu. Chorý je asi celý svet. Je problém že ľudia sa dožívajú vyššieho veku? Video - Corona rettet die Welt
