Teorie virů vs exozomů & pravda o testech na covid-19

zdroj: https://theinfectiousmyth.com/coronavirus/TruthAboutCOVID19Tests_Czech.pdf   *

Neuvěřitelná a děsivá pravda o testech na COVID-19

David CroweDavid.Crowe@theinfectiousmyth.com 26.duben 2020 2. verze

Mnohé záleží na výsledku vašeho testu na COVID-19, jestli je pozitivní, indikující infekci, nebo úleva, pokud je negativní, což znamená, že nejste nakaženi. Existuje však něco jako COVID-19 “test”? Ve skutečnosti neexistuje. Testů je hodně a každý hledá různé věci a činí různá rozhodnutí o tom, zda jsou tyto věci přítomny, nebo ne.

Test není binární

Je důležité pochopit, že test na COVID-19 nemá ve své podstatě pouze dvě hodnoty. Test používá několika cyklů technologie PCR (polymerázová řetězová reakce), přičemž libovolný počet cyklů je hranicí mezi pozitivním a negativním, obvykle interpretovaným jako infikovaný a neinfikovaný. Nejen, že je toto rozdělení libovolné, ale víme, že to nefunguje tak dobře, protože existuje mnoho publikovaných případů lidí, kteří byli testováni jako pozitivní, pak negativní, poté znovu pozitivní, a to během několika dní. Dosud neexistuje žádné vysvětlení tohoto jevu těmi, kteří nejsou ochotni zpochybnit testovací technologii, provedení testu nebo virovou teorii, přestože výrobci testů na tento problém nepřímo odkazují v jejich technické dokumentaci tím, že připouštějí, že falešně pozitivní případy mohou být způsobeny “nespecifickými signály v testu” nebo přesněji “Stejně jako u jiných testů se mohou objevit falešně pozitivní výsledky.” Představte si hru, kterou si vymysleli Harry Potter a Lewis Carroll. Hraje se na hřišti, jehož hranicí je kruh, který není označen. Pokud někdo zakřičí “do zámezí”, rozhodčí jde do středu se stočeným plameňákem a několikrát ho roztočí, přičemž počet otočení si rozhodčí volí tak, jak se mu namane. Někteří si vyberou 30 a jiní si vyberou jiná čísla, až do 45. Kromě toho mají různí rozhodčí plameňáky různých velikostí a ti jsou někdy stočeni těsněji,než v jiných případech. Ale pokud jste uvnitř, řekněme 37 otočení plameňáků, jste v bezpečí. A pokud ne, tak jste mimo hranice. Vítejte ve světě testování na koronaviry.

Složitost testu

Testy na koronaviry se provádějí sofistikovanými přístroji s jednoduchými rozhraními. Naprogramujte parametry testu, vložte vzorky a za relativně krátkou dobu se zobrazí výsledky, někdy jako graf nebo jindy jednoduše jako “pozitivní”, “negativní” nebo “neplatný”. Proces však není jednoduchý. Nejprve musí být ze vzorku extrahována RNA. Vzorek ale také obsahuje materiál z vašich buněk, z bakterií nebo jiných zdrojů a možná i něco z virových částic a to všechno by mohlo reagovat s následnými fázemi testu a způsobit jeho falešnou pozitivitu. V tomto kroku je také důležité odstranit látky, které nejsou RNA, které by mohly interferovat s následujícími kroky. Za druhé, RNA musí být převedena na DNA, protože PCR funguje pouze sDNA. Tento proces používá enzym reverzní transkriptázu. Po převodu RNA následuje standardní PCR, proto se test označuje jako RT-PCR. Proces přeměny RNA na komplementární DNA (cDNA) je docela neefektivní. Stephen Bustin, profesor na Anglia Ruskin University, a možná největší expert na kontrolu kvality RT-PCR, v nedávném rozhovoru (infectiousmyth.podbean.com/e/the-infectious-myth-stephen-bustin-on-challenges-with-rt-pcr) řekl, že množství získané DNA se může velmi lišit, klidně i faktorem 10. Protože počet cyklů PCR je měřítkem množství získaného materiálu, různé účinnosti v kroku RT v podstatě zneplatňují jednoduché použití počtu cyklů PCR. Dvě různá nastavení testu ve dvou různých laboratořích, které obě používají počet cyklů 35 jako mezní hodnotu, mohou mít ve skutečnosti mezní hodnotu mezi negativním a pozitivním na naprosto odlišných místech. Konečně, ve třetím kroku, probíhá samotná PCR. Jak je popsáno výše, tento krok se mnohokrát opakuje. V každém cyklu se DNA rozvolní, z dvoušroubovice vzniknou dvě jednotlivá vlákna, duplikuje se specifická část DNA, která nás zajímá, a vlákna se opět svinou do dvoušroubovice. Možná si myslíte, že toto vysvětlení je komplikované. Ano, je to složitý proces. A i když provoz usnadňují nóbl přístroje, neznamená to, že každý přístroj, každá laboratoř a každý pracovník získají srovnatelné výsledky. Vaše situace je ještě horší než u obsluhy přístroje, protože vám bude pravděpodobně řečeno jen “nakažená/ý”, nebo “čistá/ý”.

