Choď na obsah Choď na menu
 


Velký virologický podvod

13. 5. 2020
zdroj: https://veksvetla.cz/velky-virologicky-podvod-proc-neni-koronavirus-nakazlivy-1-2/

Velký virologický podvod: proč není koronavirus nakažlivý (1/2)

The Bernician

Viry nejsou živé organismy

Zaprvé, viry nejsou na rozdíl od mikrobů živé organismy.

Nemají dýchací ani trávicí systém, nemají ani jádro.

Viry nejsou živé ani nakažlivé.

Kupříkladu strach z koronaviru je založen na mylné domněnce.

Zapomeňte na všechno, co si myslíte, že víte o virech a bakteriích. Byli jste obelháni.

​Virologie je obor zaměřený na zkoumání virů. Přesto však dosud neexistuje žádný záznam (video) virové aktivity (s výjimkou jednoho záznamu z roku 2018, jehož předmětem je virus HIV – odehrává se tam nicméně jen 20% aktivita oproti té teoreticky předpokládané). Tyto „záznamy“ jsou jen 3D animace a modely.

V encyklopediích se píše, že se viry za účelem experimentování získávají prostřednictvím výkonných, speciálně zkonstruovaných centrifug.

Viry jsou extrémně malé, typický virus měří jen 0,1 mikronu.

Pozorování virů jsou ze své podstaty chybná

Viry se pozorují na buněčných kulturách / v Petriho miskách.

Buněčné kultury se speciálně vypěstují v kontrolovaných podmínkách a uměle se udržují při životě pomocí toxických tekutin, které narušují jejich vnitřní aktivitu.

V takovémto sterilním prostředí nemohou buňky využívat úplné spektrum svých čisticích schopností, které mají v přirozeném prostředí, tzn. v lidském těle.

Buňky se v těle spoléhají zejména na fagocytózu (a všechny související procesy, jak bakteriální, tak virové, houbové a parazitární).

Při fagocytóze dochází ke vstřebání a eliminaci buněčného odpadu a odumírající tkáně.

Tento proces z velké části provádějí bakterie – hlavně jako „mrchožrouti“.

Ve zvláštních případech jsou povoláváni paraziti a houby. Někdy bývá využíváno i malé množství virů, aby provázely všechny ostatní procesy.

Všechny tyto procesy jsou živé, ale viry živé nejsou.

V umělém laboratorním prostředí, kde buňky drží při životě (ale ne zdravé) séra, buňky degenerují a dostávají se pod nadvládu svých virových uklízečů.

Viry se samy o sobě nemnoží. Když je umístíme do úrodných Petriho misek, neobjeví se žádné další virové proteinové struktury.

K jejich množení dochází až poté, co do Petriho misek umístíme nějaké buňky. To proto, že Petriho misky nejsou pro buňky zdravé prostředí, tak započne vznik virového odpadu.

Důvodem je to, že buňky musejí vyrábět viry, aby se v takovém toxickém prostředí čistily, poněvadž nemají přístup ke kompletnímu spektru očistných procesů, které se normálně odehrávají v těle. Vysvětlím proč.

Poznámka: Viry jsou nezbytné při rozkladu mrtvých a odumírajících tkání, které jsou natolik toxické, že se jimi nemohou živit živé mikroby a eliminovat je, aniž by je to otrávilo a zabilo.

​Kdy začíná virová aktivita dominovat?

​Jak jsem již uvedl, viry mohou v menších množstvích provázet tyto procesy. Převládat však začnou až ve chvíli, kdy byly ostatní procesy z větší části vyřazeny kvůli:

Toxickému vlivu vnějšího prostředí
Znečištění
Zaplavení chemikáliemi
Nízké kvalitě vzduchu
Nízké kvalitě vody
Nízké kvalitě potravy
Výživovým nedostatkům
Nesprávné volbě potravin či jejich nesprávným kombinacím
Medikamentům, např. antibiotikům

Když je v těle mnoho toxicity, dochází k otravám bakterií, jež se živí mrtvou tkání.