Směsice testů

NHS (Národní zdravotní služba ve Velké Británii, pozn. překl.) nevykonává velkou kontrolu nad výběrem testu na COVID-19, což umožňuje in-house validaci testovacích souprav (http://www.england.nhs.uk/coronavirus/wp-content/uploads/sites/52/2020/03/guidance-and-sop-covid-19-virus-testingin-nhs-laboratories-v1.pdf – odkaz je již nefunkční, pozn. překl.), i když v poslední době začala trvat na tom, aby se používaly spíše komerčně dostupné, než in-house testy (www.telegraph.co.uk/news/2020/04/21/public-health-england-admits-coronavirus-tests-used-send-nhs). Na druhou stranu, americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA) vyžaduje alespoň zdánlivé schválení testů prostřednictvím svých povolení k nouzovému použití (Emergency Use Authorizations). Stáhl jsem pokyny ke 33 testovacím sadám. Je to snad reprezentativní vzorek k porovnání, jak se testy lišily v tom, co hledaly, jak dlouho to hledaly a podle čeho rozhodly, zda to našly, nebo ne. Prostudoval jsem také omezení testů s cílem zjistit, zda si výrobci mysleli, že jejich testy jsou, nebo nejsou perfektní. Pokud jste opravdovými masochisty, můžete si moji analýzu zkontrolovat: https://www.fda.gov/medical-devices/emergency-situations-medical-devices/emergency-use-authorizations

Počet otočení plameňáků(počet cyklů PCR)

U některých testů na seznamu FDA není počet cyklů PCR, k rozlišení pozitivního a negativního specifikován, ale pro většinu je. Obecně platí, že čím více cyklů PCR, tím je pravděpodobnější, že výsledek bude falešně pozitivní (test nesprávně označí zdravou osobu za nakaženou, pozn. překl.) a čím méně cyklů, tím pravděpodobněji bude výsledek falešně negativní (nemocná osoba je testem nesprávně označena za zdravou, pozn. překl.). Testy od různých výrobců používaly různé počty cyklů, a to: 30, 31, 35, 36, 37, 38 a 39 cyklů. Počet 40 cyklů byl nejoblíbenější, vybralo si ho 12 výrobců. Dva výrobci doporučovali 43 a 45 cyklů. Pokyny MIQE (Minimum Information for Publication of Quantitative RT-PCR Experiments) pro provoz a hlášeníRT-PCR uvádějí, že použití 40 nebo více cyklů není rozumné (academic.oup.com/clinchem/article/55/4/611/5631762). Profesor Stephen Bustin v rozhovoru se mnou doporučoval, aby se nepoužívalo více než 35 cyklů. S 35 nebo méně než 40 cykly může většina RT-PCR testů na COVID-19, schválených FDA, tlačit RT-PCR na nebo až za limity testu.

Co se hledá?