Když tělo dosáhne takového bodu toxicity, kdy je v těle sníženo množství živých mikrobů z důvodu jejich likvidace některým z výše uvedených vlivů, přivolá si tělo na pomoc viry.

Pokud tedy tělo nemůže využít mírnějších metod, jako je nachlazení (obvykle bakteriální), obrátí se pro pomoc k neživým rozpouštědlům proteinů, zvaným viry. Vysvětlím, proč je to jediná logická odpověď.

Viry pomáhají konzumovat a eliminovat látky tak, aby vznikaly menší částice, které lze vyloučit sliznicemi, kůží a trávicím traktem.

​Buňky vytvářejí viry až tehdy, když jsou tkáně tak toxické, že jim s čistěním a regenerací nemohou pomoci fagocyty, parazity, bakterie a houby.

Věda říká – nesprávně a bez důkazu – že viry pocházejí odjinud než z těla, pak ovládnou RNA či DNA buňky, replikují se a bez rozlišování útočí na jiné buňky.

Kdyby to tak skutečně bylo, viry by se replikovaly donekonečna a nakonec napadly všechny zdravé buňky. To se ale neděje.

Víme, že virus regulují protilátky, což je typ bílých krvinek.

Neexistuje žádné video viru napadajícího buňku. Všechno jsou jen animace.

​Skutečný vznik virů (zjednodušeně)

Věda klamně tvrdí, že se viry replikují. Ve skutečnosti viry vytváří buňka sama.

I zdravá buňka vytváří viry, ty jí ale neškodí.

RNA a/nebo DNA jim poskytuje hostitelská buňka, aby v těle rozkládaly konkrétní látky. Kdyby to tak nebylo, virus by zničil buňku, která ho vytvořila, ale to se neděje.

Virus je vymrštěn z buňky, část jí poničí, ale nezničí j úplně. Pak je buňka schopna se včas opravit.

Buňky spolupracují – společně se čistí a čistí i své okolí, aby prospívaly.

Intenzivní virová aktivita se dostavuje, když tělo ke své očistě nemůže využít mírnější mikrobiální detoxikaci.

​Vznik viru v krocích

  1. Virové proteiny jsou součástí genomu živého organismu, jenž se nachází se v každé buňce a určuje, jaké typy proteinů jsou momentálně potřeba a budou se vyrábět.
  2. Virové proteiny, jež existují v buňce, pronikají do buněčného jádra. Viry vznikají v celé své podobě uvnitř buňky a sekvencovány/kódovány jsou podle instrukcí RNA/DNA hostitelské buňky.
  3. Virus opouští jádro a vyskytuje se v buňce, dokud ji neopustí.
  4. Buňka virus vymrští, čímž se částečně poškodí, ale nezničí ji to.
  5. Viry se obměňují každých 72 hodin.

Virová replikace pokračuje a každých 72 hodin se daný kmen vyčerpá. Buňky vytvoří úplně novou sadu virů, která pokračuje v práci té předchozí, dokud není proces u konce.

Jak se vytvářejí viry / Skutečné virové procesy

​Viry neinfikují zdravé, stabilní buňky. Rozkládají mrtvé a odumírající buňky a tkáně, aby se mohla rozjet nová buněčná aktivita.

Dobré přirovnání:

Na mrtvém biologickém materiálu se objevují mouchy, ty ale nejsou příčinou jeho smrti. Jsou to mrchožrouti, kteří rozkládají mrtvé tkáně. Stejným způsobem působí v těle viry a bakterie. Bez mrchožroutů, kteří likvidují odpad, by byl vzduch na Zemi toxický. Na mikroskopické i makroskopické úrovni probíhají ty samé procesy.