Testy RT-PCR na COVID-19 hledají pouze nepatrnou část genomu (soubor veškeré genetické informace konkrétního organismu, zapsaná v DNA nebo RNA, pozn. překl.) viru SARS-CoV-2. A různé testy hledají různé nepatrné frakce. Většina testů neuvádí velikost těchto frakcí, ale test vyvinutý Charité Berlin (není na seznamu FDA) hledá geny RdRp a E, které zaujímají 213 bází z celkového počtu asi 30 000 bází pro celý genom viru, tedy méně než 1%. Testy na seznamu FDA odkazují na geny E, N a S a části ORF (Open Reading Frame). Nejde ani tak o to, jakou funkci tyto úseky RNA mají, ale spíše o to, že testy prostě hledají velmi odlišné věci. Je to, jako kdybychom šli hledat levharty s několika lidmi, kdy jeden člověk by jako vodítko pro hledání použil skvrny, druhý drápy, třetí zuby a čtvrtý oči. Horší než rozdíly v tom, co testy hledají, je způsob, jak definovat, zda to našly. Některé testy hledají jednu část, která musí být přítomna, aby byl test prohlášen za pozitivní. Jiné hledají dvě části a obě musí být pozitivní, zatímco jiné vyžadují, aby jen jedna z nich byla pozitivní. Některé testy hledají tři části a obvykle vyžadují detekci pouze dvou, i když jeden test vyžaduje všechny tři. To stojí za úvahu. Test, který hledá tři části genomu, je obyčejně spokojený, pokud jsou nalezeny dvě. To znamená, že můžeme mít levharta bez skvrn, dokud má levhartovité drápy a zuby. Nebo skvrny a zuby, ale odlišné drápy. Co to znamená mít genom velmi jednoduchého tvora, jako je virus, u kterého může jakákoli část chybět, ale stále budeme říkat, že to je to, co hledáme? A pokud máme jen 1% zvířete, je možné, že rozhodneme, že je to levhart, i když je to ve skutečnosti ocelot?

Omezení testu

Každý test obsahuje seznam omezení. A většina z nich pravděpodobně platí pro všechny testy, i když jsou uvedeny pouze u některých. Patří k nim poznámka, že test hledá pouze RNA a neprokazuje, že je přítomen virus a rozhodně nemůže prokázat, že virus je funkční. U některých je poznámka, ževirová RNA může přetrvávat i po skončení infekce. Uvádí se řada důvodů pro falešnou negativitu a falešnou pozitivitu testů. I když úřady veřejného zdraví obecně nezajímají falešně pozitivní výsledky testů, tak tyto údaje mohou epidemii snadno zveličit, stejně jako obrátit životy lidí vzhůru nohama.Některé testy správně uvádějí, že počet falešně pozitivních výsledků se zvyšuje se snižováním počtu aktuálních infekcí v testované populaci. Za další, RT-PCR je tak moc citlivá, že malé množství kontaminace v kterékoli fázi procesu může mít za následek falešně pozitivní výsledek a výrobci na to upozorňují. Některé testy poukazují na to, že jiné koronaviry mohou způsobit pozitivní výsledky testu. Mnoho koronavirů se ale nepovažuje za příliš patogenní, takže to odpovídá tomu, že testovaná osoba je, na základě zavádějícího výsledku, označena za falešně pozitivní. Záměna dvou vzorků může způsobit falešně pozitivní pro jednoho a falešně negativní test pro druhého, obdrží-li testované osoby nesprávné výsledky. Některé testy správně uvádějí, že přítomnost koronavirové RNA, i když je považována za důkaz virové infekce, neprokazuje, že je příčinou prožívaných symptomů. Mnozí také doporučují, aby test sám o sobě nebyl použit pro stanovení diagnózy, ale aby byly zahrnuty klinické informace (jako jsou symptomy) a názor lékaře. Mnoho testů připouští, že nebyly testovány na osobách imunokompromitovaných nebo na lidech se symptomy, což naznačuje, že výrobci mají u těchto skupin obavy o přesnost testů.

Dopad na váš život

Jeden případ z Číny názorně ukazuje na absurditu současné situace s testováním na COVID-19, dopad na lidské životy a neochotu zdravotnických pracovníků uvažovat o tom, že by tento test mohl být někdy problémem. V tomto lékařském článku před publikací je uveden příběh staršího Číňana (https://www.researchsquare.com/article/rs-23197/v1):

68letý muž byl hospitalizován kvůli horečce, bolesti svalů a únavě. Na začátku mu byl diagnostikován COVID-19 na základědvou po sobě jdoucích pozitivních výsledků na SARS-CoV-2 RNA, klinických symptomů a nálezů z CT hrudníku. Po splněnípříslušných kritérií byl propuštěn z nemocnice, včetně dvou po sobě jdoucích negativních výsledků. Během karantény byldvakrát pozitivně testován na SARS-CoV-2 RNA a byl znovu hospitalizován. V té době byl bez symptomů, ale testy naprotilátky IgG a IgM, indikující imunitu, byly pozitivní. Po čtyřech po sobě jdoucích negativních testech na SARS-CoV-2RNA a protivirové léčbě byl propuštěn. Po 3 a 4 dnech po propuštění byl ale znovu pozitivně testován, přestože byl stále bezsymptomů. Protilátky IgG a IgM byly stále pozitivní. Po protivirové léčbě byly výsledky tří po sobě jdoucích testů na SARS-CoV-2 RNA negativní a on byl nakonec propuštěn a umístěn do karantény pro další sledování.

Nejvíce znepokojivé na tomto článku je to, že autoři v žádném okamžiku nepřišli s možností falešně pozitivních výsledků testu. Možná by s tím ale nejmenovaný 68letý muž nesouhlasil a tvrdil by, že to, že jeho život byl obrácen vzhůru nohama, že byl nucen brát léky, zatímco byl zdravý a že byl izolován od své rodiny, bylo znepokojivé ještě více. Další informace

Další informace, diskuse a odkazy najdete v kritickém zhodnocení Davida Crowe k pandemické teorii COVID-19 na adrese: http://theinfectiousmyth.com/book/CoronavirusPanic.pdf

Souhrnná tabulka

Klíč•

• Cq/Ct. Aby byl test považován za pozitivní, musí být dostatečné množství RNA detekováno dříve, než proběhne tento počet cyklů.
•  Pozitivní definice. (1/1) Hledá jeden segment genomu. (1/2) Hledá dva segmenty genomu, ale i když najde jen jeden z nich, tak je test prohlášen zapozitivní. (2/2) Musí být přítomny oba segmenty genomu. (2/3) Hledá tři segmenty, ale pro pozitivní výsledek stačí najít jen dva segmenty. (3/3)Všechny tři segmenty musí být pozitivní. Názvy jako N, E, S, ORF1ab, RdRp jsou segmenty genomu koronaviru (‘geny’), které obvykle činí 1% zcelkového počtu, což je asi 30 000 bází.
•  Omezení. Toto jsou údaje z příbalového letáku k testu. 

Pokračovanie tu. https://theinfectiousmyth.com/coronavirus/TruthAboutCOVID19Tests_Czech.pdf

Svět trpí obrovským klamem, založeným na víře, že RNA² test je testem na nový smrtící virus, který se vynořil z divokých netopýrů nebo dalších zvířat v Číně, to vše je podporované západní domněnkou, že Číňané snědí všechno, co se hýbe.Pokud virus existuje, potom by mělo být možné purifikovat (čistit) virové částice. Z těchto částic může být extrahována RNA a ta by měla odpovídat RNA používané v testu. Dokud toto nebude uděláno, tak je možné, že RNA pochází z jiného zdroje, kterým by mohly být buňky pacienta, bakterie, houby atd. Může existovat souvislost mezi zvýšenou hladinou této RNA a onemocněním, ale to není důkaz, že RNA pochází z viru. Bez purifikace a charakterizace virových částic nelze akceptovat, že test RNA je důkazem přítomnosti viru.Definice důležitých nemocí jsou překvapivě, možná až trapně, volné a neurčité. Pár příznaků, možná kontakt s předchozím pacientem a test neznámé přesnosti, to je vše, co často potřebujete. Zatímco definice SARS, předchozí koronavirové paniky, byla sebeomezující, definice onemocnění COVID-19 není pevně vymezená, a proto umožňuje, aby mohla pomyslná epidemie růst. Necháme-li stranou otázku existence viru, tak má-li test na COVID-19 problém s falešně pozitivními výsledky (jako tomu je u všech biologických testů), potom testování neinfikované populace poskytne pouze falešně pozitivní výsledky a definice nemoci umožní, aby epidemie pokračovala navždy. Tato podivná nová nemoc, oficiálně pojmenovaná COVID-19, nemá žádné sobě vlastní příznaky. Horečka a kašel, dříve dávány za vinu nespočetným virům a bakteriím, stejně tak jako kontaminantům životního prostředí, jsou nejběžnějšími příznaky, stejně tak jako abnormální snímkyplic, i přes to, že se vyskytují i u zdravých lidí. A přece, navzdory tomu, že jen menšina testovanýchlidí bude mít pozitivní výsledek testu (často méně než 5%), předpokládá se, že tato nemoc je snadnorozpoznatelná. Pokud by tomu tak skutečně bylo, většina lidí vybraných lékaři pro testování by měla být pozitivní. Test na COVID-19 je založen na PCR (polymerázové řetězové reakci), technice produkující DNA. Je-li použita jako test, neprodukuje pozitivní/negativní výsledek, ale jednoduše počet cyklů potřebných k detekci dostatečného množství materiálu nutného k dosažení svévolně určené hranice mezi pozitivním a negativním. Pokud pozitivní znamená infikované a negativní znamená neinfikované, potom existují případy lidí, kteří přecházejí z infikovaných na neinfikované a zpět na infikované v období několika dní. Mnoho lidí tvrdí, že opatrnosti není nikdy nazbyt. Než riskovat pandemii, tak je lepší, když někteří lidé, kteří nejsou infikovaní, budou v karanténě. Ale jakmile mají lidé pozitivní test, je pravděpodobné, že budou léčeni podobnou terapií jako při SARS. Lékaři ve víře, že čelí smrtícímu viru, budou léčbu směřovat do budoucna, na očekávané příznaky, ne na to, co vidí dnes. To vede k použití invazivního okysličení, vysokým dávkám kortikosteroidů, antivirovým lékům a dalším. V takovém případě jsou některé skupiny testovaných (např. v Číně) starší a nemocnější než běžná populace a mnohem méně schopné snášet agresivní léčbu. Poté, co odezněla panika SARS, lékaři přezkoumali evidenci a ukázalo se, že tato ošetření byla často neefektivní a všechna měla vážné vedlejší účinky, jako je přetrvávající neurologický deficit, náhrady kloubů, zjizvení, bolest a onemocnění jater. Stejně jako vyšší úmrtnost.