Věda říká opak toho, co na vlastní oči vidíme při pozorování přírody. Naše těla jsou mikrokosmem přírodních dějů, které se odehrávají též na podstatně větší úrovni.

Jak jsem již uvedl, když dojde ke snížení či likvidaci normálních očistných funkcí těla kvůli systémové toxicitě, buňky už se o sebe nemohou postarat. Červené krvinky se spojí jako jediná jednotka a spolupracují na své očistě tím, že vyrobí bílkovinné konstrukce schopné rozpouštění mrtvých a umírajících buněk, buněčného odpadu, tkáně a cizorodých nánosů, neboli viry.

​Buňky vyrábějí viry za pomoci předem existujícího virového proteinu, jenž je přítomný v buňce a kódují ho svou RNA či DNA. Pak virus vyvrhnou ven. Tam ho regulují bílé krvinky pomocí protilátek, které dohlížejí nad chováním viru. Takto tělo kontroluje a reguluje virovou aktivitu.

Tyto dvě funkce jsou spojeny do jednoho procesu, neprobíhají zvlášť. Délka procesu závisí na úrovni toxicity a jeho symptomy jsou vnímány jako nachlazení či chřipka.

Poté, co proces proběhne, tělo postupně opět zesílí – pokud člověk nadále neohrožuje své tělo toxicitou. V případě že ano, probíhají opakované extrémní detoxikace.

 

https://veksvetla.cz/velky-virologicky-podvod-proc-neni-koronavirus-nakazlivy-2-2/?fbclid=IwAR329bUyLm5eRYIHjxPifTW8JkxxK_wkQ2uCr4pReuV0QvfvQHQaBo3JSAU

Velký virologický podvod: proč není koronavirus nakažlivý (2/2)

The Bernician

​Fakta o virech

Viry nemohou do těla vnikat kůží ani očima. Takové vektory nefungují, protože sliznice a imunitní systém se umí zbavovat malých množství cizích proteinů, jako jsou viry.

Viry nemohou vnikat do ran, protože krvácíme ven, ne dovnitř.

Viry „existují“ jen v živém těle nebo v Petriho miskách.

Viry nemohou fungovat bez hostitelských buněk, které je vyrábějí a kódují. Nemohou se množit bez hostitelských buněk.

Viry neinfikují buňky a neútočí na ně. Nejsou živé, tak nemohou.

Viry skoro nikdy nerozkládají živou tkáň, pokud se neobjeví specifické okolnosti, jako je obrna nebo neurodegenerativní onemocnění za přítomnosti toxických kovů.

Primární funkcí virů je rozkládat mrtvou hmotu.

Buňky produkují různé kmeny virů v závislosti na stavu tkáně.

Lidskému tělu je vlastní až 320 000 různých kmenů virů a každá buňka obsahuje informace o virových proteinech, aby mohla kterýkoli z nich vytvořit, až to bude tělo potřebovat.

Viry jsou sekvencovány/kódovány krvinkami prostřednictvím RNA/DNA, aby mohly rozkládat konkrétní mrtvé tkáně a odpad.

Viry jsou velmi specifické bílkovinné struktury.

Kašel, kýchání a plivání nejsou vektory přenosu virů. O rozklad takových částeček se starají sliny a sliznice.

Ani kůže není vektor, protože viry se nedostanou skrz vrstvy odumřelé kůže na povrchu.

Viry jsou důsledkem vnitřní toxicity vyvolané prostředím.

Viry se v živočišných tělech objevují cyklicky.

Viry se živí odpadními produkty v krvi a tkáních.

Jediný způsob, jak do sebe dostat virus, spočívá v přímém injekčním podání (očkování) nebo transfuzi krve, která virus obsahuje. V takových případech ho však tělo jen analyzuje jako cizorodou tkáň, kterou je nutno vyloučit.

Jelikož virus nepochází z hostitele, jeho tělo neví, kdy a kde má působit, a nemá klíč k jeho dekódování.