2. Úvod

Postrach COVID-19, který se objevil v čínském Wuhanu v prosinci 2019, je epidemií testování, jak ukazuje následující graf z Rakouska se statistikami testů. Neexistuje žádný důkaz, že by byl virus testem detekován a přestože by měly být, tak nejsou vůbec žádné obavy, zda existuje značné množství falešně pozitivních výsledků testu. To, co je publikováno v lékařských časopisech, není věda. Cílem každé práce je zvýšit paniku interpretací dat pouze způsoby, které prospívají virové teorii, dokonce i když jsou údaje matoucí nebo rozporuplné. Jinými slovy, lékařské publikace jsou propaganda.

Je to také epidemie ze své podstaty. Definice, předpokládající dokonalost testu, nemá pojistku, kterou definice SARS měla, a tak může zastrašování pokračovat do té doby, než úředníci veřejného zdraví definici změní nebo si uvědomí, že test není spolehlivý. SARS podle CDC (Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí) vyžadoval respirační symptom, blízký kontakt s jiným případem SARSnebo cestování do vymezené epidemické oblasti a pozitivní test na SARS (nebo nedostatek protilátek, o kterých se předpokládá, že jsou ochranné) [48]. Jakmile byli všichni podezřelí dáni do karantény, bylo obtížné dosáhnout mimo nemocnici druhého kritéria a čísla prudce klesla. Co jsem se naučil ze studia SARS, předchozího velkého koronavirového strašení, po epidemii v roce 2003, bylo, že nikdo neprokázal, že koronavirus existuje, natož aby byl patogenní. Existovaly důkazy proti přenosu infekce a následné negativní vyhodnocení extrémních ošetření, kterým byli pacienti vystaveni, a to antivirovému léku Ribavirinu (nukleosidový analog), vysokým dávkám kortikosteroidů, invazivní podpoře dýchání a v některých případech oseltamiviru (Tamiflu). Je to zdokumentováno v kapitole (z většiny kompletní) konceptu mojí knihy, kterou najdete zde: http://theinfectiousmyth.com/book/SARS.pdf

3. Existence viru

Vědci detekují novou RNA u většího počtu pacientů s chřipkou nebo onemocněním podobným pneumonii a předpokládají, že detekce RNA (u které se má za to, že je obalena proteiny, čímž vznikají RNA viry, mezi které údajně patří i koronaviry) je ekvivalentem izolace viru. Není tomu tak a jedna skupina vědců byla dostatečně upřímná, aby to přiznala: „Neprovedli jsme testy na detekci infekčního viru v krvi“ [2]Navzdory tomuto přiznání však předtím ve stejném dokumentu opakovaně odkazovali na 41 případů (z 59 podobných případů), které testovali pozitivně na tuto RNA, jako „41 pacientů... potvrzeno, že byli infikováni 2019-nCoV.“Jiný dokument nenápadně připustil, že: „Naše studie nesplňuje Kochovy postuláty“ [1]Kochovy postuláty, které poprvé uvedl významný německý bakteriolog Robert Koch koncem 18. století, mají jednoduchou logiku a mohou být definovány takto:•Purifikujte patogen (např. virus) z mnoha případů konkrétního onemocnění•Vystavte vnímavá zvířata (zjevně ne lidi) patogenu•Ověřte, že u nich vznikne stejné onemocnění•Někteří dodávají, že byste také měli patogen znovu purifikovat, abyste se ujistili, že opravdu způsobuje onemocněníSlavný virolog Thomas Rivers v proslovu z roku 1936 uvedl: „Je zřejmé, že Kochovy postuláty nebyly u virových onemocnění splněny.“ To bylo už dávno, ale problém přetrvává. A Riversovo doporučení bylo považováno za dost důležité, aby bylo citováno dokumenty, které tvrdí (nepravdivě), že Kochovy postuláty byly splněny během éry SARS (2003). Žádná z prací uvedených v tomto článku se ani nepokusila o purifikaci viru. A výraz „izolace“ byl virology tak znehodnocen, že už nic neznamená (např. přidání nečistých materiálů do buněčné kultury a pozorování buněčné smrti je podle nich „izolace“). Odkaz č. [1] zveřejnil elektronové mikrofotografie, ale na fotografii s menším zvětšením je jasně vidět, že částice, o kterých se předpokládá, že vyvolávají COVID-19, nejsou purifikovány, protože množství materiálu pocházejícího z buněk je mnohem větší. Článek uvádí, že fotografie jsou z „lidských epiteliálních buněk dýchacích cest“. Zvažte také, že fotografie v článku bude určitě „nejlepší“ fotografií, tj. tou s největším počtem částic. Laboratorní technici mohou mít motivováni tím, aby strávili hodiny hledáním, aby našli nejfotogeničtější snímek, ten, který nejvíce vypadá jakočistý virus.Neexistuje způsob, jak zjistit, zda se RNA použitá v testu PCR na COVID-19 nachází v těchto částicích, pozorovaných na elektronové mikrofotografii, protože nemůžete vidět, co částice obsahují. Mohou to být proteiny, RNA nebo DNA. Neexistuje tedy žádná souvislost mezi testem a částicemi a žádný důkaz, že částice jsou virové.Obdobná situace vyšla najevo v březnu 1997, pokud jde o HIV, když dvě studie zveřejněné ve stejném čísle časopisu „Virologie“ odhalily, že rozsáhlá většina toho, čemu se dříve říkalo „čistý virus HIV“ byly nečistoty, které zjevně nebyly HIV a směs také zahrnovala mikrovezikuly, které vypadají pod elektronovým mikroskopem velmi podobně jako HIV, ale jsou buněčného původu. [5][6]

........

5. Testování

Předpokládejme na okamžik existenci nového koronaviru. Co by nám test v této fázi řekl, nebo spíše, co nám neříká?

•Bez purifikace a vystavení testovaných zvířat virovým částicím nevíme, je-li virus patogenní(způsobující onemocnění). Mohlo by jít o oportunistickou infekci (napadá nezdravé lidi s oslabeným imunitním systémem) nebo virus, který se do organismu dostane rizikovým chováním, např. konzumací zvířete přenášejícího virus.

•Nebyl-li virus purifikován, nemůžeme prověřit velký počet dosažených pozitivních výsledkůtestu, a proto nemůžeme znát ani podíl falešně pozitivních výsledků testu. Každý pozitivní test, pro který nemohl být virus purifikován, bude falešně pozitivní a každý negativní test, pro který virus mohl být purifikován, bude falešně negativní. Ale virus nebyl dosud purifikován, takže ověření testu je nemožné.

•Pokud je někdo nemocný, neexistuje žádný důkaz toho, že by některé nebo všechny jeho příznaky byly způsobeny virem, přestože virus může být přítomen. Někteří lidé mohou být imunní, jiní mohou mít některé příznaky způsobené virem, ale další příznaky způsobené podanými léky, další způsobené již dříve existujícími zdravotními problémy atd.