Proto ho vnímá jako cizí látku, kterou je nutno vyloučit. Vytvoří rozpouštěče proteinů (viry) o různé síle, a ty se této cizí látky zbaví, pokud to živí mikrobi nedokážou.

V průběhu roku (v závislosti na ročním období a teplotních změnách) tělo do krevního oběhu vrhá značná množství toxinů za účelem jejich eliminace. Některé jsou ze své podstaty tak toxické (např. rtuť, formaldehyd a jiné chemikálie), že se jimi živí mikrobi nemohou krmit a likvidovat je, aniž by přitom umírali.

Každá buňka tedy vyrobí neživé proteiny – v závislosti na odpovídající oblasti těla, kde je potřeba čištění. Vytvořené viry tyto toxiny rozeberou a rozloží, aby je tělo mohlo vyloučit a zachovat si homeostázu.

Viry lze jako biologickou zbraň použít jen injekčně, tečka. Je možné, že takové uměle vytvořené virové kmeny se přidávají do vakcín. To bychom neměli vylučovat, ale jak je uvedeno výše, tělo nerozpoznává viry, které si samo nevytvořilo.

Lze však vytvořit a injekčně podávat umělé látky, které u lidí vyvolávají extrémní reakce prostřednictvím různých úrovní sterilizace tkání a působení přídatných látek (adjuvans).

Viry nepřeskakují mezi různými živočišnými druhy, např. ze zvířat na člověka. Člověk nemůže mít zvířecí chřipky a) protože viry nejsou nakažlivé, b) RNA/DNA zvířecích virů není kompatibilní s lidskou.

Zvířecí (prasečí, ptačí…) tkáň může být pozorována v lidské krvi jen poté, co byla do těla vpravena injekčně, čímž byl obejit trávicí trakt.

Když člověk sní maso zvířete, přemění se tato zvířecí tkáň v lidskou. Lidské buňky neprodukují zvířecí buňky ani viry. Když máme viry, jsou to lidské viry. Dokonce i když zvířecí viry „obsadí“ lidskou buňku, ona je neumí vytvářet.

Koronavirus je respirační virus vytvářený buňkami plic a dýchacích cest za účelem jejich čištění od systémové toxicity.

Virus takového nachlazení/chřipky funguje následujícím způsobem: Dýchací trakt a plíce vdechnou toxické látky z ovzduší > toxické částice se dostanou do plicních sklípků, kde se o ně kvůli jejich silně toxické povaze nemohou postarat živí mikrobi > buňky dýchacích cest vytvářejí specifické neživé proteinové struktury, jejichž úkolem je rozebrat a rozložit toxické látky v plicích > objeví se mírné chřipkové příznaky včetně kašle a zvýšené teploty, která iniciuje čisticí a léčivý proces.

Kašel přivádí do dýchacího systému krev a nutriční látky. Symptomy spojené s čištěním jsou přesně to, co se odehrává během SARS. K toxickým látkám přítomným ve vzduchu náleží například odpady z pálení plastů, formaldehyd a spaliny z továren.

Starší osoby mají oslabený imunitní systém, a proto se u nich virová respirační detoxikace odehrává dramatičtěji, což může vyústit v úmrtí. Takovéto reakce mohou v hustě osídlených oblastech s nekvalitním vzduchem, jako je Čína, stát život miliony lidí. To ovšem neznamená, že je virus nakažlivý.

​4 hlavní kroky ke vzniku koronaviru

​1. Vdechování toxických látek.

2. Toxické částice končí na plicích a uvnitř nich, kde je nemohou odstranit mikrobi.

3. Buňky dýchací soustavy vytvářejí specifické neživé proteinové struktury, jejichž úkolem je rozebrat a rozložit toxické látky.