•Nevíme, jestli jsou lidé s negativním testem infikováni, nebo ne, zvláště když se u nich projeví stejné příznaky. Například, podle odkazu č. [2] z 59 pacientů s podobnými příznaky mělo pouze 41 test pozitivní, ale vědci si zjevně nebyli jisti, zda zbývajících 18 bylo skutečně neinfikovaných. Pokud skutečně nebyli, pak to ukazuje, že COVID-19 nebyl příčinou žádného z onemocnění, protože měli příznaky nerozeznatelné od 41 pozitivně testovaných. Testování v tak rané fázi znalostí je neuvěřitelně nebezpečné. Šíří paniku, může způsobit, že lidé budou léčeni nebezpečnými léky a další okolnosti jejich léčby mohou být fyzicky a psychologicky škodlivé (jako je intubace a izolace, a dokonce i pohled na lékaře a sestry ve speciálních oblecích zdůrazňující, jak smrtelně nemocní jsou).

Falešně negativní testy – velký problém

Podle článku v South China Morning Post [23] Li Yan, vedoucí diagnostického centra v People ́s Hospital of Wuhan University, poznamenal v čínské státní televizi, že jde o vícestupňový proces a jakákoli chyba v některém z kroků může vyústit v nesprávný výsledek. To bylo potvrzeno odkazem č. [26], který poukázal na možnost chyb v mnoha krocích od doby odběru vzorku přes jeho zpracování. Wang Chen, prezident Čínské akademie lékařských věd, řekl, že přesnost je pouze 30 – 50%. Wang Chen si však ve skutečnosti myslí, že test vytváří pouze falešně negativní, a nikdy falešně pozitivní výsledky. Ve studii dokumentující skupinu nemocí a pozitivně testovaných členů rodiny [3] je tato předpojatost zřejmá, protože většina pacientů měla více testů negativních než pozitivních,ale přesto byli považováni za pozitivní. Pacient č. 1 měl 3/11 testů pozitivních (27%), pacient č 2. měl 5/11 (45%), pacient č. 3 měl všech 18 testů negativních, pacient č. 4 měl 4/14 (29%), pacient č. 5 měl 4/17 (24%) a pacient č. 7 byl jediný s většinou testů pozitivních (64%). Jediným způsobem, jak to vyhodnotit logicky a vědecky, je mít zlatý standard pro přítomnost viru, což může být pouze purifikace a charakterizace (identifikace RNA a proteinů). Protože toho nebylo nikdy dosaženo, dělají lékaři rozhodnutí za běhu, s předpojatostí léčit pacienty jako infikované.

Falešně pozitivní testy – nejlepší důkaz

První hlavní pokus definovat poměr falešně pozitivních testů byl v práci popisující novou metodiku testování, která ale obsahuje střet zájmů [19]. Je zřejmé, že pokud by byla míra falešně pozitivních testů vysoká, cíl autorů „vyvinout a nasadit robustní diagnostickou metodologii pro použití v laboratorních podmínkách veřejného zdraví“ by selhal.Udělali však více než většina ostatních. Vzali 297 vzorků výměšků z nosu a krku z biobank a testovali je. Našli pouze „slabou počáteční reaktivitu“ u čtyř vzorků, která, po opakovaném testování, zmizela. Problém s tímto druhem analýzy je, že vzorky z biobank nemusely být získány stejným způsobem jako vzorky od živých lidí v epidemické panice. Rovněž nebyl proveden slepý pokus, což je nezbytné k vyloučení možnosti nevědomé zaujatosti (skutečný problém v medicíně). Navíc mnoho vzorků lidí, u kterých se věřilo, že jsou nakažení, bylo negativních a dále se testovaly mnohočetné vzorky, jak je popsáno ve studii testování členů rodiny. RNA je křehká, pokud není řádně uchovávána, což by způsobilo falešně negativní výsledky. Žádné informace o tom, zda byly vzorky uloženy způsobem určeným k udržení integrity RNA, nebyly poskytnuty.Testování 297 vzorků ani nemohlo ukázat, že míra falešně pozitivních výsledků byla pod 1% s 99%jistotou, ale protože v současných testovacích protokolech na COVID-19 jsou často odebírány mnohočetné vzorky, přičemž jakýkoli pozitivní vzorek převáží všechny vzorky negativní, potom by míra falešně pozitivních testů mohla být výrazně vyšší, protože vzorky biobank byly testovány pouze jednou. A i kdyby měl tento test velmi nízký poměr falešně pozitivních výsledků, tak tento konkrétní poměr nelze extrapolovat na žádný jiný koncept testu. I malý poměr falešně pozitivních testů je kriticky důležitý. Test s 99% přesností (0.99^297 ≈ 5%. U testu s 1% poměrem falešně pozitivních výsledků by byla 5% šance, že bude použit 297krát bez toho, aby se objevil falešně pozitivní výsledek. 0.985^297 ≈ 1%) by vyprodukoval 110 000 falešně pozitivních výsledků v 11-ti milionovém městě, jako je Wuhan. A pokud je množství pozitivních případů z odebraných vzorků okolo 4% (což se zdá být z počátečních statistik), potom přibližně 1 ze 4 pozitivních výsledků bude falešných. A konečně 5. března 2020 přišli čínští vědci se šokující zprávou. Podle jejich analýzy, založené na odůvodněných předpokladech pro lidi bez příznaků (např. kontakty s dalšími případy), „z počtu pozitivních případů bylo 80,33% případů falešně pozitivních“ [26]. Je to založeno na matematické analýze za užití odůvodněných předpokladů pro aktuální prevalenci viru a provedení testu. I v nejlepším případě, s nejoptimističtějšími předpoklady, bylo stále více než 40% případů falešně pozitivních. (Pozn.: Tento abstrakt ale byl, bez jakéhokoli vysvětlení, nakonec stažen, což naznačuje, že byl odstraněn z politických důvodů. Původní článek v čínském jazyce časopisem stažen nebyl. To by mohlo být vůbec poprvé, kdy byl odstraněn pouze abstrakt).

Pozitivní, negativní, znovu pozitivní - zmatek

Někteří lidé, kteří se plně zotavili z nemoci obviňované z COVID-19, měli test negativní a pak znovu pozitivní. Podle zpravodajského příspěvku v ZME Science [22] jsou pacienti v Číně považováni za vyléčené, až když jsou bez příznaků, mají čisté plíce a dva negativní testy na COVID-19. Navzdory tomu 14% propuštěných pacientů v provincii Guangdong mělo později pozitivní testy, ale bez recidivy příznaků. To je velmi obtížné vysvětlit, pokud je test určen na detekci viru. Mnohem jednodušším vysvětlením ale je, pokud RNA, kterou test hledá, není virového původu. Pozdější analýza vykázala podobné výsledky ve Wuhanu, kde 5-10% prohlášených za „zotavené“ (negativní testy po vymizení příznaků) později testovalo pozitivně, často bez příznaků [42]. Čínští vědci uvedli, že 29 ze 610 pacientů v nemocnici ve Wuhanu mělo 3-6 výsledků testu, které se pohybovaly mezi negativními, pozitivními a „nejistými“ (termín nedefinován, ale pravděpodobně znamená číslo cyklu PCR mezi pozitivním a negativním) [52]. Jeden pacient měl například tři negativní testy proloženy dvěma pozitivními. Jiní měli jeden výsledek testu v každé ze tří kategorií. Matoucí výsledky testů jsou uvedeny v příloze A.

Negativní, negativní, negativní

Skupina lékařů ve francouzské Marseille, pracující v laboratoři s bohatými zkušenostmi, která pravidelně provádí testování na respirační viry, uvedla, že otestovala 4 084 vzorků na COVID-19 zapoužití několika systémů schválených pro použití v Evropě, aniž by jediný test vyšel pozitivní [25]. Zahrnovalo to 337 lidí vracejících se z Číny, kteří byli testováni dvakrát, a 32 lidí referovaných kvůli podezření na infekci.Je statisticky nepravděpodobné, že by tato laboratoř měla jen štěstí, že nedostala žádné vzorky pozitivní na COVID-19. Je mnohem pravděpodobnější, že použili mnohem přísnější kritéria, což názorně ukazuje, že spolehlivost nejen testovacích souprav, ale i laboratoří, v případě tohoto novéhotestu, je zcela neznámá. A přesto pozitivní test zůstává v každém případě nezpochybnitelným. .....

Celý a úplný text je tu: https://theinfectiousmyth.com/coronavirus/FlawsInCoronavirusPandemicTheory_Czech.pdf

Čo je PCR (polymerázová řetězová reakce)??????

PCR - Polymerase Chain Reaction (IQOG-CSIC)  

Popis, postup súprava PCR na zisťovanie prítpmnosti viru  https://www.generi-biotech.com/wp-content/uploads/2020/05/M_087_CZ_SARS-N_1.2.pdf

zdroj: https://laboratoryinfo.com/polymerase-chain-reaction-pcr/