4. Objevují se mírné chřipkové symptomy, které stojí na počátku očistného procesu.

Proč jsou viry v těle

Jak je uvedeno výše, za konzumaci a eliminaci mrtvých buněk, buněčného odpadu a nánosů cizích látek jsou odpovědné fagocyty, houby, paraziti a bakterie, které zde označujeme jako „živé mikroby“. Když je tkáň natolik toxická, že se s ní nemohou živí mikrobi vypořádat, buňky se pustí do spolupráce na tvorbě specifických neživých rozpouštědel zvaných viry, které tyto látky rozloží na částice, které tělo vyloučí kůží, hlenem a stolicí.

Viry opustí buňku a část jí poničí, ale nezničí ji celou. Jakmile se dostanou z buňky, regulují je protilátky bílých krvinek, aby bylo dosaženo relativní homeostázy. Viry neničí buňku, v níž se replikovaly, přesto věda tvrdí, že infikují jiné buňky a bez rozlišování je ničí. Pro to není důkaz a nedává to smysl. Taková teorie je zjevně nepravdivá, protože pak by viry útočily bez příčiny na každou živou buňku a pokaždé zabily celé tělo, ale to se evidentně neděje. Viry skoro za všech okolností jen rozpouštějí mrtvý a odumírající odpad.

Jediný případ, kdy virus podle všeho útočí na živou tkáň, nastává, když je ve tkáni obsažen kov, jako je to například u obrny, při níž se viry musí dostat do páteřního kanálu a čistit jeho tkáň. Protože kov je těžké dostat z těla, viry rozkládají i živou tkáň, což dává vzniknout iluzi, že virus útočí na tělo. Ve skutečnosti se pokouší vyléčit systémovou toxicitu a obrátit situaci.

​Závěr

Jiné vysvětlení sebeúdržby lidského těla není. Toto je jediná logická odpověď. Pravda je ukrývána už skoro 200 let. Tehdy ji odhalili takoví vědci jako Antoine Béchamp, který při svých experimentech zdokumentoval, že viry jsou na vnitřním prostředí závislé neživé činitele, které rozkládají odpadní látky, a pocházejí zevnitř, ne zvenku.

Viry nejsou nic jiného než proteiny, které čistí. Totéž platí pro rakovinu. Rakovina je dalším pokusem těla o sebehojení, při němž tělo shromáždí do nádoru mrtvé buňky, jichž není schopno zbavit se jinak, ve snaze rozpustit a vyloučit je později. Tělo je zázračné a nachází si cesty k léčení navzdory okolnostem. V obtížných dobách využívá různých přemostění a zkratek.

Je smutné, že nás moderní věda svádí na scestí, co se týče uvažování o těle a jeho fungování. Její pohled na tělo vede jen ke strachu a panice – a velkým ziskům pro jedince u moci. Tento strach do nás zasévá nedůvěru k našim vlastním tělům, našim bližním i přírodě a my si tváří v tvář nemoci připadáme bezmocní. Propadáme pocitu, že s nemocí sami nic nenaděláme a zachrání nás jen medicínský establishment.

Jak mohou osoby u moci profitovat z takového chybného uvažování? Zamyslete se nad tím. Tento vědecký zmatek vedl k „pandemii“ koronaviru a následnému strachu a chaosu, jenž tuto zinscenovanou, monstrózní událost provází.

Virus je celosvětově zjevně využíván k zavedení zákonů a opatření, která jsou typická pro policejní stát, a ta budou ještě sílit, pokud si většina lidí neuvědomí, jak velice se nám lže o podstatě virů a nemocí.

​Citace

The Poisoned Needle: Suppressed Facts About Vaccination, 1956, od Eleanor McBean M.D., N.D.
Béchamp Or Pasteur? A Lost Chapter in the History of Biology, autor E. Douglas Hume, 1923
The Blood and Its Third Element, autor Antoine Béchamp 1912
Immunization: The Reality Behind the Myth, autor Walene James, 1942
The Dream & Lie of Louis Pasteur, autor  R.B. Pearson, 1942

Zdroj